Živelné pohromy v obci Opatovice nad Labem 1886 - 1961

O rok později (12. 3.) vyhořelo celé hospodářství Františka Poláka (čp. 39). Oheň vznikl před půlnocí.

Den 23. 3. téhož roku vyhořela stodola J. Kratochvíla (čp. 6). Oheň vnikl též v noci.

Ve stejném roce (21. 2.) vyhořely ještě stodoly Josefa Pavláska (čp. 59) a Josefa Šandera (čp. 66). Oheň vznikl v noci a byl příčinou podezření, že všechny požáry, které se toho roku odehrály, byly založeny stejnou osobou. To se však prokázat nepodařilo.

Požár v roce 1887 (29. 11.) zlikvidoval celé hospodářství Václava Vosáhly (čp. 61).

V roce 1890 se Opatovice ocitly pod vodou. Pršelo téměř celou druhou polovinu července a taktéž i v srpnu. Naše nejdelší řeka Vltava se tehdy v roce 1890 rozvodnila tak, že tekla ulicemi a vážně poškodila Karlův most.

Potopa z roku 1890 připomínala „velkou vodu“ z roku 1846. Labe vystoupilo ze břehu a kromě Opatovic zalilo i všechny okolní pole a louky.

V roce 1893 napadlo během krátké doby velké množství sněhu a udeřila tak velká zima, „že pamětníka nebylo!“

Mrzlo celé dny. V Opatovicích bylo naměřeno přibližně 29° C pod nulou.

V květnu (23. 5.) téhož roku vypukl krátce před půlnocí požár v čp. 49, který patřil mistru Josefu Doležalovi. Vyhořelo celé domovní stavení a stodola. Škoda byla odhadnuta na 1 000 zl. Požár likvidovaly sbory
z Pohřebačky a Libišan. Ten samý den! udeřil do komína Josefa Brzka (čp. 7) blesk. V kronice ovšem napsán originálně hrom! Projel až do kamen a zlikvidoval je. Požáru se podařilo předejít.

Další záznam je neúplný, neboť kronikář zapomněl napsat rok. Víme jen, že požár vypukl 18. 11. kolem jedné hodiny ranní v čp. 9, které patřilo panu Dařbujánovi. Shořelo vše! Příčina požáru zjištěna nebyla. (Požár vypukl pravděpodobně někdy v letech 1902 – 1908).

Z roku 1911 je zápis o požáru v čp. 138, patřícím Josefu Pernému a v čp. 139, patřícím Antonínu Outratovi. Dne 12. 8. téhož roku vyhořelo stavení Magdy Faltové (čp. 38). Za rok bylo postaveno znovu.

Druhá pamětní kniha obce se v příloze vrací ještě k nejstarším požárům.

Roku 1837 shořela stavení čp. 2, 3, 5 a 27.

Roku 1865 shořela stavení čp. 57 a 58. Krátce poté shořela stodola čp. 50 a chlév. Oheň přeskočil na čp. 51 a 52. Škodu nadělal i na dvoře hostince čp. 41.

Ve válečném roce 1866 začalo hořet koncem srpna v čp. 67. Vyhořela celá řada stavení. Oheň se dostal přes silnici a zlikvidoval celkem 14 stavení!

V roce 1870 vyhořelo stavení čp. 38 a následujícího roku vyhořela Morávkova stodola za starým mlýnem (20. 5.). Roku 1877 v neděli o posvícení vyhořela stodola u čp. 24. Další stodola (čp. 31) vyhořela v říjnu roku 1884. Pokračující výčet dalších požárů by byl zdlouhavý (je vždy zaznamenán jen rok a čp. popisné, které vyhořelo), bohužel chybí jména pohořelých a podrobnější okolnosti.

Od roku 1884 hořelo v obci přibližně ještě osmkrát (např. v roce 1886, 1892 atd.).

Na počátku minulého století (do válečného roku 1914) hořelo v Opatovicích přibližně šestkrát (např. v roce 1905, 1909, 1912 atd.).

V předposledním roce první světové války (1917) zapálil blesk konírny v čp. 34. Roku 1918 vyhořel starý opatovický mlýn (čp. 48).

Jako poslední záznam v příloze druhé pamětní knihy je uváděn požár z roku 1926, kdy vyhořely dílny Františka Hybského. (Na straně 173 je ve druhé pamět. knize obce uveden stručný soupis požárů od roku 1771. Poslední záznam je z roku 1912.  Ve větší míře jde o stejné požáry, jaké jsou uvedeny ve zmíněné příloze.)

O dalších pohromách vypovídá třetí Pamětní kniha obce, založená roku 1924.

V roce 1924 (12. 12.) vypukl požár v ranních hodinách ve „starém statku“ Boleslava Šandery. Oheň zůstal omezen na jediné stavení.

V následujícím roce (7. 1.) vypukl oheň kolem poledne v obecním stavení „na ostrůvku“. Oheň vznikl patrně od komína. Škoda činila přibližně 20 000 Kč.

Rok 1926 byl v Opatovicích rokem velké vody. Na pomezí roku 1925/1926 (až do 3. 1.) byla obec pod vodou. Ještě větší povodeň přišla 16. 6. U nového mlýna čp. 43 prasklo stavidlo. Na jeho opravě spolupracovala firma Doležal (pila).

J. Konečného překvapila povodeň tak, že se musel zachránit na stromě. Povodeň udělala mnoho škod zejména na polích, která byla níže položena.

Před vánocemi 1928 napadl sníh a v lednu a únoru 1929 ho přibývalo natolik, že průměrná výše závějí přesáhla půl metru. Při březnovém tání však očekávaná povodeň nepřišla. Osvědčilo se staré rčení: „Mnoho sněhu - málo vody!“

Pod tíhou sněhu spadla však střecha domu čp. 40, ve kterém bydlel pan Ledr.

Dne 11. 2. 1929 bylo v Opatovicích naměřeno až  -30 °C. O dva dny později se teplota vrátila opět ke svému zápornému maximu.

Následky takových „sibiřských“ mrazů byly více než zřejmé. Vodovod zamrzl i v hloubce 1,4 metrů. Nejezdily vlaky, protože stroje přimrzávaly ke kolejím. K tomu všemu začala mezi lidmi řádit epidemická chřipka. Vyučování na školách bylo zastaveno od 18. 2. – 28. 2. Zahynula též více než polovina včelstva v obci.

Teprve ve druhé polovině března začal led na Labi pukat. Po řece pluly kry o tloušťce až 1,2 metrů.

Ve čtvrtek 4. 7. 1929 v 19.50 hod. se do Opatovic přihnala „vichřice století.“ Přihnala se do obce směrem od západu a měla rychlost 120 km/hod. V Opatovicích rozmetala během několika sekund osm stodol. Velice poškodila stavení starosty Jana Jozífa (čp. 63), dále poškodila dům Františka Moliče (čp. 23), Františka Jozífa (čp. 34), R. Feilera (čp. 173) atd.

Poškozena byla v obci téměř všechna stavení včetně školy. Bouře trvala sotva půl hodiny a během ní nastala úplná tma. Bouře vyvrátila telegrafní sloupy a zpřetrhala dráty. Všude leželo plno rozbitých střešních tašek a zpřelámaných větví. Starý mlýn (čp. 48) byl rozlámaným větvovím přímo zabarikádován.

Pět čápů bylo z hnízda topolu smeteno a zabito (4 mladí a 1 starý). Na živu zůstal jediný čáp.

Jedno z oken školy bylo urvané i s rámem a leželo až u vrat domu pana Šandery.

Paní Nosálová se vracela s kočárkem ke svému domu (čp. 43). Doprovázely ji 4 děti. Bouře ji zasáhla na nechráněném místě a mrštila jí do příkopu. Kočárek byl převržen a dítě za několik dní zemřelo v hradecké nemocnici. Paní Nosálová byla nalezena v bezvědomí Ladislavem Benešem.

Zranění utrpěli lidé z čp. 104 a čp. 62.

Do okolních lesů byl zákaz vstupu kvůli bezpečnosti (rozsáhlé polomy).

První starostí mnoha lidí v Opatovicích bylo opatřit si nový střešní kryt. Tašky byly objednány ze Sedlce u Prahy, neboť okolní cihelny nestačily pokrýt spotřebu. Bylo odhadnuto, že v celé obci bude potřeba asi 300 000 nových střešních tašek. Fotografie ze strany 77 III. pamětní knihy obce vypovídají dost výmluvně o zkáze, kterou větrná smršť z července 1929 natropila.

V roce 1931 (9. 4.) hořelo v domě čp. 122 u Františka Jozífa. Oheň byl včas uhašen.

V roce 1933 (18. 8.) vypukl požár na pile u Doležalů. Shořela dílna na parkety (škoda asi za 500 000 Kč). Téhož roku vznikl požár u kováře Křeče. Shořela stodola. Motorová stříkačka nepracovala a rozšíření ohně zabránili hasiči z Pohřebačky. Oheň zapálil dělník Karel Mimra, který u pana Křeče pracoval.

V roce 1937 hořelo v Opatovicích dvakrát. Nejdříve vypukl oheň u Šimonů (1. 8.) a poté u Moličů (15. 11.).

Koncem března roku 1937 byla v Tůni velká voda.

V roce 1947 jsou v kronice zaznamenány dva teplotní extrémy. Nejdříve od prosince 1946 uhodily nezvykle silné mrazy, které polevily až v březnu (5. 3.) Země promrzla „na kámen“ do hloubky větší než jeden metr.

Od 6. 6. nepršelo až do poloviny srpna. Sucha  (po celé Evropě), která nepamatují od roku 1881, způsobila katastrofální neúrodu. Nebylo čím krmit dobytek a rolníci z Opatovic sušili seno až v Krkonoších! Teploty kolem 32 °C nebyly zvláštností.

Poslední zápis o požáru je v kronice z roku 1961 (neděle, 7. 4.) Vyhořela stará škola. Oheň způsobila zřejmě jiskra z komína jídelny, která zalétla pod krytinu a silný vítr jen urychlil celé dílo zkázy. Celková škoda činila přibližně 250 000 Kč.

Seznam použitých materiálů:

1)     Pamětní kniha obce Opatovic (1882 – 1915).

2)     Pamětní kniha obce Opatovické n. Labem (1925 – 1929).

3)     Pamětní kniha obce Opatovic n. Labem (od r. 1924).