Zprávy 11-12 / 2024

František Schwarz byl zemským a říšským poslancem, je považován za jednoho z nejvýznamnějších teoretiků samosprávy v českých zemích. „U kostelíčka“ je po něm pojmenováno náměstí. Významný pardubický rodák František Schwarz nar. 8. 5. 1840 poslal v lednu roku 1906 pro spis „Pardubicko, Přeloučsko, Holicko“ vzpomínky na Pardubice z roku 1840–1849, které ve své části pojednávají o nejspíš vůbec prvním vánočním stromku v Pardubicích.

Poprvé zveřejňujeme z „hnědého zápisníku“ stavitele Boži Dvořáka (1864–1954) jeho záznam z pobytu v Lánech u prezidenta T. G. Masaryka a jeho rodiny, který nese datum 23. prosince 1934. Ponechávám text bez úprav včetně dobového pravopisu, opravuji jen zásadní pravopisné chyby. Editor Jiří Kotyk

Ve věku 73 let zemřel v úterý 14. srpna někdejší elitní československý plochodrážník Milan Špinka. Narodil se v Pardubicích a byl a stále je jediným rodákem, kterému se podařilo ovládnout zdejší závod o Zlatou přilbu. Špinka si svítkovský ovál podmanil v roce 1973. Kromě zisku Lejhancova klenotu se však stal také mistrem světa na letové ploché dráze (1974), přičemž v tomto odvětví získal i oba další cenné kovy – bronz (1971) a stříbro (1976). Na klasické ploché dráze pak Špinka vybojoval titul vicemistra republiky (1974) a dvakrát skončil třetí (1972, 1973). Bronz na mistrovství Československa získal i na dlouhé ploché dráze (1979). Pardubický rodák paradoxně nikdy nejezdil za pardubický klub, téměř celou kariéru strávil v Rudé hvězdě Praha. Špinka ochutnal také britskou profesionální ligu, kde v roce 1979 jezdil za Swindon…

Jiří Čechák a jeho dvojče Pavel se narodili v Pardubicích (*25. 3. 1938), oba byli vícebojaři. Pavel Čechák dosáhl v desetiboji osobního rekordu 6 677 bodů, jeho bratr Jiří 6 935 bodů. Oba se pak stali trenéry, Jiří působil především v rodném městě, Pavel nejdéle v Olomouci. Jiří Čechák byl sice vyučeným nástrojařem, po vojně však vystudoval střední školu a následně i trenérství na FTVS. Od poloviny 60. let byl odpovědným národním trenérem za desetiboj (1966 –74). Vytvořil systém přípravy, který se s úspěchem využíval i řadu let poté. V roce 1989 požádal o azyl v USA, následně strávil čtrnáct měsíců ve státě Oregon.

ohraničené Čechovým nábřežím, Chrudimkou, Bubeníkovou a Štrossovou ulicí, železniční tratí a Vinicí V této čtvrti jsem se narodil a prožil jsem zde zatím 72 let. Mám k ní proto daný jasný vztah jednak jako architekt, ale také její obyvatel a pamětník stavebního vývoje i mnoha lidí, kteří v ní žili nebo ještě žijí. Pokusím se ji popsat z obou těchto pohledů. Něco z toho je snadno ověřitelné, ale někdy to možná bude spíše subjektivní pohled, nepřesný a sentimentální.

Pierro Zama- KAREL KRPATA (18. října 1900–27. září 1972) (Výňatek z „Torricellana“ Zpravodaj Vědecko-literární společnosti Faenza 1972) Byl námi povolán a jednohlasně přijat do naší Vědecko-literární akademie, a to pro jeho jedinečný a vážný zájem, který projevil vůči historické rodině Manfredů, pánů města Faenzy; a jakmile jsme ho poznali osobně, získali jsme jistotu, že cizinec může se státi přítelem, a že neznámý může se státi bratrem. A nyní my, pod těmito aspekty, můžeme a chceme ještě jednou na něho vzpomínati.

Již v prvním díle právě končícího seriálu o volbách v Pardubicích v období první Československé republiky zaznělo, že volební právo uplatňované ve volbách je základním principem, jak se mohou občané podílet na řízení státu a všeobecně na fungování věcí veřejných. V Pardubicích se občané s volebním právem, což v meziválečném období znamenalo dosažení věku 21 let a v případě voleb do Senátu Parlamentu Československé republiky 26 let, mohli k volebním urnám dostavit více než desetkrát. Přesněji čtyřikrát proběhly volby parlamentní, třikrát do regionálních orgánů a pětkrát volby obecní. Pro přehlednost uvádím tabulku s přesnými daty:

Pamětníci na rok 1968 v Pardubicích si jistě vybaví jméno tehdejšího předsedy MNV Františka Sluky, stoupence Dubčekova reformismu. Málokdo však ví, že tento muž stál v 50. letech u zrodu pardubické služebny StB. 1/ Sluka (nar 1. 3. 1935 v Ledcích na Jičínsku) uvedl ve výslechovém protokolu z roku 1956, že původně pracoval jako technický úředník Státního projektového ústavu. Do KSČ vstoupil roku 1945, téhož roku se stal i členem SNB (Sboru národní bezpečnosti). Od roku 1946 pracoval pro ZOB (Zemský odbor bezpečnosti) v Praze. ZOB ho přidělil k okresnímu politickému zpravodajství v Pardubicích. Po únorovém puči KSČ (1948) přešel na oblastní úřadovnu StB, roku 1949 se stal velitelem jejího VI. oddělení. T. r. však utrpěl úraz a strávil více než rok v nemocnici. V dubnu 1951 byl propuštěn ze SNB. Jeho řídícím orgánem u StB byl…

Možná bude druhým Čechem, který poletí do vesmíru. Zatím je absolvent Dopravní fakulty Jana Pernera Aleš Svoboda bojovým pilotem, ale také tím, kdo se potkal s Vladimírem Remkem. Kosmonaut nebo astronaut? Jaký je rozdíl? Význam obou slov je v podstatě stejný. V bývalém Sovětském svazu a v zemích, které s jeho kosmickým programem spolupracovaly, se zažil termín kosmonaut, zatímco všude jinde se používá termín astronaut. Možná v Číně mají ještě něco jiného. Já jsem oficiálně členem záložního týmu astronautů Evropské kosmické agentury.

Dostáváme se v našem putování do 70. let minulého století. Prezentuji se v nich už jako pamětník, ačkoli jsem byl jen základní školou povinné dítko. Se sedmdesátými léty přišly na řadu pevné základy tzv. reálného socialismu. Období „šedivých let“, stejně tak šedivých, jako byla masová výstava panelákových sídlišť. Ruská okupační armáda zůstala na území naší republiky a vše, co pocházelo z SSSR, bylo ověnčeno podbízivou gloriolou oslavování „našich spojenců“. Do škol se vrátily nástěnky, ověnčené červenou krempou, rámující černobílý obrázek V. I. Lenina a pak čtyři magická písmena: VŘSR. Většina dětí vstupuje do pionýrského kroužku. I ti, co nechtějí! Kdo stojí stranou, dostává nálepku nepřizpůsobeného outsidera. Na školách vznikají nové funkce, jako je skupinová vedoucí (pionýra).