František Alexander Heber a Pardubicko

Pro nacionalistické prostředí sudetoněmecké byl zase málo „vlasteneckým“, takže ani zde o jeho dílo nebyl zvláštní zájem, i když z tohoto prostředí vzešlo zatím nejpodrobnější pojednání o jeho životě a díle2).  K  zapomenutí jeho díla přispěl i  krátký život (34 let), který se uzavřel tragickým onemocněním a smrtí v létě 1849 při výzkumné cestě v Náchodě3). Heber byl nejen historikem, ale i kreslířem, který zachytil podobu mnoha šlechtických sídel, o nichž psal. Na  základě těchto kreseb vznikly pak rytiny, které tvoří význačný doplněk Heberova historického díla.

Zájem o Heberovo dílo se u nás rozvíjí teprve v posledních letech v souvislosti s rozvojem českého kastelologického bádání. Do té doby jméno autora bylo známo téměř jen z odkazů na jeho dílo, které ve svých „Hradech“ uváděl August Sedláček. Současné studium Heberova života a díla je spjato především s činností Muzea okresu Plzeň - sever v Kralovicích - Mariánské Týnici (na tomto okrese v hájovně  Třebekov, kat. území Jarov je Heberovo rodiště) a s činností Klubu Augusta Sedláčka, který vznikl v roce 1984 v Plzni. Hlavní  zásluhu o rozvoj tohoto bádání má   nynější ředitelka mariánskotýnického  muzea  PhDr. Irena Bukačová, která již v  polovině 80. let  publikovala první české články o životě a díle F. A. Hebera4) a  v  heberovských aktivitách pokračuje dodnes5).

Přesto, že Heber k Pardubicku neměl žádný osobní vztah, zaujímá zpracování hradů, zámků a tvrzí z území tohoto okresu  v jeho díle zvláštní místo.

To spočívá  především  v tom,  že Heber zachytil téměř polovinu šlechtických sídel z tohoto okresu - 34, neboť počet objektů, které byly předmětem Heberova zájmu (hrady, tvrze, starší zámky), se pohybuje na Pardubicku kolem 70. Je to téměř třetina ze 118  objektů z východních Čech6) , které Heber popsal. Území dnešního pardubického okresu tak představuje jeden z nejpodrobněji zpracovaných  českých  regionů v Heberově díle7).

Další zvláštnost je v tom, že na způsobu zpracování dějin a zachycení popisu jednotlivých šlechtických sídel z Pardubicka, které je obsaženo v I.,  II., III., V. a VI. díle Heberových „Burgen“,  můžeme dobře sledovat, jak se postupně vyvíjely a zdokonalovaly jeho pracovní metody.    

Z hlediska regionálních  dějin Pardubicka  význam Heberova díla spočívá v následujícím faktu. Na  území pardubického okresu, které z největší části představuje území osídlované v rané kolonizaci hlavně ve 12. století, je typická hustá síť sídel nižší šlechty - tvrzí8), zatímco hradů je zde velmi málo (jen Blatník, Kunětická hora a Pardubice).  Většina tvrzí v souvislosti s modernizací vesnic  v průběhu 2. poloviny 19. a ve 20. století zanikla, takže Heberovy údaje  jsou jednak svědectvím, jak pozůstatky těchto šlechtických sídel vypadaly před jejich úplným zánikem, a jsou též důležitým vodítkem  pro jejich lokalizaci.

Vznik pojednání o tvrzích  z Pardubicka zařazených v I. - III. díle Heberových „Burgen“ patří etapě, kdy Heber teprve sbíral zkušenosti ke své historické práci a spokojil se s pouhým přejímáním údajů literatury, aniž si je příliš ověřoval a dokonce často ani necitoval, odkud údaje přebírá.  

V  I. díle  (1843) jsou připomenuty tvrze Chvaletice (s. 227) a Telčice (s. 227).  V obou případech jsou podrobně popsána tvrziště v blízkosti místních dvorů a připomenuty nálezy, které na tvrzištích byly učiněny ve 20. letech 19. století,  především  rozsáhlé sklepy a chodby. V obou případech Heber téměř doslova přebírá údaje ze Sommerovy Topografie, i když tento pramen v textu neuvádí9). Též údaje o tvrzích  zmíněných  v II. díle (1844) - Vyšehněvice (údaj o likvidaci tvrziště na zahradě  Jana Markalouse před 70 lety) a  Jestříbec (zaniklá tvrz na břehu Radhoštského rybníka na východním  okraji  vsi Radhoště)  (obojí na s. 234) jsou pouze převzetím údajů Sommerových10) bez citace.  První tvrzí z Pardubicka, do jejíhož popisu vložil Heber již poznatky z vlastní návštěvy a tak rozšířil údaje uvedené v Sommerově Topografii a popis ještě doplnil vyobrazením, byly  Svojšice, zařazené rovněž na s. 234 II. dílu11). V  III. díle (1845) se Heber opět jen velmi stručně, a to podle údajů   Sommerových (aniž pramen cituje) zmiňuje o tvrzí v Uhersku, která po vypálení v roce 1469 Uhry beze  stopy zanikla   (s. 226)12). Na téže straně III. dílu uvádí Heber i  zmínku o  neznámém hradě severně od Ostřetína (s. 226).  I tento údaj je převzat ze Sommera, Heber zde  doplňuje, ale nesprávně,  dějiny - zbytky tohoto neznámého hradu či tvrze  považuje za sídlo majitelů nedalekých Holic13). K dějinám tohoto objektu se Heber znovu vrátil v VI. díle (viz níže).             

Zcela odlišným způsobem jsou zpracována šlechtická sídla z Pardubicka v V. (1847) a VI. (1848)  díle Heberových „Burgen“. Zde již mizí závislost  na literatuře a zpracování  téměř každého šlechtického sídla je samostatným  historickým pojednáním, které i formou (existence poznámkového aparátu) splňuje požadavky kladené na odbornou historickou práci. Heber v době přípravy těchto svazků již plně využíval historických pramenů, které mu umožnily zachytit poměrně podrobně a spolehlivě dějiny jednotlivých šlechtických sídel.  Z pramenů využíval především údajů desk zemských, konfirmačních a erekčních knih, rukopisů z pražské universitní knihovny i některých archiválií z pardubického zámeckého archivu, z edic  pramenů Dobnerovu řadu „Scriptores rerum Bohemicarum“ a první svazky  Palackého „Archivu českého“14). Současně Heber navázal kontakty s řadou regionálních znalců památek,  kteří mu poskytovali cenné informace o stavu jednotlivých objektů, které dobře znali z autopsie. Pro Pardubicko poskytli Heberovi takové  informace o jednotlivých tvrzích Mořic Lüssner a Karel Brantl15). Údaje o tom, který z těchto badatelů poskytl  informace k  příslušnému místu, uvádí Heber vždy v závěru   hesla. I toto důsledné uvádění  jmen těch, kteří poskytli informace, dokládá růst Heberovy badatelské korektnosti. Tyto objekty Heber pravděpodobně osobně nenavštívil.

V V. díle na s. 142 - 149 jsou zachycena  následující šlechtická sídla z Pardubicka16):

Slepotice (s. 142-143, podrobně popsána dvě zdejší dnes již neexistující tvrziště a náhrobky příslušníků místního šlechtického rodu v  kostele),  Bukovka (s. 143- 144, popsáno tvrziště v zahradě domu čp. 6),  Jílovka (s. 144, poměrně přesně provedena lokalizace zaniklé osady i tvrze do prostoru jihozápadně od silnice Bukovka - Bohdaneč, mezi tuto silnici, bývalý rybník Jílovka  a rybník Skříň), Bohdaneč (s. 145, místo tvrze, která v písemných pramenech není doložena, je kladeno do  míst mariánské kaple vybudované nad vodním pramenem), Novinsko s. 145 (zcela neznámá tvrz připomenuta nikoli samostatným heslem, ale jen formou poznámky na konci textu hesla Bohdaneč, údajně existovala již před založením rybníka Novinsko a po jeho vypuštění  v jejich místech  byly nalezeny prý  úlomky cihel), Blatník (s. 145 - 146, podrobný popis zbytků vodního hradu či tvrze  na základě informací Mořice Lüssnera doplněný plánem17), cenné tím, že tento objekt již zcela zanikl rozšířením chemické továrny v Rybitví), Krchleby (s. 146, tvrziště jihovýchodně od vsi obklopeno rybníky, popis tvrziště proveden na základě informací M. Lüssnera, který je i autorem situačního plánu tvrziště18)),  Staré Čívice (s. 147, tvrziště na sev. záp. straně vsi u čp. 35), Jezbořice (s. 147 - 148, tvrziště v blízkosti kostela),  Nemošice (s. 148 - 149, tvrziště proti vsi na pravém břehu Chrudimky nedaleko mlýna)19),  Mnětice (s. 149, uvedeny jen údaje z dějin, místo tvrze je zcela neznámé).

Podobný charakter mají i údaje o tvrzích publikované v VI. díle (1848). Rozdíl spočívá jen ve formální stránce. O tvrzích je zde pojednáváno nikoli v podobě samostatných článků, ale formou  poznámek k rozsáhlému pojednání o Pardubicích  a Kunětické hoře. Tyto  poznámky však mají charakter samostatných pojednání. Jako taková jsou uváděna i v obsahu VI. dílu.  Jedná se o následující tvrze:

Semín (uveden nesprávný údaj, že tvrz stávala v místech zdejšího zámku, s. 162, dnešní bádání ji lokalizuje do okolí domů čp. 20, 56, 69, 9020)), Blato (uvedeno několik údajů z dějin, a zmínka, že z tvrze se nic nezachovalo, s. 163),  Žižín (několik údajů z dějin, poloha tvrze není známa, s. 163),  Holice (podrobnější údaje o dějinách, odmítnutí lokalizace holické tvrze do míst údajného hradu severně od Ostřetína, které bylo provedeno v III. díle a její lokalizace na návrší zvané „Staré Holice“ východně od města, s. 16321)),  Dašice (místo tvrze zaujímají vrchnostenské hospodářské budovy a pivovar s. 163, jde o upřesnění údajů, které uvádí J. G. Sommer 16322)),  Moravany (podrobný popis tvrziště v zahradách domů čp.  13, 14, 15, 16 a 17 provedený na základě údajů Karla Brantla, s. 164),  Komárov (tvrziště na severním okraji vsi, s. 164, převzat údaj J. G. Sommera23)),  Hedčany (Heber bez uvedení pramene udává, že v lukách u této nevelké vsi jsou zachována dvě tvrziště, s. 164),  Turov (tvrziště u čp. 9 - informace Karla Brantla, s. 164),  Žáravice (podrobný popis tvrziště nacházejícího se jižně od vsi na základě údajů Mořice Lüssnera, s. 194 - 19524)), Rohoznice (tvrziště v poloze  „na Kotli“ severně od vsi na základě údajů Mořice Lüssnera, s. 19525)),  Choltice (tvrz údajně stávala v místech zámku, s. 197),  Poběžovice (o poloze tvrze se Heber vůbec nezmiňuje, s. 197) a  Radostice (tvrz neznámé polohy, která byla zničena v roce 1469 Matyášem Korvínem, s. 197).

Součástí pojednání o tvrzích na Pardubicku v VI. díle jsou i doplňky  a opravy vztahující se ke dvěma lokalitám připomenutým  v II. a III. díle. Na s. 163 v závěru hesla Holice Heber uvádí, že v místech hradu u Ostřetína (III. díl, s. 226) stával hrad Jelení, doložený v roce 1492 jako majetek Jindřicha staršího Minsterberského26). Na s. 195 na základě informace Mořice Lüssnera je doplněn a upřesněn popis tvrze ve Vyšehněvicích (II. díl, s. 234). Tvrziště je lokalizováno k čp. 4 a je popsán jeho zbytek. Podrobnější historické údaje  jsou výsledkem studia Heberova.   

Velmi cenným příspěvkem  k poznání  samotných Pardubic a nedaleké Kunětické Hory je  Heberovo pojednání o Pardubicích a Kunětické hoře publikované rovněž v VI. díle na s. 151-200. Toto pojednání  patří k tomu nejoriginálnějšímu a nejlepšímu, co Heber o českých hradech napsal28).

Toto pojednání představuje originální propojení typického romantického cestopisu s kvalifikovaným umělecko - historickým popisem a odborně fundovaným vylíčením historie pardubického zámku a hradu Kunětické hory. Pojednání  vzniklo na základě Heberovy osobní návštěvy obou míst, která, jak sám uvádí na konci pojednání,  se uskutečnila v květnu 1848. Pozoruhodné je i to, že ještě v témže roce Heber výsledky cesty zpracoval a publikoval v jednom ze sešitů VI. dílu.

Heber začíná článek o Pardubicích a Kunětické hoře zmínkou o cestě vlakem29), o tom, že se ve vlaku seznámil s hospodářským úředníkem z Pardubic, který mu potom dělal v městě a na Kunětické hoře průvodce, a vylíčením příjezdu vlaku na pardubické nádraží30). S despektem se vyjadřuje  o restauraci na tomto nádraží a především o dnes již neexistujícím hotelu Veselka. O tomto hotelu říká, že pro svoji špatnou obsluhu a vysoké ceny je znám na celé železniční trati z Prahy do Olomouce. 

A pak již následuje popis cesty z nádraží přes město k zámku. Nejprve  si podrobněji všímá  Zelené brány, dále staré, dnes již neexistující radnice, údajného rodného domu arcibiskupa Arnošta z Pardubic a některých domů na Pernštejnském náměstí (s. 151-152). Hlavní částí pojednání je samozřejmě popis  zámku. Při něm si  Heber nejprve všímá typického předbraní, opevnění, jednotlivých  bran a jejich výzdoby. V zámeckých interiérech Hebera zaujala hlavně  kaple, arkády v nádvoří  a velká věž. Při popisu věže si všímal i života hlásného, který bydlel v jejím nejvyšším patře (s. 152- 157). O zámeckých sálech se Heber téměř nezmiňuje, nebo v době jeho návštěvy byly rozděleny příčkami na menší místnosti a sloužily jako úřednické byty.

Po popisu následují podrobně zpracované dějiny zámku na základě nejrůznějších písemných pramenů (158-166), závěr části pojednání věnované Pardubicím  tvoří zmínky o různých událostech, k nimž došlo na zámku. Jako vzpomínku na nevolnické povstání v roce 1775 Heber uvádí příhodu (jejím vypravěčem je Heberův průvodce - známý z vlaku), kdy poddaní vtrhli do vrchnostenské kanceláře, vysvlékli úředníka, kterého zde našli, do naha a celého ho pomazali inkoustem.

Po prohlídce města a zámku unavení poutníci navštívili nechvalně proslulou „Veselku“, aby zde draze a špatně poobědvali a potom se vydali na cestu na Kunětickou horu. 

Druhá část pojednání  (od s. 169) je věnována Kunětické hoře. Nejprve Heber v duchu romantického cestopisu  vylíčil odpolední  cestu májovou rozkvetlou přírodou z Pardubic na Kunětickou horu (s. 169- 170). Při tom si hlavně všímá rozkvetlých třešní na úpatí hradního návrší. Dále již  následuje podrobný popis hradu, zachycující, zvláště pokud jde o vnější systém opevnění,  i některé stavby, dnes již zcela zaniklé. Prohlídku hradu ukončil Heber se svým průvodcem - známým z vlaku ve večerních hodinách. Potom se posadili před bývalou kapli a prohlíželi si zříceniny za měsíčního osvětlení. V líčení tohoto večerního obrazu hradu a okolní krajiny zalité měsíčním světlem dosahuje vrcholu ona romantická cestopisná část pojednání.  Tato část Heberova pojednání o Pardubicích a Kunětické hoře  je blízká některým Máchovým záznamům o  jeho cestách, i když  je psána německy. Do večerního obrazu hradu jsou zařazeny i pověsti, které Heberovi vypráví jeho průvodce. Teprve závěr (od s. 192) tvoří vypsání dějin hradu s využitím řady písemných pramenů, které jsou v textu podle zásad vědecké práce  citovány.  Pozoruhodný je Heberův údaj (žel bez bližšího doložení) o tom, že hrad vznikl jako královský někdy na počátku 14. století (s. 192). Tento údaj do pozdější literatury nebyl přejat a hrad byl  obvykle interpretován jako stavba pocházející až z doby husitské revoluce. Teprve nejnovější archeologický výzkum potvrdil existenci starší stavby a oživil myšlenku jeho královského založení31).

V noci se  Heber vrátil zpět do Pardubic k vlaku. Tuto noční cestu však již podrobněji nepopisuje.

Článek je doplněn vyobrazením pardubického zámku a dvěma vyobrazeními Kunětické  hory (celkový pohled, hradní nádvoří) a  dále plánem obou objektů32).

Dík F. A. Heberovi a jeho spolupracovníkům máme již ze 40. let 19. století poměrně kvalitní pojednání o téměř polovině všech hradů, zámků a tvrzí z území dnešního okresu Pardubice. Díla Heberova ve značném rozsahu využil  pro zpracování dějin šlechtických sídel z tohoto okresu o  40 let později  i autor monumentálních „Hradů, zámků a tvrzí království Českého“  August Sedláček. 

Poznámky:

1) Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser I-VII, Prag 1843-1849.

2) F. BERNAU, Franz Alex. Heber, Mittheilungen des Vereines für  Geschichte der Deutschen in Böhmen  17,  1878, s.  214 - 220.

3) Jako připomínka Heberova úmrtí v Náchodě byl v září 1999 uspořádán v tomto městě seminář „F. A. Heber a zkoumání hradů českého státu“ a současně i stejně nazvaná výstava.

4) I. BUKAČOVÁ, František Alexandr Heber a  česká umělecko historická topografie, Vlastivědné listy 2, 1984, (č. 4) (vydává muzeum okresu Plzeň - sever, Mariánská Týnice). Tento článek přinesl poprvé v češtině základní údaje o Heberově životě a díle převzaté většinou z článku B. Bernaua citovaného v poznámce č. 2.  I. BUKAČOVÁ - J. MILER, František Alexandr Heber,  Ročenka Klubu Augusta Sedláčka, Plzeň 1985, s. 5 - 24. (dále jen Bukačová-Miler, Heber). Tento článek, který vyšel u příležitosti 170. výročí Heberova narození,  klade hlavní důraz na zhodnocení a rozbor Heberova ikonografického materiálu.

5) V příležitosti  150. výročí Heberova úmrtí zorganizovala v mariánskotýnickém  muzeu  v květnu 1999 seminář „Západočeské hrady v díle F. A. Hebera“. Z tohoto semináře, stejně jako z náchodského, připravuje vydání sborníků. Propagace odkazu  F. A. Hebera má vyvrcholit vydáním českého překladu jeho díla  v pražském nakladatelství „Argo“, který  pořizuje rovněž PhDr. I. Bukačová. I když překlad podobného díla je velmi náročný a v žádném případě  nemůže zcela zachytit „ducha“ díla původního,  bude tento překlad znamenat proniknutí Heberova díla do povědomí širší české veřejnosti, která má zájem o naše hrady, zámky a tvrze. 

6) Územím východních Čech zde rozumím  bývalý Východočeský kraj s jeho 11 okresy  bez moravské části okresů Svitavy a Ústí nad Orlicí a  přiřazuji sem i historicky českou část okresu Jihlava (tedy východní hranicí takto vytyčených východních Čech není východní  hranice bývalého Východočeského kraje, ale  historická česko - moravská hranice k 31. 12. 1948).

7) Jen pro srovnání poznamenávám, že např. z území okresů Hradec Králové a Chrudim Heber zpracovává po 16 objektech, z území okresů Jičín  a Ústí nad Orlicí po 12, z ostatních východočeských okresů počet zpracovaných lokalit nedosahuje ani 10.   

8) Problematikou formování nižší šlechty v souvislosti s procesem rané kolonizace, kdy začalo být osídlováno území bezprostředně přiléhající ke starým sídelním oblastem (takovým územím je i Pardubicko), se v posledních letech zabývá řada autorů. Z nich připomínám alespoň J. ŽEMLIČKA, Vývoj osídlení dolního Poohří a Českého středohoří do 14. století, Praha 1980, především s. 122-139 a R. NOVÝ, Přemyslovský stát v 11. a 12. století, Praha 1972, s. 104 - 105. Zvláště region, jehož dějinami a vytvářením majetků nižší šlechty se  zabývá J. Žemlička , má mnohé znaky shodné s Pardubickem.

9) J. G. SOMMER: Das Königreich Böhmen, Bd. V, Chrudimer Kreis, Prag  1837 (dále jen SOMMER, Bd.V), s. 37-38. Heberovy výpisky ze Sommerovy Topografie, kterých používal, jsou  v té části jeho pozůstalosti, která je dnes umístěna v Archivu Národního muzea v Praze (tuto pozůstalost dále cituji jako Heber - Pozůstalost NM), inv. č. 35, karton č. 1.

10)    SOMMER, Bd.V, s. 63 (Vyšehněvice) a 110 (Jestříbec, zmiňovaný rybník je dnes vysušen).

11)    O Svojšicích viz SOMMER, Bd.V, s. 31. Dokladem toho, že Heber Svojšice navštívil, jsou jeho poznámky z cest (Topographisches Notizenbuch 4, žel chybí datum návštěvy), které jsou v té části Heberovy  pozůstalosti, která je uložena  v zámecké knihovně v Rychnově nad Kněžnou (tuto část Heberovy pozůstalosti dále označujeme jako Heber, Pozůstalost RK), zmíněný sešit je uložen s dalšími materiály v deskách   inv. č. 8699/II (Vzhledem k tomu, že tato část pozůstalosti nemá dosud inventární seznam, uvádíme vždy jen inventární číslo desek, v nichž je příslušný materiál uložen). K vyobrazení Svojšic viz Bukačová - Miler, Heber, s. 18, č. 301.

12)    O Uhersku viz SOMMER, Bd.V, s. 110. Ne zcela jasné a přehledné Heberovo spojení textu o Uhersku s textem o Zámrsku (ve skutečnosti Dobříkově) vedlo Augusta Sedláčka k nesprávné  lokalizací tvrze Uherska do míst bývalé hájovny stojící zcela mimo zástavbu Uherska, které se potom často opakuje v literatuře. K tomu podrobněji viz F. MUSIL:   I mistr tesař se někdy utne (aneb úvaha o místě tvrze Uherska). In: Dissertationes historicae 6, Hradec Králové 1998, s. 179-184.

13)    SOMMER, Bd.V, s. 77.   Hradem u Ostřetína je myšlen objekt známý  pod názvem „Hradce“, „Na Hradcích“ nebo „Věžiště“, jehož  dějiny dodnes nejsou známy. Někdy je sem  lokalizována i zaniklá tvrz Hrošovice. O tomto objektu nejnověji viz L. SVOBODA a kol., Encyklopedie českých tvrzí I. A-J, Praha 1998, s. 205.

14) O použitých pramenech se dozvídáme především prostřednictvím poznámkového aparátu u jednotlivých hesel.  Výpisky ze zmiňovaných pramenů jsou uloženy in  Heber, Pozůstalost RK,  desky inv. č. 8699/I a 8699/II.

15)    Mořic Lüssner (1813- 1891) byl úředník, který působil na různých místech Čech. Patřil k průkopníkům vznikající památkové péče, zabýval se archeologií a ve své době byl jedním z nejvýznačnějších znalců  památek v  Chrudimském kraji. Po vzniku časopisu „Památky archeologické“ byly pravidelně na jeho stránkách publikovány Lüssnerovy příspěvky. Karel Brantl (1801-1871) byl stavební inženýr, který pracoval na stavbě železnic. Také jeho velmi zajímaly historické památky, hlavně hrady, zámky a tvrze. Pořizoval si jejich kresby a plány. Tvrze na Pardubicku poznal podrobněji v době výstavby olomoucko - pražské dráhy.

       Korespondence F. A. Hebera s Mořicem Lüssnerem a Karlem Brantlem je uložena in  Heber,  Pozůstalost, NM, inv. č. 7 (Brantl) a inv. č. 14 Lüssner), obojí karton č. 1.

16)    Rukopis zpracování těchto sídel v podobě, která šla do tisku, je uložen in: Heber, Pozůstalost  RK  - desky inv. č. 8699/VI.

17) Plán  má č. 1 v tabulce nazvané Burgenfragmente II, která tvoří přílohu V. dílu. Autorem plánu byl rovněž M. Lüssner (Reprodukce plánu je v článku). 

18) Plán  má č. 2 v tabulce nazvané Burgenfragmente II, která tvoří přílohu V. dílu, reprodukce plánu je v článku.

19) V hesle Nemošice je s odkazem na Mořice Lüssnera zmínka, že nedaleko odtud ve vsi Pardubičky jsou vysoko nad řekou Chrudimkou v sousedství vesnického hřbitova zbytky dominikánského kláštera zničeného v roce 1421 husity a že vesnický kostel v Pardubičkách je původním klášterním chrámem. Tak Lüssner a Heber   uvádějí do literatury myšlenku, že původní pardubický klášter (i když se nejedná o dominikány, ale cyriaky) stával v Pardubičkách, a že se z něho zachovaly zbytky. Existenci kláštera v Pardubičkách nejnověji potvrdil i archeologický výzkum. Na rozdíl od uvedeného názoru pouze ukázal, že dnešní kostel v Pardubičkách byl pouze kaplí, nikoli hlavním klášterním chrámem, jehož zbytky byly objeveny pouze několik desítek metrů od tohoto kostela. K tomu viz např. T. ČURDA: Archeologický výzkum v Pardubičkách,  Zpravodaj muzea v Hradci Králové 20, 1994,  s. 96-100, M. JEŽEK:  Pardubické kostely jako svědectví o vývoji města, Archaeologia historica 21, 96, s. 43-56.

20)    K této lokalizací viz Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI - Východní Čechy, Praha 1989 (dále jen Východní Čechy), s. 442.

21)    Tato lokalizace svědčí o tom, že Heber Holice a jejich okolí  neznal. Nezmiňuje se o tvrzišti existujícím přímo v centru města, v sousedství kostela (dnes zahrada domů čp. 587 a 411), Staré Holice charakterizuje jako návrší, když ve skutečnosti jde o samostatné sídliště -  předměstskou část Holic. A navíc takto lokalizované návrší „Staré Holice“ by se v podstatě krylo s lokalitou „Na hradcích“  (hradem u Ostřetína), kam na konci pojednání o Holicích Heber odmítá  klást Holice a lokalizuje sem hrad Jelení..

22)    SOMMER, Bd. V, s. 80.

23)    SOMMER, Bd V, s. 81.

24)    V tomto případě Lüssner i Heber situaci týkající se tvrziště zkomplikovali. V Žáravicích a jejich nejbližším okolí jsou totiž tvrziště dvě a uvedený popis údaje o obou spojil a udělal z nich tvrziště jedno. Údaj o tvrzišti jižně (přesnější by bylo uvést jihozápadně) od Žáravic se týká tvrziště, které se nachází na zalesněném vrchu Sušině (kóta 259) mezi vesnicemi Vápno a Sopřeč. Toto tvrziště se nazývá „Na zámku“.  A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého I - Chrudimsko, Praha 1881, s. 73 na toto tvrziště, jehož dějiny Heber neznal, správně lokalizoval tvrz Sušiny doloženou v roce 1493. Údaj o tom, že okolí tvrze se nazývá též „Na hradech“ a že na úpatí tvrziště je mlýnský rybník Švihov se však netýká tvrziště v poloze Sušina, ale dalšího tvrziště na severovýchodním okraji Žáravic  (od Sušiny je toto tvrziště vzdáleno cca vzdušnou čarou 1, 5 km severovýchodně).

25)    Heberův údaj je nejistý, uvažuje v souladu s tehdejší „archeologickou“ terminologií, že zde mohlo být i pohanské obětiště starých Čechů.

26)    Ani tento údaj však není správný, neboť hrad Jelení stával pravděpodobně přímo v dnešním Horním Jelení, na severní straně náměstí, k tomu viz  A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého II - Hradecko, Praha 1883, s. 200 a Východní Čechy, s. 124.

28) Přípravný materiál k tomuto pojednání je uložen in Heber, Pozůstalost RK, desky inv. č.   3700 (modrý sešit).

29) Tento tehdy nejmodernější dopravní prostředek si Heber oblíbil a využíval ho ke svým výzkumným cestám. Dokládají to jízdenky uložené  in Heber, Pozůstalost NM, inv. č. 2, karton č. 1. i zápisy v některých jeho cestovních denících, např. tamtéž, inv. č. 33, karton č. 1.

30) Nejednalo se samozřejmě o dnešní nádražní budovu, ale o první pardubické nádraží, které bylo v blízkosti dnešního železničního podjezdu v Palachově ulici proti bývalému hotelu Libuše.

31) K tomu viz T. DURDÍK: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 1999, s. 309.

32) Podrobnější rozbor těchto vyobrazení provádí Bukačová-Miler,  Heber, s. 15 (Kunětická hora, č. 165, 166, 167) a s. 16 Pardubice, č. 213 a 214). Podle tohoto rozboru autorem vyobrazení Pardubic a celkového pohledu na Kunětickou horu je Karel Brantl a kresby vznikly v roce 1845. Autorem plánu pardubického zámku jsou společně Heber a Brantl, plán vznikl v roce 1847. Autorem vyobrazení nádvoří na Kunětické hoře a plánu tohoto hradu   je F. A. Heber. Vyobrazení i plán měly vzniknout podle uvedeného rozboru  v roce 1847. Vzhledem k tomu, že Heber podle vlastního údaje navštívil Pardubice a Kunětickou horu až v roce 1848, je pravděpodobnější vznik těchto materiálů až v roce 1848.