Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
STARÉ DOMY VYPRÁVĚJÍ Díl 10: Dům čp.64 na Pernštýnském náměstí "U Dušičků"
Dům, kde se dnes nachází pizzerie ?U Dušičků? (dříve známá pardubická vinárna) má pozoruhodnou historii vycházející až z pernštejnské doby. Po požáru roku 1507 tu hospodařil Jan pekař, potom jakási Ludmila, též pekařka a toto řemeslo se zde provozovalo až do roku 1542, kdy Ludmilin syn Václav (také pekař a koláčník) ukončil tuto pekařskou řadu. Od r. 1543 byl majitelem domu zámecký písař Matouš Křižanovský ze Živanic. V době pánů z Pernštejna získal dům terakotová okna (typický rys pernštejnské výstavby po požáru z roku 1538). V době třicetileté války byl dům v držení protihabsburského ?rebela? Adama Ekvese z Vršovic, jehož žena Kateřina dům koupila roku 1619. Již roku 1626 byl však dům postoupen Adamu Škopkovi z Bílých Otradovic, který jej splácel až do roku 1633. Toho roku však patřil dům již obci. Roku 1645 dům za požáru vyhořel. Z jeho dalších držitelů uvádí prof. J.Sakař městského tlumočníka Baltazara Klose a po něm sedláře Jakuba Hrozna (1663 ? 1704), který zřejmě mezi okna 1. a 2. vložil medailon s vinným hroznem. Novou fasádu domu opatřil roku 1891 Ignác (Hynek) Deyl, nástupce Jana Horáka.Po Hynku Deylovi, jenž dům držel do 16.dubna 1909, byl novým majitelem chorvatský vinař a distributor vín Roko Bradanovič (1877-1947), pozdější konzul království SHS v Praze, jenž se pustil do rozsáhlé rekonstrukce domu. Vyboural veškeré zdi uvnitř domu, snesl klenby v 1.nadzemním podlaží, aby zvětšil prostory vinárny na úkor průjezdu do domu, přistavěl záchody, napojil dům na městský vodovod, vybudoval schodiště, zvětšil okna a po schválení památkovou komisí změnil fasádu domu. V přízemí provedl otvor pro výkladní skříň a nad vstupní dveře umístil znak sv.Jiří, jenž používal na všech etiketách svých vín.
Chorvatský vinárník si vychoval jako svého nástupce Václava Dušičku (nar. 11.8.1883 v Sovinkách u M. Boleslavi, zemřel 4.4.1953 v Pardubicích), jenž pro Bradanoviče pracoval již v Praze na Vinohradech. Jeho šéf mu zařídil před první světovou válkou i vinařskou praxi v Dalmácii. V.Dušička se roku 1912 stal jeho vedoucím pro vinárnu a velkoobchod s vínem v Pardubicích, 21.ledna 1924 si vinárnu i velkoobchod pronajal a 19.března 1931 dům i živnost koupil. Jeho vinárna se stala pro svou výhodnou polohu (proti radnici) místem setkání nejen komunálních politiků, ale i kulturních osobností města. Pěkně na to vzpomíná M.Znamenáčková (Kučerová), vnučka V.Dušičky: „Po levé straně vinárny stával dlouhý dubový stůl, nad kterým kraloval dědeček s bílou vinařskou zástěrou a na hlavě měl fez. Ten mu dělal charisma a byl jím velmi známý… Vinárna byla otevřena od 8 do 18 hodin, byla to pouze denní vinárna. Dědeček byl velmi společenský a zdvořilý a zakládal si na dobré pověsti vinárny. Např. honorace z radnice si každý den přišla sednout na sklenku vína a zakouřit, odpoledne to byli páni doktoři, profesoři, právníci i malíři. Já z nich měla velký respekt, protože mi bylo neustále zdůrazňováno, jak vážení hosté to jsou. Sedávala jsem u pokladny na vysoké židli, odnášela skleničky a rovnala je na odkapávač. Úprava výlohy byla také moje práce. Dědeček radil a já rovnala do půlkruhové pyramidy lahve od prodávaných vín…“
V červnu 1950 byl V.Dušička nucen podepsat smlouvu s Hotelovými a restauračními komunálními podniky města, předal vinárnu (včetně inventáře) a stal se zaměstnancem komunálních podniků. Zemřel roku 1953, jeho vdova Františka, rozená Kyselová z Ostřešan pracovala až do roku 1956 ve vinárně a až do své smrti roku 1972 bydlela v domě jako nájemnice. Dcera byla vyučena vinárnicí, v listopadu 1939 se provdala za rolníka K.Kučeru z Ostřešan, s nímž měla dceru Miladu (1940) a syna Karla (1947). V roce 1951 těžce onemocněla a z ostřešanského hospodářství odešla do Pardubic, kde žila až do své smrti roku 2000. Dožila se restituce domu čp.64, který 31.10.1991 byl vrácen na základě restitučních zákonů č.403/1990 Sb. a č.87/1991 Sb. rodině. V současnosti je v domě pizzerie.
(podle rodinné pamětní knihy vydané roku 2012 ke 100. výročí vlastnictví domu v rodině Dušičkových)
Všechny použité fotografie jsou z této knihy.
