Pardubické gestapo za války - k 60. výročí heydrichiády

pomáhat.

V jeho výpovědi je mj. uvedeno i personální složení pardubické služebny gestapa. Chápe změněnou situaci i konec „tisícileté říše“ a snaží se nějak ulehčit svou vinu. V přehledu gestapáků se např. snaží počešťovat křestní jména, což dnes působí poněkud groteskně. Jeho seznam je následující:

Gerhard Clages 3) – napsáno Klages, vrchní komisař a přednosta venkovní služebny Pardubice

Walter Lehne – vrchní sekretář a zástupce Clagese, po jehož odchodu vedl služebnu 4)

Otto Schulze – sekretář

Walter Kröger – sekretář 5)

Ernst Linsel – sekretář

Fritz Holbron – vrchní asistent (uvádí Bedřich)

Ludwig Gauske – (nezná jeho křestní jméno, uvádí N.)

Alois Aschenbrenner  - asistent na zkoušku 6)

Heinrich Aschenbrenner – asistent na zkoušku (uvádí Jindřich)

Willi Körber – asistent  (uvádí i Emanuel či N.)

Franz Rüpper – asistent (uvádí František)

Ludwig Weiss – asistent (uvádí Ludvík)

Alfred Hübl – asistent

Josef Kuchler – asistent

N. Jager – asistent, posledně působil v Tyrolsku

N. Zial – šofér a tlumočník

N. Gottlieb – šofér a tlumočník

Bernard Schmechtal -  vrchní řidič a tlumočník

Ludwig Schultz -  vrchní řidič a tlumočník 7)

Ludwig Mikisek – šofér

Helmut Mieth – vrchní kriminální asistent

Franz Banach – vrchní kriminální asistent

Jan Fritsch – komisař

Wenzel Praus – kriminální komisař (uvádí Václav)

Josef Krebs – kriminální asistent 8)

Konrád Schlegel – kriminální asistent

V roce 1997 vyšla vynikající obrazová publikace Jaroslava Čvančary 9), v níž je otištěn snímek osazenstva pardubického gestapa. Oproti Hanauskovým údajům je zde (a spolu s ním) vyfotografován Franz Rippow 10), Fritz Schatzelmayer a Rudolf Keller. Autor uvádí, že v Pardubicích, i jiných služebnách byla jedna třetina gestapáků původem ze Sudet, kteří se vyznačovali daleko větší surovostí a nehorázností k zatčeným.

Hanauske při výslechu vypovídal, že osobně nevěděl o tom, že by se v Pardubicích zdržovali nějací parašutisté. Také na gestapu se o tom nehovořilo. K případu přišel až příkaz z Prahy. Gestapák Linsel se sice stýkal s majitelem Veselky Ernou Košťálem, ale jeho šetřením prý Clages nevěřil. Proto byl na Košťála nasazen Kröger, který prověřil řadu údajů , např. Košťálovo tvrzení o Valčíkovi, jako synovi jeho známého hoteliéra z Ostravy a prokázal to jako lež.

Nicméně Hanauske tvrdil, že mezi slušné příslušníky gestapa patřili Linsel, Emanuel Körber 11) a L. Weiss. O Weissovi říkal, že byl v převratových dnech roku 1945 zastřelen na chodbě oberlandrátu kulometem. Ten tam postavilo gestapo a v té souvislosti bez bližšího vysvětlení hovoří o vrchním tajemníkovi ONV Strnadovi jako střelci. Dále ve výpovědi hovořil o některých událostech, které se týkaly zpronevěr na úřadovně gestapa. Předně uvedl případ vrchního inspektora Müllera 12). Ten byl odsouzen na tři roky káznice pro zpronevěru židovského majetku. Erdnisova13) tajemnice Görnerová byla sťata pro zpronevěru, Linsel trestán vězením po dobu 6 týdnů v Terezíně.

Hanauske dále vypovídal o tom, že byl obviněn z toho, že roku 1945 zastřelil poručíka Trnku. Obvinění považoval za nepravdivé, protože tento čin provedl komisař J. Fritsche. Každopádně oba případy bezesporu vyslýchající znali a cíleně se na ně ptali.

Ve výpovědi Hanauske uváděl, že konfidentů gestapa za peníze bylo tolik, že gestapu z toho šla hlava kolem 14). V uvedených dokumentech tohoto kartonu se např. uvádí obchodník Otakar Holub z Hlinska, který patřil mezi agilní důvěrníky gestapa. Dne 6. června 1945 spáchal sebevraždu v Klášterci nad Ohří.

Vedle gestapa  měla v Pardubicích kanceláře řada dalších německých represivních složek. Předně to byla Sicherheitsdienst (SD), a to ve Smilově ulici15). Měla řadu důvěrníků z řad německého i českého obyvatelstva a Hanauske uvedl příklad, jímž byl učitel Pavlus z Heřmanova Městce. Další složkou byla úřadovna německé kriminální policie (Kripo). Měla dohled nad českou kriminální policií a v roce 1944 byla sloučena s gestapem. S Kripo se uvádí pardubický její vedoucí Josef Bochmann, dále úředník Pantle a šofér Ander Franz. Tito např. zatýkali mlynáře Jindřicha Švandu v ležáckém mlýně a strojníka Karla Svobodu v lomu v Ležákách. Další úředník Neupärtl byl dne 20. 5. 1944 na gestapácké akci v Nasavrkách, kde omylem zastřelil parašutistu Kindla z výsadku INTRANSITIVE16). Z dalších nacistických složek byla v Pardubicích i pořádková policie, u níž jako velitel setniny byl Preuss.

Represivní aparát vykazoval činnost. Uvedené materiály obsahují i dokumentující tabulku, která ujasňuje tehdejší situaci:

Výkaz zatčených osob v obvodě Oberlandrátu v Pardubicích od roku 1939 – 1945

    Rok I. Okresní soud    II. Pracovna

    1939   337 -

    1940   628 112

    1941   511 390

    1942   487 588

    1943   472 613

    1944   633 415

    1945   84  378

        3 152   2 946                                  celkem 5 648       

(Pozn.: v seznamu nejsou osoby popravené z Ležáků a většina zastřelených na Zámečku.)

Tolik stručný výčet o německém represivním aparátu v Pardubicích v době okupace, v němž hrálo prim gestapo a vypovídal o tom Hubert Hanauske. Domnívám se, že je to kapitola válečné historie města, která dosud nebyla zpracována či publikována, proto alespoň malý pokus…

                   RNDr. Miroslav Vostatek

Poznámky:

1) Hubert Hanauske, * 9. 5. 1900 v Kuksu,  posledně bytem Pardubice, U stadionu 1935. Zatčen byl v Kuksu u příbuzného Rudolfa Hanouska, čp. 31. Zatčení provedli dne 21. 5. 1945 vrchní strážmistři četnictva Jan Vlček a Otakar Vrábek ve 23 hodin. Tentýž den přijel H. Hanauske do Kuksu.

2) Právní komisi vedl JUDr. Jan Meloun jako člen ONV a vyšetřovatel, škpt. František Přikryl, člen právní komise a F. Brtník jako přísedící a zapisovatel.

3) Gerhard Clages, * 26. 6. 1902, posledně bytem Pardubice, U stadionu 1935. V únoru 1944 byl přeložen jako velitel gestapa do Budapešti. Zde byl zabit výbuchem granátu dne 15. 10. 1944 při akci SS a únosu syna správce Maďarska admirála Horthyho.

4) Walter Lehne, SS-Hauptscharführer, * 19. 3. 1891 v Magdeburgu. Clages o něm prohlašoval, že by nejraději postřílel i mrtvé.

5) Walter Kröger, SS-Unterscharführer, * 24. 6. 1907 v Neumünsteru, bývalý profesionální boxer. Jeden z nejvýkonnějších úředníků pardubického gestapa (předtím v Německém Brodě). Prováděl sadistické výslechy.

6) Alois Aschenbrenner, rodák z Jihlavy, po válce odsouzen k trestu smrti. K jednomu z bratří Aschenbrennerů se váže jedna pamětnická vzpomínka. Pamětníkův otec měl holičství naproti Veselce a tam chodili i gestapáci. Jednou tam seděl  Aschenbrenner, byl namydlený a holili ho. Vtom přišel soused – řemeslník a naplno konstatoval, jak to Němci prohrávají a dostávají na frak a obšírně komentoval. Pamětníkův otec blednul a snažil se ho kopat, což povídající muž nelibě nesl a divil se, co holič blbne. Pak v hrůze viděl, že na křesle je gestapák a zkoprněl a klidil se. V oficíně byla nálada pod psa, až gestapák česky prohlásil, že kdyby se měli starat i o toto, tak by z práce nevyšli. Mají tam totiž udání od českých lidí, že jde z toho hlava kolem.

7) Ludwig Schulz – rodák z Frýdku – Místku, po válce odsouzen k trestu smrti.

8) Josef Krebs, * 12. 9. 1901, rodák z Trutnova. Otec Němec a matka Marie, roz. Pospíšilová. Účastník pronásledování velitele SILVER A npor. Alfréda Bartoše dne 21. 6. 1942.

9) Jaroslav Čvančara: Někomu život, někomu smrt. Laguna + Proxima Praha 1997, str. 152.

10)    Franz Rippow – Hanauske ho ve výpovědi neuvádí, ale u gestapa byl i Franz Rüpper (jedna osoba?)

11)    Emanuel Körber – jmenoval se Willi, Hanauske křestní jméno neuvádí, později Emanuel.

12) Jméno Müller Hanauske neuvádí.

13) Jméno Erdnis není Hanauskem uváděno.

14) I Clages se chlubil, že má plnou zásuvku udavačských dopisů.

15) Sicherheitsdienst (SD) – německá bezpečnostní služba, která neměla exekutivní pravomoc, shromažďovala a vyhodnocovala materiály o ilegální činnosti proti Říši a předávala je gestapu k dalšímu represivnímu řízení.

16) Npor. Václav Kindl – velitel paraskupiny INTRANSITIVE.  Byla to diverzní skupina ve složení:  čet. Bohuslav  Grabovský  a desátník Vojtěch Lukaštík. První dva padli do zajetí gestapa a V. Kindl sehrál potom smutnou a nebezpečnou roli. Pracoval jako konfident gestapa a při jedné akci byl v Nasavrkách zastřelen omylem. I kolem jeho osoby jsou nejasnosti.

PaeDr. František Dosoudil, Pardubice:

Válečný rok 1942 a Pardubicko

Část první: První tři měsíce r. 1942 na okrese Pardubice

Válečný rok 1942 – přesněji řečeno: německý fašistický okupační a policejní aparát – hluboce krutě zasáhl do osudů desítek, ba stovek rodin na Pardubicku.

Od samého počátku r. 1942 začala působit na pardubickém okrese československá výsadková zpravodajská skupina s krycím označením Silver A, vyslaná z Velké Británie na území protektorátu Čechy a Morava. Zpravodajská jednotka byla tříčlenná, vysazená na samém konci r. 1941, činná ve složení npor. Alfréd BARTOŠ (nar. 1916), rotný Josef VALČÍK a radista skupiny Jiří POTŮČEK – TOLAR. Výsadek začal s budováním ilegální sítě spolupracovníků, dále se radista skupiny snažil uvést do chodu radiostanici Libuši, kterou se podařilo převézt z místa shozu ve střeních Čechách ještě před prvním lednem 1942. Poměrně brzy se pomocníky výsadku stali: Josef  JANÁČEK, učitel základních škol a do jara 1939 přední funkcionář okresního vedení Národní strany práce, na kterou se sociálně demokratická strana na koni r. 1938 přejmenovala. Dále František HLADĚNA, motocyklový závodník a obchodní zástupce firmy Škoda, Arnošt KOŠŤÁL, majitel hotelu Veselka v Pardubicích, člen živnostenské obchodní strany středostavovské, František VAŠKO, majitel kamenolomu v Ležákách a jeho bratr Jindřich (správce lomu), Adolf Švadlenka, sociálně demokratický dělník ze semtínského závodu na výbušné látky (před r. 1940 řidič osobního automobilu, který používal poslanec Bohumil Laušman, dlící t. č. v emigraci v Londýně), Věra JUNKOVÁ, industriální učitelka působící na obecných školách na Pardubicku, Lidmila MALÁ, rovněž učitelka a ještě někteří další vč. Jaroslava DVOŘÁKA, který pracoval jako vedoucí skladu v semtínském závodě Explosia. Radistovi výsadku Jiřímu Potůčkovi se v polovině ledna 1942 podařilo navázat spojení s Velkou Británií, takže mohla začít „vzdušná korespondence“ Londýn – Čechy.

Brzy také začaly do Pardubic a do obcí pardubického okresu docházet smutné zprávy. 8. ledna 1942 zahynul ve fašistické věznici Wohlau komunistický předák Karel CZURAJ (1899), povoláním zámečník, který byl v červnových komunálních volbách 1938 zvolen za komunistickou stranu členem pardubického městského zastupitelstva. 19. ledna toho roku zemřel v Terezíně člen pardubické sociálně demokratické organizace a současně příslušník Židovské náboženské obce Josef HOCHMANN (1894). Neradostné informace přicházely i v únoru: 4. února toho roku zemřel (byl popraven?) v koncentračním táboře Mauthausen v Rakousku František KAŠPAR (1904), zaměstnanec čsl. státních drah a člen pardubické tělovýchovné jednoty Sokol. 13. února 1942 – rovněž v koncentračním táboře Mauthausen – zahynul Jindřich FRÖDE (1900), radiotechnik z Přelouče. Abraham SPRITZ (1887), který pocházel z Pardubic, zemřel v koncentračním táboře Buchenwald 4. 2. 1942.

V březnu – přesněji 8. 3. 1942 – pardubické gestapo zatklo dílenského učitele Stanislava JIROUTA (1899), působícího na pardubické průmyslové škole, pocházejícího z pardubické městské čtvrti Jesničánky.

V průběhu tohoto jarního měsíce z pardubického okresu zahynuli: Josef CIBULKA (1913), československý zahraniční letec RAF ve Velké Británii. Byl sestřelen 12. 3. 1942 při náletu britských leteckých sil na severoněmecké město Kiel. Podobně byl sestřelen s dalšími členy osádky letadla Karel DANIHELKA (1915), který se v Pardubicích vyučil typografem a má pamětní desku v Pardubicích ve Smilově ul. na domě č. 487.1)  V Berlíně byl 8. března 1942 popraven dělník semtínského závodu na výbušné látky František PLIML (1890), zatčený v tzv. letákové akci 12. 3. 1940, pocházející z Pardubic – Svítkova.

V Zemské donucovací pracovně v Pardubicích, která v době druhé světové války sloužila jako vězení pardubického gestapa, zahynul 14. 3. 1942 Josef RYCHTER (1921), pocházející z Holic. Další obětí koncentračního tábora Mauthausen se 13. 3. 1942 stal Jaroslav TUREČEK (1904). J. Tureček byl původním povoláním sklářský dělník z Úsobí na Havlíčkobrodsku, který přišel do Pardubic v první polovině třicátých let. Jistou dobu pracoval jako tajemník krajského výboru komunistické strany v Pardubicích, později jako dělník ve Fantově továrně na zpracování minerálních olejů. V červnu 1938 byl v komunálních volbách v Pardubicích – Svítkově, kde bydlel, zvolen za levicový dělnický blok členem svítkovského obecního zastupitelstva.

                           Pokračování