Z HISTORIE HOTELU VESELKA

Roku 1684 postavil Kryštof  Just na místě tří bývalých gruntů vyhořelých roku 1639 nízké přízemní stavení, šenkovnu označenou nápisem „Veselka“.

Roku 1802 převzal usedlost František Kašpar, který po požáru dne 26. března 1835 hostinec znovu postavil. V 1. patře zřídil sál.

Roku 1842 zdědil grunt Jan Kašpar. K nově přestavěné dvoupodlažní budově přistavil roku 1857-58 přízemní sál zvaný „Odeon“. Ten byl dlouhá léta jediným společenským a kulturním střediskem města.

Roku 1874 se stal majitelem František Kašpar, otec leteckého průkopníka Ing. Jana Kašpara. Ten přestavěl sál „Odeon“ na kavárnu. Dědicové Františka Kašpara „Veselku“ pronajali a v roce 1917 ji prodali Josefu Košťálovi. Ten v roce 1925 přestavěl západní část budovy a postavil nový kavárenský trakt. Hotel měl 110 pokojů a četné klubové místnosti. Zde se soustřeďoval společenský život východočeského kraje. Vedle „Veselky“ byla jednopatrová budova, ve které bylo umístěno kino „Imperiál“.

Roku 1939 převzal „Veselku“ do vlastnictví Košťálův syn Arnošt. „Veselka“ si zachovala své prvenství i v těžkých dobách okupace. Arnošt byl člověk statečný, obětavý a upřímný vlastenec. Němci si oblíbili tento hotel a stále jej navštěvovali. Košťál přijal do svých služeb Josefa Valčíka, parašutistu, o kterém věděl, jaký úkol má splnit. Byl to tanec nad propastí. Arnošt Košťál se tak stal nakonec obětí nacistického běsnění, když 2. 7. 1942 byl na Zámečku zastřelen. Do konce 2. světové války rozkazovali na „Veselce“ Němci.

Po skončení války byly „Veselka“ dána pod národní správu. Později převzalo dozor nad „Veselkou“ Ministerstvo vnitřního obchodu a Československé hotely Špindlerův mlýn.

V roce 1950 byly zrušeny hotelové pokoje a přeměněny na kanceláře

n. p. Restaurace a jídelny. V přízemí zůstaly restaurační místnosti nezměněny.

Restaurace a jídelny si postavily roku 1971 nový dům na Třídě Míru s názvem „Corso“, kam se přestěhovaly.

Osud „Veselky“ tak zpečetila naléhavá nutnost rozšířit výjezd z třídy Míru na západ a uvolnit prostor pro další výstavbu.

Epilog k demolici Veselky

Náhodou se mi dostal do rukou výstřižek z pardubických novin roku 1936, který obsahuje jakousi úvahu o příštím osudu hotelu Veselka. Není bez zajímavosti si zkonfrontovat nynější skutečnost s proroctvím pisatele článku před 36 lety. Cituji z něho doslova: „Veselka je vystrčena hodně do Wilsonovy třídy (dnes třída Míru), takže zde vzniká soutěska, která odděluje Wilsonovu třídu od Palackého ulice a ruší jednotnost velké tepny. Nebýt zde Veselky, získala by nesmírně Wilsonova třída spojená přirozeným způsobem s Palackého ulicí. Kdyby se dnes stavba povolovala, jistě by Veselka nebyla posunuta hluboko do hlavní třídy. Mluvilo se dokonce již o tom, že jednou Veselka ustoupí a že hlavní tepna bude bez soutěsky. Uvažovalo se o tom ve spojitosti s Grandem  a činěny různé komplikace rázu samozřejmě akademického. Veselka ještě dlouho nebude Pardubicům komunikačně na závadu. Zúžená tepna se snese jistě ještě velmi dlouho, na překážku by byla až by město dorostlo na nějakých 80 – 100 tisíc obyvatelů, ale to je hudba daleké budoucnosti. Dnes se nenechá počítat  s rapidním vzrůstem města. Snad bude nějakou dobu státi na nynější početnosti. Snad se bude zvětšovat, ale jen velmi mírným tempem. Jistě uplyne řada desítiletí, než Pardubice dosáhnou 50 tisíc, to zde budou již patrně velmi značné změny a za tu dobu Veselka splní svůj úkol hotelu velkého provinčního města. Proto ty různé fantastické plány, které se týkají Veselky, že by měla ustoupit městské frekvenci, nutno odkázati do jistě hodně vzdálené budoucnosti. Hlavní pardubické tepny budou se křižovat u uvedené soutěsky, která proto, že jednu z hlavních tepen rozděluje, dodává městu i kus zajímavosti a jakési intimity“.

Lze souhlasit s tou „intimitou“,ale místo „zajímavost“ bych použil poněkud méně ohleduplného slova „kuriozita“. Ponechávám čtenáři, aby sám posoudil, jak ty plány byly „fantastické“ a zda třicet šest let je „hodně vzdálená budoucnost“.