Zprávy 5-6 / 2023

Dne 26. ledna 2023 zemřel ve věku 88 let pan Mgr. Jaroslav Šafařík, holický rodák, hudebník – violoncellista, dirigent a skladatel. Na státní konzervatoři vystudoval hru na violoncello a na AMU dirigování. Jako violoncellista působil v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK (1956–75), poté jako dirigent v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (1975–79) a ve Středočeském symfonickém orchestru v Poděbradech (1975–97).

Druhá bomba pro Heydricha? (zamyšlení nad knihou B. Balcara a J. Kulhánka, vyd. Resonance 2022) Dostala se mi do rukou tato práce, přečetl jsem ji a uvažoval, jak reagovat. Někdo se zeptá, nad čím? Tak třeba nad tím, proč paměti hrají podstatnou roli a jak jsou důležité jako v tomto případě. Vzpomínky E. Chrbolkové – proč ne, člověk neví, na co přijde. Je tam dost nepřesností. Dopad Silveru A u Mladé Boleslavi? Ne, u Poděbrad. Člověk se zmýlí, budiž… Dostala nepřesnou informaci záměrně? Také možná proto, aby byla kryta u výslechu. Dobře je popsáno „vycházení“ parašutistů navzájem mezi sebou. Bartoš – Potůček. Je známo, že Bartoš byl dobrý voják. Ale povahově člověk lehkovážný. „To, co děláš, není konspirace, ale opereta!“ V Pardubicích ho znali, ale nikdo ho neudal. Chvála Pánu Bohu! Podle pamětí paní E. Chrbolkové Bartoš…

Dnes hovoříme s paní Ivou Tajovskou, spisovatelkou, autorkou psychologických a historických románů. 1/ Jako obvykle se zeptám, jaký je Váš vztah k Pardubicím? Stále intenzivnější. Dlouho jsem Pardubice vnímala víceméně jako průmyslové město se svými výhodami i nevýhodami, ve kterém jsem prožívala každodenní život, a nevěnovala pozornost tomu, abych ho lépe poznala. Až poslední roky, kdy jsem začala mít méně povinností a více času rozhlížet se kolem sebe, jsem si uvědomila, jaké je moje rodné město krásné a nevšední. Všímám si všeho nového, co zde vzniká, ale zároveň si dohledávám informace, abych se dozvěděla více o historii města, o zajímavých osobnostech a událostech. Nyní, když Pardubicemi procházím, nevidím už jen staré budovy a pomníky, ale kus historie, konkrétní lidi a události.

V loňském roce vydalo nakladatelství MARATON novou knihu pardubické autorky Ivy Tajovské „A lampa ještě hořela“. Známá autorka (nar. 1959) se vrací k tématu osobní odvahy ve složitých historických situacích. Představuje několik životních příběhů v dějinách Pardubic, a to od dob c. a k. monarchie až po rok 1973, kdy byl barbarsky demolován památný hotel Veselka. Vypravěčkou je Oldřiška Jonášová, dcera pardubického řezníka, jež bydlí proti zmíněnému hotelu a sleduje každodenní život města včetně tragického konce prvního českého aviatika Ing. Jana Kašpara, do nějž je platonicky zamilovaná, až po stávku v Telegrafii za protektorátu, jejíž obětí se stal m.j. Josef Kříž, jehož připomene ještě letos pamětní deska v budově Krajského úřadu proti VČD, kde kdysi sídlilo pardubické gestapo. Tři hlavní ženské hrdinky – Oldřiška, její sestra…

Když návštěvník Národního technického muzea vstoupí do „dopravní haly“, hned proti vchodu spatří jednoplošník Kašpar JK systém Blériot. Je to letoun, na němž první český aviatik Ing. Jan Kašpar dne 13. května 1911 uskutečnil památný přelet z Pardubic do Prahy. A Národní technické muzeum tento letoun počítá mezi své nejvzácnější exponáty. Tehdejší Technické muzeum pro království České vzácný letoun získalo do svých sbírek již na sklonku listopadu roku 1913. Tím se letoun naštěstí vyhnul úřednímu zabavování letadel v létě roku 1914, po vypuknutí první světové války. Kašparovo letadlo, postavené v letních měsících roku 1910, prošlo početnými změnami. Měnily se ocasní plochy, na letounu se vystřídalo několik křídel, úpravami prošel podvozek, ostruhové kolo bylo po nějakou dobu nahrazeno složitou konstrukcí s dvojicí ližin, měnily…

Co je Euro Equus – vznik a rozvoj evropské iniciativy Pro vznik evropské organizace Euro Equus byl nejdůležitější partnerský vztah Pardubic s belgickým městem Waregem, který stejně vznikl na základě dostihů a jejich podobné historie a samozřejmě i další podpůrné faktory a ideje. Na začátku našich mezinárodních vztahů jsem zmínil osobu Toma Ryckwaerta jako nejdůležitější pro naši mezinárodní aktivitu na poli jezdecké soutěže v military. Už předtím jsme si uvědomovali, že pardubické závodiště bylo v historii nejen domovem Velké pardubické, ale bylo důležité i pro další aktivity spojené s kulturou koně obecně. Bylo to dáno už od vzniku Československa. Všechny větve jezdeckého i dostihového sportu a dalších aktivit spojených s koňmi byly už za Rakouska spojeny s armádou. Po vzniku ČSR většina bývalých důstojníků rakousko-uherské…

K obcím pardubického okresu, které mohou používat znak a vlajku, patří od roku 2018 Plch (Bohdanečsko) a Jedousov (Přeloučsko), od roku 2019 Selmice (Přeloučsko), Barchov a Stéblová (Pardubicko) a nejnověji, od poloviny roku 2022 Přepychy (Přeloučsko). PLCH Znak: V modrém štítě vyrůstají ze zlaté koruny tři stříbrné orobince se zlatými palicemi, krajní odkloněné, prostřední se dvěma, krajní pouze s vnějšími listy. Vlajka: Modrý list, uprostřed vyrůstají ze žluté koruny tři bílé orobince se žlutými palicemi, krajní odkloněné, prostřední se dvěma, krajní pouze s vnějšími listy.

Část 2. (od středověku do současnosti) 4. Hostince, které existují ve stejném domě více než 160 let V Přelouči lze ale najít i čtyři místa, kde se tradice hostinců udržela (přinejmenším) od 30. let 19. století až do současnosti, tedy nejméně 185 let (dost možná i déle), a to téměř bez přestávky. Patří mezi ně zejména současná restaurace U Jiřího, která plní funkci „hospody na náměstí“, kterou má snad každé město. Významné hostince byly také v domě čp. 40 v Hradecké ulici (zde však došlo ke hmotové změně budovy). Ze své polohy těžil také hostinec v domě čp. 168 na Václavském náměstí. V domě čp. 269 na Dukelském náměstí zase existuje řadu desetiletí podnik, která má vlastně funkci nádražní restaurace.

pardubické kroniky Hovořil jsem o tom, že město muselo roku 1662 vrchnosti postoupit dodávku piva do 18 venkovských krčem za to, že vrchnost převzala údržbu labského mostu; nebyla to maličkost, neboť město přicházelo o roční výstav 360 sudů piva a o čistých 1440 zlatých rýnských ročně. Clo, jež se na mostě vybíralo – vůz s nákladem 1 groš bílý, selský vůz 2 peníze bílé, jezdec na koni 1 peníz, pěší půl peníze bílého – postoupil pan Vilém roku 1509 městu; lidé od Kunětické hory a z Pardubic mýto neplatili, ale museli dávat k dispozici fůry při opravách mostu. Roku 1805 byl starý most nahrazen novým opět dřevěným. Ten byl 4. července 1866 ustupujícím rakouským vojskem spálen, ale na tvrdý zákrok vítězných Prusů za 11 dní opět dán do provozu. Dne 3. září toho roku bylo toto provizorium strženo a nahrazeno mostem trvalým, jehož …

Historický exkurz Parlamentní volby v dubnu roku 1920 se staly druhým hlasováním od vzniku samostatného československého státu. Zároveň se jednalo o první volby po přijetí Ústavy Československé republiky.1 Volební klání, které bylo naplánováno na dva termíny – 18. dubna do Poslanecké sněmovny a 25. dubna do Senátu, se neslo také ve změně volebního systému. Nově se volební výsledky počítaly poměrným systémem, který byl výrazně spravedlivější. Zároveň se jednalo o vůbec první možnost, jak své volební právo mohly projevit ženy a také příslušníci národnostních menšin. Nejen těmito skutečnostmi se Československá republika prezentovala jako jeden z nejdemokratičtějších států své doby, a to nejen v Evropě. Hlasování se neuskutečnilo v oblastech, kde ještě nebyly definitivně vymezeny státní hranice – v Těšínsku, Valticku, Hlučínsku, …