OSOBY A OSOBNOSTI LETECKÉHO DÁVNOVĚKU PARDUBIC Část XIV.

Arthur baron Kraus žil ještě v roce 1887 jako statkář v Březovicích u Uherska [1] a ještě začátkem roku 1891 byl nájemcem tamního velkostatku. [2] Roku 1888 na Prvních závodech Českého klubu velocipedistů v Pardubicích vystupoval jako vrchní soudce. [3] Do Pardubic se trvale nastěhoval snad v průběhu roku 1891. Na valné hromadě pardubického Klubu velocipedistů byl zvolen předsedou, [4] ale zdá se, že se tak stalo pod jeho „ekonomickým nátlakem“ na klub kvůli pozemkům, na nichž byla vybudována cyklistická závodní dráha. Nebudeme tu však sledovat sportovní ani společenské aktivity A. barona Krause, jen konstatujme, že byly rozsáhlé. Svou pozornost zaměřme na problematiku leteckou.

V první řadě je tu Krausova ornitoptera. Artur baron Kraus patrně patřil k početným lidem, obdivujícím krásu ptačího letu. Pokusil se tedy zhotovit mávavé letadlo, jehož existenci dokládá několik dochovaných fotografií. Její perutě měly být uváděny do pohybu silou letcových svalů. Nebyl sám, kdo volil tuto cestu, která nemůže vést k cíli, a ani baronu Krausovi se vzlétnout nepodařilo. Pohled na fotografie nás vede k domněnce, že vzorem byla Krausovi ornitoptera, kterou v roce 1808 ve Vídni předváděl hodinář Jakob Degen. Toto letadlo bylo dosti často publikováno, v české literatuře například v II. svazku Kroniky práce z let 1866-1867, tedy z doby, kdy A. Kraus studoval pardubickou reálku.

Co je nejisté, je doba, kdy letadlo vzniklo. Dlouholetý předseda KPP pan Alois J. Kubeš, který se s baronem Krausem osobně znal, kladl stavbu do let 1882 a 1883, [5] někteří pardubičtí publicisté však až do 90. let. XIX. století. Osobně se přikláním k možné dataci Kubešově. Pokud jde o místo vzniku, domnívám se (ale postrádám hodnověrné prameny) že se tak stalo ještě v Březovicích.

V citovaném pojednání A. J. Kubeš také uvádí, že baron Kraus „zajížděl i do ciziny; tak se spřátelil i s německým plachtařem ing. Ottou Lilienthalem (…)“ Osobně o tomto přátelství silně pochybuji. V létech asi 1987 až 1997 jsem na problematice Lilienthalových kontaktů s českými zeměmi spolupracoval s předním znalcem díla O. Lilienthala W. Schwippsem, a v dochovaných Lilienthalových dokladech není o A. Krausovi jakákoli zmínka. Ostatně, W. Schwipps soustředil do publikace veškerou známou dochovanou Lilienthalovu leteckou korespondenci, nejen tu, která je uložena v jeho pozůstalosti. A. Kraus není nikde ani zmíněn.

V Literární pozůstalosti pana Zdeňka Bičíka je ovšem uložen dopis baronova synovce Dr. Otakara Krause, [6] patrně z konce 50. let XX. století, v němž píše: „Jako studenti jsme já a můj zesnulý bratr Rudolf navštívili strýce Artura, který tehdy bydlel v zámku v Pardubicích (…) Tehdy mě strýc ukazoval korespondenci, kterou měl s německým inženýrem Otto Lilienthalem (…)“ Vzpomínka se patrně váže k době okolo roku 1905, přesnější časová určení asi není možné. Pokud by taková korespondence byla obsáhlejší, je sotva možné, že by se v pozůstalosti O. Lilienthala nedochovala ani zmínka. Je tu však možný jiný výklad: Tato vzpomínka je psána s odstupem desítek let, což mohlo způsobit její částečné zkreslení. Uvedená korespondence se nemusela týkat Otto Lilienthala, ale jeho bratra Gustava, který Ottu přežil bezmála o čtyři desítky let. Žel, nemám možnost tuto svou domněnku ověřit studiem Gustavovy pozůstalosti.

Dr. O. Kraus ve svém dopise uvádí: „Také strýc Artur konstruoval kluzák, na kterém ve stejnou dobu (tj. jako Otto Lilienthal, tedy asi 1892 – 1895 ?) dělal pokusy do zámeckého příkopu, až si nalomil několik žeber a pak toho nechal.“ O Krausově kluzáku však neexistují doklady; zde mohlo dojít k záměně Krausovy skutečně existující ornitoptery a kluzáku. Dr. O. Kraus o těchto pokusech věděl patrně jen z doslechu a navíc, jak uvedeno, svou vzpomínku psal s odstupem desítek let, a tak jeho sdělení musíme brát s rezervou.

V roce 1994 Dr. Ing. Theodor Petryšín na stránkách Zpráv KPP [7] dokonce uvedl, že baron Kraus koupil z Lilienthalovy pozůstalosti jeden kluzák, aniž ovšem své tvrzení podepřel prameny. To by tedy muselo být po roce 1896. Neznám však jakékoli doklady, že by se takový kluzák v Pardubicích objevil, ani jakoukoli jinou zmínku než tuto pozdní Petryšínovu. Snad tento údaje mohl vzniknout neúmyslným zkreslením vzpomínky Dr. O. Krause? Takovéto zakoupení kluzáku není zcela vyloučeno, avšak považuji ho za málo pravděpodobné.

Dostáváme se do let pardubické aviatiky, tedy období 1910 – 1914. Sportovec Arthur baron Kraus, navíc se zájmem o problematiku létání, nemohl Kašparovy a později i Čihákovy letecké pokusy nepřivítat. Kdy se seznámil s Ing. Janem Kašparem, není mi známo. Mohl jej však znát už jako chlapce, tím spíše, že jak A. Kraus tak aviatikův otec František Kašpar patřili v 90. létech XIX. století k významným činovníkům Klubu velocipedistů v Pardubicích a nepochybně se setkávali i na poli hospodářském. Zde bych chtěl připomenout to, co jsem uvedl na jiném místě, totiž zmínku redaktora Jaroslava Kalvy „Seznámil jsem se s inž. Kašparem prostř. bar. Krause“ [8] K tomu patrně došlo už v době, kdy Jan Kašpar stavěl své první letadlo Kašpar systém Kašpar. Byl to také A. baron Kraus, kdo 16. dubna 1910 sdělil telefonicky Národním listům, že Ing. Kašpar uskutečnil v Pardubicích první řízený let: „Z Pardubic s námi sdělil včera baron  Kraus, který měl první motocykl v Čechách a jemuž tímto za včasnou informaci děkujeme, toto: Dnes o 11. hod. dopol. se vznesl inž. Kašpar na Blériotově jednoplošníku do výše 20 – 25 m a proletěl dráhu asi 2 km. Jest to první Čech, který letěl nad českou půdou.“ [9]

Když Ing. Kašpar pořádal v rodném městě první svou veřejnou produkci (19. června 1910), byl baron Kraus samozřejmě přítomen. Vykonával tu funkci ředitele letu [10] a patřil k těm, kdo za panujícího větru nabádali aviatika k opatrnosti. [11] Byl to také on, kdo při této příležitosti představil zástupcům pražského tisku bratry Čiháky. [12]