ZAKLÁDACÍ LISTINA BETLÉMSKÉ KAPLE

Roku 1391 obdržel rozhodnutím soudu panství Pardubice (jeho původní majitel Smil Flaška z Pardubic byl ve sporu s králem a jeho „milci“ ) a kupní cenu zaplatil z věna své manželky Anny Zajícové. Ona to také zřejmě byla, jež svého německého manžela zainteresovala na akci pražských reformistů založit v hlavním městě kapli „pro kázání slova Božího jazykem českým“. Jan z Milheimu se stal prostředníkem zakládající reformní skupiny k nejvyšším církevním hodnostářům – arcibiskupovi Janovi z Jenštejna a jeho generálnímu vikáři Janovi z Pomuku ( v době baroka kanonizovanému jako sv. Jan Nepomucký). Kramář Kříž přikoupil ke staveništi v jihozápadní části Prahy kus hřbitova přilehlého ke chrámu sv. Filipa a Jakuba spolu s veřejnou studnou, jež se později stala součástí interiéru nové kaple, nazvané Betlémských Mláďátek (podle bible povražděných zlým králem Herodem) či zkráceně Betlém (= dům chleba). Kázat se zde mělo o svátcích (ráno a po obědě), v adventu a postu jen ráno. Nová „budova nepravidelného půdorysu se 3 vchody a 12 okny dostala nový trámový strop, který uprostřed podpíraly 2 dřevěné sloupy“, popisuje kapli prof. František Šmahel. Přístup na kazatelnu byl schodištěm z přilehlého domu pro kazatele, v přízemí byla sakristie. Kramář Kříž měl v kapli vlastní oratoř propojenou se svým sousedním domem. V kapli byly 3 oltáře – Neviňátek (Mláďatek), sv. Panen a apoštolů sv. Matěje a Matouše evangelisty.

            Hanuš z Milheima uzavřel 10.dubna 1391 dohodu s farářem filipojakubského kostela Oldřichem o zřízení nové kaple, jež se nacházela ve farním obvodu chrámu sv.Filipa              a Jakuba. Kupec Kříž, vážený člen staroměstské městské rady, dosadil jako prvního kazatele Jana Protivu z Nové Vsi (pozdějšího výrazného odpůrce M. Jana Husa). S ním uzavřel 27.května 1395 Hanuš z Milheimu smlouvu, v níž postoupil „na výživu kazatele 9 kop grošů pražských platu holého a věčného na vsi Přerovu u Pardubic celé s dvory kmetcími, s dědinami, lukami i se vší zvolí, což k tomu přísluší“. Ves Přerov založená teprve roku 1394 (dnešní Svítkov) měla při svém založení 16 osadníků. Betlémská kaple byla dostavěna téhož roku. F.Šmahel uvádí, že původně Jan z Milheimu pro zajištění správce kaple mu odkázal roční důchod 8 kop a 50 grošů na svém zboží Červený Újezd u Unhoště u Prahy, což prý působilo prvnímu kazateli Protivovi problémy. Proto došlo roku 1395 k převodu platu na ves Přerov u Pardubic se splátkami na sv. Jiří a sv. Havla. Roku 1402 – po rezignaci druhého kazatele M.Štěpána z Kolína – dosadil Milheim (po potvrzení generálním vikářem Ojířem 14.3.t.r.) jako třetího kazatele v pořadí M. Jana Husa, jenž kapli pak proslavil.

            Majitel Pardubic Jan z Milheimu byl používán svým králem i k diplomatickým misím (1398 v Remeši s francouzským králem Karlem VI.). Zemřel roku 1405 (těsně před svou smrtí vedl spor s litomyšlským biskupem Janem Železným, známým odpůrcem reformy církve) a byl pochován pod kazatelnu Betlémské kaple. Jeho náhrobek byl však později zničen v josefínské době roku 1786 při bourání kaple F.L.Hergetem.

            Spisovatel Alois Jirásek učinil Hanuše z Milheimu románovým hrdinou své trilogie „Mezi proudy“, město Pardubice uctilo Milheima pojmenováním ulice v městské části Na Skřivánku (28.12.1904 za c.k.monarchie, za nacistické okupace od 22.8.1940 název Pražská, roku 1945 se vrátil původní název Milheimova). Zeptejte se však někdy jejích obyvatel, kdo byl Milheim!

Literatuta.  1/  J.Kotyk, Pardubické podobizny, Helios Pardubice 1995.

                   2/  J.Sakař, Dějiny Pardubic n.L., díl I., Pardubice 1920.

                   3/  F.Šmahel, Jan Hus – život a dílo, Argo Praha 2013.