Z NOVÉ LITERATURY

Byl Potůček na místě atentátu?
Asi ne. Nestihl by to! V den atentátu měl opravovat vysílačku „Libuši“ u Krupků,
koupat se v rybníce… takže by to opravdu nestihl. Otázka: „Proč by Bartoš posílal do
Prahy Hanu Krupkovou, když tam měl Potůčka?“ Nemohla se dostat z Prahy a přijela
až další den. Tato otázka se nabízí u Potůčka. Jak by se dostal z Prahy, která byla uzavřena?
A zprávy měla Krupková od Valčíka. Kde je tedy pravda?
Kdo a kolik lidí bylo v zatáčce?
Podle uvedených pamětí mělo být v zatáčce několik skupin. Kterých? Na místě byli
Kubiš, Gabčík, Valčík. Podle toho, co jsem četl (Drejs, Zdeněk Jelínek, paměti Václava
Krupky, V. Šustek ad.) byla vždy řečena tato jména. Když se člověk podívá na zatáčku,
tak tolik pohybujících se lidí by neušlo pozornosti. Kdysi jsem slyšel reagovat
Zdeňka Jelínka na „pohádky“ prof. Vaňka – Jindry: „Kdyby tam bylo tolik lidí, byla
by to sebevražda!“ A to ještě, jak Vaněk vymýšlel filmování na místě atentátu! Sebevražda!
Proboha, uvažujte! Takže v zatáčce měly být skupiny Antropoid, Silver A,
Out Distance. Nějak moc na jednu akci. To ještě museli brát v potaz únikové cesty, 

pohyb lidí, tramvaje a další důležité věci. Už Gabčík s Kubišem měli problém
s útěkem. Jak by se dostali ven z Prahy? Byla neprodyšně uzavřena během několika
hodin. Bartoš sám v jedné z depeší napsal: „Nemáme zprávy, jak atentát dopadl!“
Kdyby byl Potůček na místě a dostal se z Prahy, tak by měl Bartoš zprávy ještě ten
den! Takže, kde je pravda?
Hana Krupková – zrada nebo selhání
Spíše bych řekl selhání. Nejde o obhajobu, jen zamyšlení nad obviněním. Co mne
vede k tomuto názoru? Po zatčení ji rada Schultze postavil před hotovou věc: spolupráce
obou manželů a záchrana života. Co mohla prozradit? To, co jí bylo předestřeno.
Dalo by se říci, že potvrdila výpovědi Karla Čurdy (adresy, které znal v Praze i mimo
Prahu) a výpovědi mladého Ati Moravce. „Hanko, neblbni, přiznej se, já se taky přiznal“.
To také řekl při konfrontaci Václavu Krupkovi. Co bylo gestapu známo a z čeho
mohl čerpat? Tzv. Bartošův deník. Jak řekl Václav Krupka, měl mít zde zapsána jména
a adresy lidí, se kterými spolupracoval. Chyba? Ani bych neřekl. Byl to člověk. Vše
si mohl pamatovat. Na okraj: tohle dělaly i jiné skupiny, ať z Východu nebo Západu.
Takže po tomhle zjištění to mělo gestapo snadné: pozorovalo a potom zatýkalo. Dostal
se mně do ruky el. poštou (tímto děkuji panu dr. Kotykovi za ochotu) spis Krupková
– Krupka MLS. Zde bylo obvinění H. Krupkové. Měla prozradit Lidice (!!), Ležáky a síť
v Pardubicích. K Lidicím, zde je jasně dokázáno, že tohle gestapo vědělo už dříve.
Na místě měli být nasazeni Gerik a Přeučil. Ležáky? Jméno této vesnice mělo být vysloveno
při výslechu Františka Hladěny na otázku, kde všude jezdil. A pardubickou
ilegální síť? Na to se Krupkové ani ptát nemuseli. To už přece věděli z tzv. Bartošova
deníku. Takže po válce, kdyby byla obvinění pravdivá, tak stačila na provaz. Nebo
rovnou na tři. Ještě jedna věc: mohl člověk vydržet výslech na gestapu bez toho, aby
mluvil? Zdeněk Jelínek: „Každý na gestapu mluvil. Dříve nebo později, jinak to nešlo.
Při metodách gestapa to jinak nešlo. Zabili by ho.“
Když Ležáky, tak proč ne Bohdaneč?
Potůček se zde také zdržoval a vysílal. Stejně jako v Ležácích. Gestapo zde začalo
slídit. Odpověď je možná po ruce – udání. Proto byl Bohdaneč ušetřen. Další otázka:
komu atentát vyhovoval a kdo k němu dal podnět? Dalo se mu zabránit? Ano, dalo.
Německá odposlouchávací služba zachytila depeše Libuše. Dokonce i tu, která žádala
o odvolání atentátu. Komu tedy atentát vyhovoval? 1. Sami Němci. Potřebovali se Heydricha
zbavit. Důvod: Materiály proto špičkám Říše. 2. Angličané: ochrana admirála
Canarise. Byl údajně jejich špion. Nabízí se otázka: proč potom chtěli zprávy od A-54?
3. Beneš – Moravec. Každý měl svůj důvod. Beneš – odvolání Mnichova. Moravec
– pomstu za zavražděné generály. „Bude to stát moc obětí, ale něco se musí stát!“
Závěr
Kniha čtivá a zajímavá. Otevřeno dost nových témat k zamyšlení. Bude někdy
atentát dokonale vysvětlen? Asi po otevření všech archivů…
Literatura:
Zdeněk Jelínek – Silver A.
Václav Krupka – Má spolupráce se Silver A ed. Zdeněk Jelínek HaV 1994.
Jan Drejs – Za Heydrichem stín.
Jiří Janeček – Válka šifer, Olomouc 2001, str. 146–7, 153–4.