Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Hradcem Králové k soutoku Orlice s Labem
Gočárova tř. – Hučák – Jiráskovy sady – Velké nám. – Eliščino nábř. Délka trasy 6 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 13:54, 15:27h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Stavební vývoj Pardubic
Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce. Vstup zdarma.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
VIádní vojsko v Pardubicích
Za okupace povolili okupanti protektorátní vládě, aby měla jakousi ozbrojenou složku. Ta se nazývala vládní vojsko a bylo zde soustředěno 7000 mužů. Jejich výzbrojí byly pouze staré vojenské pušky a důstojníci měli osobní zbraň. V Praze pak byl Generální inspektorát, posléze pak tři inspektoráty mimo Prahu. Jeden z nich byl v Hradci Králové. Vojsko bylo organizačně rozčleněno do 12 praporů. Nejblíže k Pardubicím byl 7. prapor s posádkou v Josefově, dále pak prapor v Kutné Hoře. Za války byli vojáci využití ke střežení některých důležitých železničních tratí, mimo jiné i železnice procházející Pardubicemi z České Třebové do Prahy. Proto byly vytvořeny železniční strážní oddíly. Podle zachované korespondence byly např. na stanici tehdejších drah (BMB - ČMD) v Dašicích - Kostěnicích, Zámrsku aj. Jistě překvapí, že právě v Zámrsku jeden čas působil jako voják i známý herec Karel Effa. Tito vojáci byli profesionálové. Když v roce 1944 se vojenská situace změnila v neprospěch Německa, začala být existence organizované vojenské složky pro okupanty nebezpečná. Proto došlo k odsunu valné části vojska do severní Itálie. Je neuvěřitelné, jak i dnes tam na tyto vojáky místní obyvatelé v dobrém vzpomínají a v jaké dobré péči jsou tam i jejich hroby.
Po tomto úvodu však k věci. Z výše napsaného je patrné, že i v Pardubicích muselo být nějaké velitelství železničního strážního oddílu. Na fotografii jsou vojáci ve Valech, kde druhý zleva je J. Šmíd, který později žil v Pelhřimově a tam také zemřel.
Avšak vojáci byli zde i na tehdejším vojenském letišti. Když jsem hovořil s řadou pamětníků, pak nikdo o tom nevěděl, ani ti největší znalci letiště či okupačních let.
Naštěstí jsem se díky ing. Miloslavu Fenclovi dozvěděl něco od jeho strýce - Adolfa Pokorného z Plzně, Ten napsal následující:
Sloužil jako voják u 1. praporu v Praze, který sídlil ve Štefánikových kasárnách na Smíchově (co býval tank č. 23). Tento prapor mj. střežil sídlo státního prezidenta dr, E. Háchy na Hradčanech a jedna část byla i na zámku v Lánech. Do Pardubic je přeložili v létě 1944. Ubytovali je v jedné svítkovské restauraci a jejich úkolem bylo pracovní nasazení na pardubickém letišti. Jmenovaný tam pracoval na výstavbě cest z letiště směr Popkovice - Svítkov. Slo o únikové komunikace pro letadla v době náletů, a to do lesíků a hájků. Tam se letadla nejen ukryla, ale i rozptýlila a případné nálety by tak redukovaly ztráty. Tedy oddíl určený a přeložený do Pardubic neměl strážní povinnost, nýbrž jen pracovní nasazení. Byli složeni ze všech zbytků vojáků, kteří neodcestovali do Itálie, tedy od všech 4 rot.
Pamětník podotýká, že měl štěstí v tom, jak byl na práci zařazen. Stal se totiž strojvedoucím na parní lokomotivě úzkokolejné dráhy. Na stavbu dováželi především štěrk a další stavební materiál. Už si tolik nepamatuje, ale zajížděli k železniční trati na Girudim, kam se materiál přivážel na železničních vagónech a zde ho i překládali. Byla tedy vybudována úzkokolejná železnice odtud až k Civícím. Když došlo k náletu na rafinérii, byli nasazeni na odklízení trosek, ale nikoliv všichni. Pak po krátkém čase je zase odeslali zpět do Prahy.
Vlastním pohlednici, kde další voják píše děvčeti a uvádí svoji adresu: svob. F. T. VI. vojsko 1. - 4. rota, Fliegerhorst, Pardubice. A dlouho jsem pátral, jak to tehdy bylo, až A. Pokorný mně tuto záhadu pomohl vyřešit.
Je docela možné, že jsou ještě mezi námi pamětníci, kteří by mohli doplnit tyto kusé údaje a upřesnit podrobnosti, např. o úzkokolejné železnici, směrech budovaných cest a časovém rozmezí shora uvedené záležitosti.
