Paragrafy o sexu aneb znásilnění opět jinak
Přednáška JUDr. Miroslava Mitlohnera. Koná se v Revoluční ul. 5 v Praze 1. Vstup zdarma.
typ akce: Pražská pobočka KPP
Prohlídka vily Tugendhat
Pozvánka Klubu přátel Pardubicka na prohlídku vily Tugendhat v Brně (zapsané na seznamu kulturního dědictví UNESCO). Přihlásit se k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka, kde bude od každého účastníka vybírána částka 450 Kč.
Sraz účastníků bude v 9 hodin před brněnským hlavním nádražím. Možná doprava individuálně vlakem RJ 1031 s odjezdem v 7:13 h nebo ČD R19 Svitava s odjezdem v 7:00 z pardubického hl.n. Jízdné si hradí každý sám. Prohlídka trvá 90 minut, po jejím skončení bude následovat komentovaná prohlídka Brna. Těší se na Vás Alena Milatová a Zdena Buryánková.
typ akce: Výlety do historie
Prohlídka vily Tugendhat
Pozvánka Klubu přátel Pardubicka na prohlídku vily Tugendhat v Brně (zapsané na seznamu kulturního dědictví UNESCO). Přihlásit se k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka, kde bude od každého účastníka vybírána částka 450 Kč.
Sraz účastníků bude v 9 hodin před brněnským hlavním nádražím. Možná doprava individuálně vlakem RJ 1031 s odjezdem v 7:13 h nebo ČD R19 Svitava s odjezdem v 7:00 z pardubického hl.n. Jízdné si hradí každý sám. Prohlídka trvá 90 minut, po jejím skončení bude následovat komentovaná prohlídka Brna. Těší se na Vás Alena Milatová a Zdena Buryánková.
typ akce: Výlety do historie
PARDUBICE A PARDUBICKÝ OKRES V ROCE 1942

Prvního července 1942 bylo u pardubického Zámečku popraveno deset českých lidí, mezi nimi František a Oldřich Svatošovi a Václav Tojnar, všichni tři z Týniště n. O. František Svatoš (koželuh, nar. 1885) a jeho mladší syn Oldřich (nar. 1922) stáli spolu s Václavem Tojnarem (truhlář, nar. 1920) u popravčích kůlů proto, že poskytli pomoc a úkryt staršímu synovi Františka Svatoše Jaroslavovi (nar. 1918), kterému se podařilo před časem uprchnout z pracovního komanda královéhradeckého gestapa.
Druhý červenec 1942 (středa) byl po středě 24. června (popravy 33 občanů z osady Ležáky) vpravdě nejkrvavějším dnem na Pardubicku v tomto roce. Ve večerních hodinách za přítomnosti zástupce velitele pardubického gestapa Lehneho u Zámečku zastřelil oddíl tzv. ochranné policie čtyřicet českých občanů, z nichž třicet bylo z okresu Pardubice. Jde fakticky o členy vybudované sítě pomocníků výsadku Silver A, o lidi různého povolání, různého politického přesvědčení a také různého náboženského vyznání. Z lidí živících se převážně rukodělnou prací v průmyslových a zemědělských podnicích připomeňme zejména jméno Adolfa Švadlenky z Mikulovic (nar. 1904), sociálně demokratického dělníka ze semtínského závodu na výbušné látky Explosia. Dále postavu národně socialisticky zaměřeného topiče u firmy ALBIS v Opatovicích n. L. Františka Nyklíčka (nar. 1887) a dále jméno komunisticky orientovaného dělníka – truhláře Bohuslava Konvalinky z Pardubic (nar. 1899). Rolnickým synkem byl Josef Chrbolka (nar. 1912) z Mnětic (dnes součást města Pardubic), který pomáhal v jistých dnech v úkrytu Potůčkovy radiostanice Libuše.
Úřednická místa v podnicích a institucích m. j. zastávali: Jaroslav Dvořák (nar. 1907) z Doubravic u Pardubic, vedoucí skladu v blízkém podniku Explosia Semtín, dále Josef Hrdina (nar. jako kpt. A. Bartoš v r. 1916), původním povoláním voják čsl. armády z povolání, který se po r. 1939 stal knihovníkem v Karharticích (dnes součást Ústí n. O.). Jeho žena Zdenka (nar. 1919) pocházela z Pardubic, kde žili také její rodiče. Úřednické profese dále vykonávali Antonín Hebký (nar. 1899), zaměstnaný v Rolnické pojišťovně v Pardubicích – Wilsonova tř. (dnešní třída Míru)- dům č. 60 s pasáží, Jaroslav Šorm, zaměstnanec v okresní nemocenské pojišťovně v Pardubicích a Luděk Matura (nar. 1920), úředník městského úřadu v Pardubicích, pocházející z blízkého Svítkova. Samostatnými podnikateli byli Arnošt (zv. Erna) Košťál, majitel restaurace a hotelu Veselka v Pardubicích, Jan Jozíf, hostinský v Opatovicích n. L. a Albín Palouš, majitel elektrozávodu v Pardubicích.
U pardubického Zámečku byl onoho osudného 2. července 1942 ukončen život dvou pardubických pedagogů, velmi aktivních v pomoci zpravodajskému výsadku. Jde o Josefa Janáčka (nar. 1898), který tč. vyučoval na dívčí Drtinově měšťanské škole v Pardubicích – Na Skřivánku a o Věru Junkovou (nar. 1917), která – podobně jako A. Bartoš a J. Hrdina – byla absolventkou pardubické reálky a která učila na obecné škole v Mněticích a ještě na jiných školách. Další učitelka zapojená do pomoci výsadku Silver A Lidmila Malá (nar. 1908) ukončila svůj život dobrovolně při zatýkání 20. 6. 1942 požitím jedu. – Druhého července 1942 došlo také k popravě dosud nepopravených obyvatel z Dachova a Ležáků, vlastních „velkých“ pomocníků radisty J. Potůčka-Tolara. Jde o mlynáře Jindřicha Švandu (nar. 1904), jeho ženu Františku (nar. 1909), dále o kameníka Josefa Štulíka (nar. 1913) a o Karla Svobodu (nar. 1902), strojníka žulového lomu Hluboká, který bydlel v blízkých Miřeticích. Nesmíme zapomenout ani na bratry Vaškovy: František Vaško (nar. 1904), majitel lomu, bydlel v Pardubicích a jeho bratr Jindřich Vaško (nar. 1910), správce kamenolomu, žil v Dachově.
V seznamu osob popravených v onu strašnou středu najdeme i naše spoluobčany s akademickým titulem a vysokoškolským vzděláním. Jde o ing. Josefa Jánského (nar. 1901), ředitele pardubického velkostatku, a MUDr. Josefa Bartoně (nar. 1899), dětského a dorostového lékaře z Pardubic, který léčil A. Bartoše, když na jaře 1942 onemocněl. Vysokoškolské vzdělání měl i JUDr. Vladimír Žváček (nar. 1903), advokát v Pardubicích. V seznamu z 2. 7. 1942 najdeme i ženy – manželky popravených: Zdenku Hrdinovou a Annu (Aju) Žváčkovou, Ludmilu Janáčkovou, Marii Paloušovou a Františku Jiráskovou, která byla příbuzná s A. Bartošem. Nezapomeňme ani na Antonii Bartošovou (nar. 1896), která žila v Pardubicích v Pernerově ul. č. 274 a na Taťánu Hladěnovou – Vranešičovou (nar. 1920). 3)
K r. 1942 ve vztahu k okresu Pardubice ještě dodejme, že v červenci toho roku zahynul v koncentračním táboře Dachau dělník ze semtínského závodu na látky výbušné Josef Bláha (nar. 1899), pocházející z Ostřešan u Pardubic, a že v Brně v Kounicových kolejích byl 3. 7. 1942 popraven Josef Chudoba (nar. 1892) z Pardubic. A také to, že v koncentračním táboře Mauthausen našel 17. 7. 1942 smrt Josef Starý (nar. 1907) z Albrechtic n. O., které tehdy patřily do okresu Pardubice a který byl činný v ilegální skupině komunistické strany.
Druhý červenec byl také posledním dnem života radisty zpravodajské skupiny Silver A Jiřího Potůčka-Tolara (nar. 1919) který – prchaje z Končin na Kostelecku – se dostal za dramatických okolností až do Rosic n. L., kde ho v posledních hodinách zastřelil protektorátní četník v lesíku mezi Rosicemi n. L. a Trnovou.
V průběhu měsíců července a srpna pokračovalo zatýkání a výslechy těch pomocníků výsadku Silver A, kteří zatím unikli smrti. Jde zvláště o Marii Vaškovou, manželku popraveného Františka Vaška, o Václava Krupku (nar. 1914), důstojníka čsl. armády do r. 1939, a jeho ženu Hanu (nar. 1921), dále o rodiče V. Krupky, o Marii Chrbolkovou z Mnětic a ještě o některé další. Ve většině těchto případů byli tito čeští lidé posláni do fašistických věznic a koncentračních táborů.
„Černým dnem“ pro obyvatele pardubického okresu bylo i 17. září 1942. Toho dne byli v pardubické věznici gestapa zajištěni ti čeští občané, jejichž příbuzní pobývali t. č. v emigraci v cizině, případně se stali vojáky čsl. zahraniční armády. Tak byli zatčeni a ještě téhož 17. 9. 1942 do jihomoravského internačního tábora Svatobořice deportováni manželé Antonín a Josefa Cibulkovi, jejichž syn Josef se stal letcem britských RAF a který také už v tomto roce při náletu na severoněmecká města zahynul. V táboře Svatobořice byla internována i Eva Čeřenská, jejíž manžel Josef Čeřenský byl popraven 4. června u pardubického Zámečku a jejíž syn Václav bojoval v čsl. zahraničním vojsku v oblasti Blízkého východu a u Tobruku. Ve Svatobořicích prožila dlouhé měsíce i Blažena Procházková, žena Václava Procházky, čsl. letce ve Francii a pak v Anglii, pilota 311. bombardovací perutě RAF. 4) Václav Procházka byl ovšem v té době už v zajateckém táboře v Německu.
Jakýmsi vyvrcholením tohoto „zlého roku 1942“ se stala deportace občanů židovské národnosti nebo židovského (izraelského) náboženského vyznání do Terezína a odtud později do koncentračního tábora Osvětim – Březinka. Začátkem prosince 1942 byly z území tzv. pardubického oberlandrátu vypraveny dva železniční transporty. V prvním – 5. prosince do Terezína odjížděli Židé dosud bydlící v okrese Chrudim, Chotěboř, Vysoké Mýto, Litomyšl, Polička a Ústí n. O. v počtu přes 600 osob. Druhý transport z pardubického nádraží v počtu přes 500 lidí byl vypraven 9. prosince 1942. Do něho byli zařazeni Židé z okresu Pardubice. Ještě téhož prosince 1942 z tohoto druhého transportu v Terezíně zahynulo jedenáct osob, mezi nimi Karolina Guduldigerová z Rohovládovy Bělé (nar. 1891) a Františka Picková, nejstarší mezi deportovanými, nar. 1849, která pocházela z Pardubic. 5).
Výše uvedený výčet obětí roku 1942 z pardubického okresu není úplný. Autor této studie věří, že se mu podaří dokončit relativně úplný seznam všech obětí nacistického útlaku a druhé světové války v počtu kolem 1.150 osob s uvedením jejich základních životopisných dat, bydliště, povolání a příčiny úmrtí.