KDO BYL TEN DRUHÝ?

Přibližně kolem desáté hodiny dopolední vyzval Národní výbor městským rozhlasem
příslušníky někdejší československé armády, aby se dostavili před radnici
k plnění úkolů podle pokynů prozatímního vojenského velitelství. Za necelou hodinu
se před budovou radnice sešla skupina vojáků a důstojníků v uniformách československé
armády. Krátce před jedenáctou hodinou dopolední se skupina vojáků, vedená
npor. Vladimírem Eliášem, vydala Zelenou bránou po dnešní třídě Míru směrem k letišti
s cílem jej převzít z rukou německé armády. Očitý svědek události Josef Navrátil
později uvedl: „Právě když vystupuji z Jindřišské ulice na Zelené náměstí, od Zelené brány
ve stejnokrojích vykračovala skupina čsl. důstojníků. Za tuto se zapojila auta s německými
ozbrojenými vojáky. Obecenstvo radostně pozdravovalo příslušníky československé
armády, provolávalo slávu. Policie však upozorňovala, aby se lid na chodnících
tak neshromažďoval a vybízela k rozptýlení. Sotva došel útvar poblíž křižovatky ulice
Sladkovského, úmyslný nájezd autem na nic netušící československé vojáky a střelba
překvapila kde koho a v mžiku dav se rozprchl, nebo vrhl k zemi. Kdo byl zraněn
při útěku a v úkrytech mezi vchody do stavení, nebylo možno zjistit. Až po umlknutí 

střelby zjištěno, že byli usmýkáni dva důstojníci.“2) Jeden z aktérů incidentu Čestmír
Šrettr v místopřísežném prohlášení 20. května 1969 událost vylíčil obdobně: „Na výzvu
revolučního národního výboru v Pardubicích, kterou dne 8. května 1945 kolem
10 hodiny hlásil městský rozhlas, dostavila se na pardubickou radnici skupina důstojníků
a vojáků – na prozatímní vojenské velitelství a k převzetí letiště. (…) Na dnešní
Třídě míru, asi v úrovni poštovního úřadu, míjela tento útvar vozidla ustupující nacistické
armády (SS), auta s kolopásy plně obsazená vojáky v plné výzbroji i osobní automobily.
Jedno z aut – domnívám se, že poslední – vjelo úmyslně do řad pochodujících
vojáků. (…) Dva z vojáků zůstali ležet na dlažbě silnice, ostatní se snažili ukrýt před
kulometnou palbou zahájenou z aut.“3)
K tomuto incidentu došlo na rohu třídy Míru a ulice Sladkovského u objektu lékárny
přibližně v 11 hodin dopoledne. Řidič obrněného vozu úmyslně vrazil z boku
do skupiny pochodujících důstojníků. Vojáci na autě v tom okamžiku zahájili palbu.
Lidé se před střelbou rozutekli a snažili se ukrýt. Zraněno bylo 18 osob, mezi nimi tři
ženy.4) Dvě z těchto zranění byla smrtelná. Velitel skupiny důstojníků npor. Vladimír
Eliáš byl německým obrněným vozidlem sražen k zemi, postřelen a ujíždějícím vozidlem
ještě několik metrů vlečen po ulici. Několik hodin po převozu do pardubické
nemocnice svým zraněním podlehl.
Druhou obětí incidentu se stal ppor. Arnošt Smrž. Očitým svědkem jeho zranění
se stal jeho příbuzný Čestmír Šrettr, který ve svém místopřísežném prohlášení dále
uvedl: „Já osobně jsem jednoho z ležících odtáhl do nejbližšího domku, kde jsem poznal,
že tento zraněný důstojník je Arnošt Smrž. Byl v bezvědomí, značně pohmožděn v obličeji,
na hlavě, měl komplikovanou zlomeninu nohy, pod potrhanou uniformou další
zranění po celém těle. Přenesl jsem ho s jiným mužem na improvizovaných nosítkách
do blízké ordinace MUDr. Kamila Jírka, který již ošetřoval řadu dalších zraněných. (…)
Tento lékař ihned nařídil převoz do nemocnice, který jsem zajistil nákladním autem se
znamením Červeného kříže, které se dostavilo na místo, a předal zraněného Arnošta
Smrže na chirurgické oddělení všeobecné nemocnice v Pardubicích.“5)
Životní příběh npor. Vladimíra Eliáš je dnes již dostatečně znám. Již v roce 1991
o něm vyšel ve Zprávách KPP článek PhDr. Jiřího Kotyka,6) v loňském roce přibyla
monografie z pera autora tohoto článku.7) Oprávněná otázka tedy zní: kdo byl ten
druhý smrtelně zraněný onoho osudového 8. května 1945?

Arnošt Smrž se narodil 10. ledna 1911 Janu Smržovi a Marii, rozené Štěpánové,
v Cerekvici u Nové Paky. Brzy po narození se Smržovi přestěhovali na Vysočinu.
Základní docházku zahájil jejich syn Arnošt na sklonku 1. světové války, roku 1917,
ve Skutči, kde navštěvoval obecnou školu a později i měšťanku. Po jejím ukončení
nastoupil ke studiu na obchodní školu v Pardubicích, ze které po roce přestoupil
na Obchodní akademii v Chrudimi, kde studoval v letech 1927–1931. Svá studia však
nezavršil maturitou.8) Nastoupil do zaměstnání v pardubické Explosii jako úředník,
v pozdějších letech pracoval v exportním oddělení. Od roku 1933 měl hlášenou domovskou
příslušnost v Pardubicích, v Jindřišské ulici č.p. 417.9)
Dne 12. dubna 1933 byl Arnošt Smrž odveden jako voják čs. armády. Prezenční
službu absolvoval od 17. července 1933 do 16. září 1934 u Pěšího pluku 30 Aloise
Jiráska ve Vysokém Mýtě.10) Po jejím absolvování byl zařazen do I. zálohy, která měla
v době války nebo branné pohotovosti sloužit k doplnění armády na válečný početní
stav, popřípadě nahrazovat ztráty. Do této zálohy byli zařazeni muži do věku 40 let.
Příslušníkem I. zálohy měl Arnošt Smrž být do 31. prosince 1951, poté měl být přeřazen
do II. zálohy, určené ke strážní službě a náhradě ztrát, kterou tvořili muži ve věku
od 40 do 50 let. Jejím příslušníkem měl být až do 31. prosince 1961.11)
V rámci základní vojenské služby navštěvoval Arnošt Smrž od 21. července 1933
do 28. února. 1934 školu pro důstojníky pěchoty v záloze u 4. divize v Čáslavi. Praktický
výcvik, který absolvoval již ve Vysokém Mýtě, zakončil 18. června 1934 jako
29. z 45 účastníků výcviku. Velením pluku byl Arnošt Smrž shledán „pro funkci
důstojníka v záloze dobře způsobilý.“12) S účinností od 1. ledna 1935 byl povýšen
do hodnosti ppor. pěchoty v záloze. Nadále náležel k Pěšímu pluku 30 Aloise Jiráska
ve Vysokém Mýtě.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 7-8/2016.