Zprávy 7-8 / 2022

Oblast, kde se nacházejí Selmice, byla trvaleji obydlena už ve střední a mladší době bronzové, a to lidem popelnicových polí (1200 až 600 let před n.l.). Popelnice z lužické kultury byly nalezeny v Trnávce, v Řečanech nad Labem a při regulaci Labe také u Selmic. Ze všech okolních obcí jsou Selmice nejstarší, neboť první písemná zmínka o obci Selmice pochází již z roku 1142. V té době byly majetkem Opatovického kláštera. Později se obec dostala do vlastnictví cisterciáckého kláštera v Sedlci. V roce 1436 bylo králem Zikmundem týnecké panství přepsáno společně s městem Týnec a obcemi Selmice, Chrčice a Krakovany Vaňkovi z Miletínka.

Uprostřed obce Slepotice, nacházející se asi sedmnáct kilometrů východně od Pardubic, stojí na vyvýšeném místě kostel Povýšení sv. kříže, připomínaný již v polovině 14. století. Původní stavba se nezachovala - roku 1570 byl kostel přestavěn a současnou rokokovou podobu získal v roce 1818. Zřejmě v té době byly z podlahy kostela vyjmuty a do jeho vnější západní zdi zasazeny tři kamenné náhrobní desky z konce 16. a z první poloviny 17. století. Dvě starší patří rytířům ze Sulic, kteří slepotické zboží drželi rovných sto let.

Několik let řídíte soukromou firmu Rybniční hospodářství, s.r.o. v Lázních Bohdanči. Co Vás přivedlo k tomuto povolání? Narodil jsem se do rybníkářské rodiny, která původem pochází z Třeboňska. Už od narození jsem vždy bydlel na sádkách – v Lázních Bohdanči, v Novém Městě nad Metují nebo na starých sádkách v Litomyšli u dědy a babičky. U rybářů pracoval můj otec, děda, babička, strýc, později i máma. Když mi bylo 13 let a měl jsem se rozhodnout pro výběr školy, o jiné škole, než Střední rybářské škole ve Vodňanech jsem ani neuvažoval. Až později jsem se dozvěděl, že jsem už sedmá generace rybníkáře. I můj praděda Adolf, jeho otec František a děda Jan Nepomuk byli rybníkáři na Chlumecku, ale nikoli nad Cidlinou, ale v Chlumu u Třeboně a okolí. Z celé širší rodiny Vondrků, která se větví od Jana Nepomuka, vystudovalo tuhle…

Z pardubické kroniky Vilém z Pernštejna dal při obnově města, zničeného požárem z r. 1507, postavit na dnešním Pernštýnském náměstí před radnicí – byla tehdy v rohovém domě náměstí a Bartolomějské ulice – masné krámy v počtu 25 „vík“, jak se říkalo. Zároveň vydal r. 1509 přesný tržní řád a dne 25. března 1510 stvrdil řezníkům cechovní artikule. Od r. 1531 bylo několik masných krámů také u jatek v Kostelní ulici.

Na město však byly Sezemice povýšeny až 13. února 1834 guberniálním nařízením č. 7248. Tato významná událost zastihla Sezemice připravené. Povýšení na město převzali Sezemičtí již v nové radnici. Po požáru, ještě v roce 1832, byla nová radnice vystavěna z kamene a cihel nad bývalou obecní spilkou jako dvoupodlažní budova, později opatřená věžičkou s hodinami.