VRACÍME SE KE KLASIKŮM PARDUBICKÉ VLASTIVĚDY

Roku 1882 dal stát na místě dřevěného mostu postavit železný; říkalo se mu obecně
Labský most a byl od kunětického převozu po Rosice mostem jediným. Nepřehlednou
a úzkou Labskou ulicí, po mostě s jedinou neširokou vozovkou a úzkou alejí
k Josefu probíhal dlouhá desetiletí veškeren provoz – pěší, cyklistický, jízdní a zprvu
i trolejbusový – k severu. Stačí se podívat do té, dnes odumřelé aleje a zdá se nám to
neuvěřitelné.
Těsně po roce 1945 byl most nahrazen novým se dvěma vozovkami; šlo o železný
most Baileyovy soustavy, jakých užívala americká armáda za 2. světové války. Starý
most byl současně v podobě cvičení vojenského technického útvaru na pontonech
převezen po proudu do míst, kde podnes slouží dopravě po silnici od nového nádraží
do Rosic. Labský most musel za našich dnů ustoupit stavbě zdymadla a byl roku 1960
vystřídán moderním a mnohoproudovým mostem u zimního stadionu.
V Kuněticích byl převoz nahrazen mostem a je tedy dnes Labe od Kunětic po
Rosice překlenuto třemi mosty pro silniční dopravu. Čtvrtý slouží železnici u Rosic
n. L. Původní – s vysokými postranními oblouky – byl postaven roku 1857, byl však
v rámci komunikačních a říčních úprav za našich dní nahrazen plochým jednokolejným
mostem, který patrně zůstane provisoriem tak dlouho, než bude uskutečněno
zamýšlené přeložení severojižní trati.
Chrudimka je od Vinice po své ústí přemostěna na čtyřech místech pro silniční
a pěší dopravu a na dvou místech pro přepravu železniční.
Pod Vinicí býval přes Chrudimku od pradávna převoz, v jehož místech byla kolem
roku 1905 postavena dřevěná lávka a roku 1910 dřevěný most. Ten dnešní je již jeho
další podoba.
VRACÍME SE KE KLASIKŮM
PARDUBICKÉ VLASTIVĚDY
***
Během času upustil Musejní spolek od úmyslu zřídit společné vlastivědné a průmyslové
muzeum, a tak se dne 25. října 1912 sešla první schůze kuratoria samostatného
Průmyslového muzea. Roku 1923 byly při něm zřízeny Poradna pro volbu povolání,
Psychotechnický ústav a Uměleckoprůmyslová poradna. Roku 1924 byl schválen
nový název Městské průmyslové muzeum a ústav pro zvelebování živností. Prvním
sídlem ústavu byl dům Artura Krause čp. 61/62 na dnešní třídě Míru (Na staré
poště), odkud záhy přesídlil do domu čp. 105 na rohu téže třídy a ulice Na Hrádku;
tento dům – pošta – patřil od roku 1911 městu. Samostatnou budovu Průmyslového
muzea – stojí na staveništi dvou domů v někdejší Vodní ulici – plánoval při přípravě
sportovní výstavy roku 1931 místní architekt Karel Řepa. Dnes slouží budova průmyslové
škole potravinářské technologie; v 1. patře je přednáškový sál, v přízemí je
instalován vzorný model automatického mlýna.
***
Sledujme stručně vývoj náboženských poměrů ve městě, neboť nelze tuto kapitolu
pominout, hovoříme-li o kronice města.
Vilém z Pernštejna, sám katolík, vynikal náboženskou snášenlivostí. Chrám
sv. Bartoloměje určil katolíkům, kostely Panny Marie Zvěstování a sv. Jana Křtitele
kališníkům. Když Jan z Pernštejna roku 1523 přestoupil na víru pod obojí, počalo
se pardubické husitství měnit ve vyznání evangelické. Vojtěch z Pernštejna provedl
roku 1532 důležitou výměnu; převedl minority do dnešní Klášterní ulice a kostel
sv. Bartoloměje přidělil nové koncesi. Katolíků byla totiž ve městě mizivá menšina.
Po Janově smrti (1548) nechyběly sice náznaky jistého návratu k husitství, ale
vážnosti ke kněžím všeobecně ubývalo. Dne 7. prosince 1551 si pernštejnský regent
Petr Hamza stěžoval pardubickému děkanovi Janovi, že kněží budí pohoršení, neplatí
dluhy, rvou se v krčmách a při kázáních se navzájem haní a „plundrují“.
Ale do náboženských sporů a zápasů 16. století zazněla pojednou nota, věštící
dokonalý zvrat, protireformaci. Pražský arcibiskup Martin Medek z Mohelnice přijel
15. ledna 1582 na první visitaci a hrozivě působilo, že byl současně na faře „k utužení
kázně u kněží a lidu“ zřízen zvláštní žalář. Ale většina pardubických občanů odolávala
a když se konšelé roku1595 vzepřeli jmenování děkana Vavřince Žandovského,
který byl kandidátem arcibiskupovým, musel zasáhnout sám císař.