ROZHOVOR S ROMANEM LÍNKEM

Krajské město
Podle mého názoru bylo obnovení kraje a statut krajského města pro Pardubice
velmi důležitou skutečností, od které se odvíjela možnost dalšího rozvoje a podpory
mnoha projektů. Tím zatím největším a navíc neplánovaným byla v mé kariéře oprava
mostu Pavla Wonky v roce 2005. Ač se to nezdá, je to silnice II. třídy, kterou spravuje
kraj. Most byl v havarijním stavu, ale na tak velkou opravu neměl kraj v rozpočtu peníze,
a tak si musel vzít půjčku od Evropské investiční banky. Jsem rád, že se to podařilo
vyřešit, ostatní projekty jsme už mohli v klidu a s rozvahou naplánovat.
S krajským městem je spojeno i zastoupení dalších orgánů a institucí státní správy,
které například v oblasti justice není stále ideálně dořešeno. Ale týká se to i značení
Pardubic na dálkových trasách či třeba informace o počasí v Pardubicích v českých
denících. Prostě samo se nic nenarodí, za vším stojí nějaké úsilí a hlavně lidé.
Zajímavé stavby a úpravy veřejného prostoru
Po několik let jsem v porotě Stavby roku v Pardubickém kraji. Jsem rád, že tam
před pár lety uspělo centrum Vinice a vloni zase park Na špici. Škoda, že takových
počinů není víc. Začínali jsme na městě s drobnými úpravami v rámci Nadace pro
rozvoj města, kdy vzniklo například historicky laděné osvětlení od Prokopova mostu
přes Chrudimku až na náměstí Republiky. Uvítal bych, kdyby péče o veřejný prostor
ve městě ve spolupráci s architekty a designéry pokračovala. Je jasné, že nikdy nebudou
spokojeni všichni, ale město by mělo mít nějaký rukopis.

Reálka a další školy
Myslím, že to byl nakonec šťastný počin rekonstruovat bývalou reálku na Komenského
náměstí pro potřeby Krajského úřadu. Vrátila se ke svému dobovému tvaru,
dostala moderní vybavení a nakonec její prostory v přízemí slouží veřejnosti. Sál Jana
Kašpara dáváme k dispozici různým pardubickým spolkům a v další části máme společně
s městem Czech POINT.
Pardubický kraj jako zřizovatel středních škol v posledních letech za přispění
evropských fondů zateplil i řadu pardubických škol a přispěl na jejich rekonstrukce.
Podařilo se to nejen u těch moderních, panelových, ale třeba i v případě sportovního
gymnázia. Navíc jsme umožnili a zaplatili rozšíření kapacity víceúčelové sportovní
haly u gymnázia Dašická.
Letiště
Tak, jako rozvoj Pardubic bouřlivě ovlivnila v 19. století trasa železnice, může ho
nyní ovlivnit budoucnost pardubického letiště. Stál jsem u zrodu povolení smíšeného
leteckého provozu a je dobře, že zde v roce 2017 bude stát nový terminál Jana Kašpara.
I díky letišti byl Pardubický kraj před dvěma lety skupinou Financial Times vyhlášen
regionem budoucnosti ve střední a východní Evropě. Neměli bychom tento trumf
propásnout, tak jako města, která se bála, že jim troubení vlaku bude plašit krávy
na pastvě. K tomu patří samozřejmě i další dopravní infrastruktura, která se tu rodí
sice pomalu, ale snad se k ní dopracujeme.
Zámek
To je snad téma, které mám v Pardubicích nejraději. Jsme asi jediným krajem,
který vlastní tak rozsáhlý zámecký areál a v něm řídí své dvě kulturní instituce
– Východočeské muzeum a Východočeskou galerii. Po revoluci se do zpustlé ruiny
začal navracet život. Mnoho zásluh na tom má jeho tehdejší ředitel František Šebek
a po převzetí krajem se do toho zapojily i naše projekty. Celkem tam už bylo investováno
přes 250 milionů korun a je jasné, že to je největší chlouba města. Proto je naší
snahou, aby ty nejzajímavější prostory zámku nebyly depozitářem nebo kancelářemi,
ale aby je veřejnost mohla vidět anebo pravidelně využívat. Mohu ale prozradit,
že zámek čeká v příštích letech ještě jedna velká rekonstrukce vnitřních prostor
možná až za téměř dalších 200 milionů korun, která více připomene, jak se žilo
na dvoře Pernštejnů.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 7-8/2016.