PŘED 140 LETY SE JELA POPRVÉ VELKÁ PARDUBICKÁ 3.část

Snaha o zachování Velké pardubické vede k úpravě některých překážek. O Taxisu jsme již psali, ale také příkopy jsou svedeny do trub a koně skáčou jen přes 30cm hlubokou vodu. Prodlouženy jsou travnaté nájezdy na překážky, postavena odskoková břevna, oranice dále zlehčena a zkrácena. Závodiště převezme zpět město a pronajme je nově vzniklému Dostihovému spolku. V roce 1996 umírá ve věklu 82 let major Miloš Svoboda, který se zlehčováním překážek zásadně nesouhlasil a také mnohonásobný účastník Velké, pardubický jezdec Kamil Kuchovský. Jeho popel je pietně rozptýlen v blízkosti Taxisova příkopu, který ve své dostihové kariéře najížděl 14x. Přes veškerou snahu pořadatelů v roce 1993 dojde do cíle jediný Rigoletto, v jehož sedle si pocty vítěze zaslouží Libor Štencl. Stopadesát metrů před cílem sleze z Farada, který má šanci dojet pro druhé peníze, ale má poraněnou nohu, třetí z generace Matysíků ve Velké, Zdeněk. Tento rok je odměněn pořadateli, jako by dojel, o pět let později a dále trojnásobným vítězstvím na Peruánovi.

Spolupráce s anglickými pořadateli v Cheltenhamu přivede do Pardubic další ostrovní koně i renomované jezdce. Vyhrají v roce 1995 s Its a snip (C.J.Mann). Dvakrát v posledních letech vyhraje i ruský jezdec v českých službách Snitkovskij a pátého triumfu dosáhne žokej Váňa, tentokrát na Vronském. Tento fakt přivede zpátky do sedla Václava Chaloupku. V roce 1998 přivezou výborné irské koně z Velké Británie, ale stejně výborní angličtí jezdci opět podcenili záludnosti Velké, přijedou těsně před dostihem a pro chyby kurs nedokončí.

            Čtyřikrát v řadě vyhrál v letech 2001-2004 německý žokej Petr Gehm, postupně s Chalco, Maskulem a dvakrát s klisnou Registanou. Po těžkém úrazu ve stáji navštívil pardubické závodiště, žel jen na vozíku. Maskula potom dovedl do cíle vítězně další Němec Dirk Fuhrmann v roce 2005. Dvě výhry si připsal Josef Bartoš a to s Decent Fellow (2006) a krásnou bělkou Sixteen (2008) po diskvalifikaci Amant grise, se kterým žokej Stromský neobjel jeden z otočných bodů. Rok před tím dojel poprvé vítězně Velkou Dušan Andrés, také na Sixteen. V následujících třech letech triumfoval po šesté, sedmé a osmé, zatím naposled téměř šedesátiletý Josef Váňa, vždy s valachem z vlastního lotu Tiumenem.

Josef Váňa je nejen daleko nejúspěšnějším jezdcem Velké pardubické, ale také daleko nejúspěšnějším trenérem. Jako jezdec odjel ve Velké neuvěřitelných dvacet osm ročníků. V posledních dvou rokách zvítězil pak Jan Faltejsek na další famózní klisně francouzského původu  Orpheé de Blins.

            Mnoho stran by se dalo ještě popsat o tomto, doufejme nekonečném seriálu lidské i koňské posedlosti. O správcích dráhy, fotografech, z nichž pan Pirka zobrazoval Velkou od roku 1880 celých padesát let, jeho následovníku Vladimíru Davidovi, o herci Národního divadla panu Rudolfu Deylovi starším, který v Pardubicích nechyběl od 1. světové války až do svých 93 let, o rekordu ing. Šindlera, startujícího dostih tři a třicetkrát, o dalších odvážných amazonkách Renátě Charvátové, Martině Růžičkové, Charlotte Breweové a Lucii Baluchové, která v roce 1997 dojela s Gretty na skvělém třetím pořadí. O vzácných návštěvách jako byl spisovatel detektivek z dostihového prostředí Dick Francis nebo anglická princezna Anna. O věčné touze generací jezdců, trenérů i majitelů vyhrát nebo alespoň zúčastnit se Velké pardubické steeple chase.

Literatura a foto: J.Hubálek, M.Nehyba „Od Fantoma po Peruána“.