PO STOPÁCH PRADEDECKA RICHARDA DRASCHE VON WARTINBERG

Ackoliv pan baron miluje kone a je prezidentem Rakouského svazu konského póla,
z casových duvodu nemohl prijmout pozvání reditele Dostihového spolku Jaroslava
Müllera k návšteve nedelního 132. rocníku Velké pardubické steeplechase – nejtežšího
dostihu kontinentu, který má úžasnou tradici již od roku 1874 a který jeho pradedecek
na prelomu 19. a 20. století také podporoval. Ostatne pan baron zažil nezapomenutelnou
atmosféru tohoto závodu již v roce 1990. Tehdy mu byl pruvodcem starými
Pardubicemi historik Dr. Jirí Kotyk, který následne pred 30 lety navštívil pana barona 

na zámku v Ebreichsdorfu – svedectví o velmi vlídném prijetí a pohostinnosti pana
barona zverejnil ve Zprávách Klubu prátel Pardubicka (1–2/1993, s. 31–34).
Hlavním duvodem návštevy byl slavnostní vecer ke 140. výrocí Lovcího zámecku
v Rábech (1882), který se uskutecnil 6. 10. 2022 za úcasti potomku všech jeho dosavadních
majitelu, nicméne duvodu k oslavám bylo mnohem víc.
Pan baron v pátek 30. zárí oslavil krásné životní jubileum – 80. narozeniny!
Dlouho jsme si ve spolku Království perníku lámali hlavu, jaký dárek panu baronovi
predat. Chteli jsme, aby byl originální, jaký ješte od nikoho nedostal, aby byl výsledkem
lidské práce a nikoliv nejakého stroje, aby mu byl obsahove blízký a aby oslavenci
i pozdejším generacím pripomínal slavnostní vecer, jeho pradedecka i Lovcí zámecek
v Rábech. Pan baron dostal mistrovsky vyrezanou perníkovou formu s erbem
jeho pradedecka, kterou vyrezal pan Aleš Vostrez a z níž paní Ježibaba v Perníkové
chaloupce napekla perníky na památku pro pana barona i pro prítomné hosty.
Práve pred 100 lety v režii První pozemkové reformy po vzniku Ceskoslovenské
republiky získali Lovcí zámecek s pozemky, okolními lesy i dalšími nemovitostmi
manželé František a Marie Aschenbrennerovi (pan František Aschenbrenner byl
vrchním reditelem Moravské agrární a prumyslové banky a podílel se na menové reforme
Dr. Aloise Rašína, jenž byl ostatne i autorem textu výchozího zákona o zrízení
samostatného státu ceskoslovenského ze dne 28. ríjna 1918). Tyto majitele pri oslave
reprezentovali jejich vnuci Jirí a František Aschenbrennerovi.

V napjaté atmosfére krátce pred 2. svetovou válkou (v listopadu 1938) Lovcí zámecek
s provozními budovami a okolními lesy od manželu Aschenbrennerových
koupila paní Miloslava Sudková z Bílé Tremešné a prebudovala ho na Penzion pod
Kunetickou horou. Po komunistickém prevratu v únoru 1948 byl zámecek znárodnen
a užíván jako internát ucilište Státních pracovních záloh (1953–1955), pak Domov
duchodcu a pro Ústav sociální péce (1965–2000). Pred 30 lety (v listopadu 1992) byl
ve znacne zanedbaném stavu vydán v restituci mamince pana Ing. Petra Mlejnka,
jenž je vnukem paní Sudkové. Také on byl hostem slavnostního vecera ke 140. výrocí
Lovcího zámecku.
V této souvislosti je úžasné, že ackoliv takrka všechny majetkové zmeny nebyly
dobrovolné, ale politicky vynucené pod zákonnými sankcemi, potomci postižených
vlastníku spolu dokáží jednat slušne, laskave a s pochopením. Snad se podarí v soukromých
i státních archívech najít puvodní plány stavby Lovcího zámecku a zámeckého
parku, dokumenty z jejich realizace i príbehy ze života obyvatelu a vlastníku
této výjimecné památky, jež je opomíjeným predobrazem slavné Ceské chalupy na
Zemské Jubilejní výstave 1891. Její osudy dokonale odrážejí všechny historické mezníky
ve stredoevropském prostoru, a tak hostitelé na záver slavnostního vecera oznámili
zámer vydat k budoucímu 150. výrocí Lovcího zámecku v roce 2032 jeho reprezentativní
obrazovou a historickou monografii.
Pusobení Richarda Drasche von Wartinberg (1850–1923) na Pardubicku v kvasící
atmosfére pred vznikem Ceskoslovenské republiky (1918) si nepochybne zasluhuje
nové kritické zhodnocení, nebot se jednostranne opírá hlavne o dobové novinové clánky
prevážne bulvárního charakteru s politickým podtextem boje proti „dravému cizákovi“,
jak byl aktivisty Musejního spolku z Pardubic a nepráteli tehdejšího státního
zrízení Rakousko-Uherska nazván v dobovém tisku. Verejný zájem státní moci tehdy
uprednostnoval lámání kamene na opravu silnic pred težko se prosazující památkovou
ochranou nefunkcní zríceniny hradu Kunetická hora, a to dokonce i pod hrozbou
okresním zastupitelstvem schváleného vyvlastnení soukromého lomu (1896), pokud
by velkostatek nezvýšil produkci šterku pro potreby verejných staveb pardubického
okresu (viz Bedrich Skrbek: Hora Kunetická, Casopis spolecnosti prátel starožitností
ceských v Praze, 1896, s. 94).
Pan baron využil dva dny svého pobytu na Pardubicku k poznání míst, spojených
s pobytem jeho pradedecka. Za doprovodu pana kastelána Miloše Jirouška si ve ctvrtek
prohlédl hrad Kunetická hora. Zatímco v roce 1881 byl pouhou zríceninou bez
funkcního využití, dnes je Národní kulturní památkou ve správe Národního památkového
ústavu. Uprímne obdivoval soucasnou rekonstrukci chránené památky a spolu
se svým vnukem se zapsali do pametní knihy.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 1-2/2023