Z HISTORIE HOSTINCŮ, HOSPOD, RESTAURACÍ A PIVOVARŮ V PŘELOUČI

4.1. Hostinec U Zlatého jelena, později U Jelena a nyní U Jiřího
v domě čp. 24 na Masarykově náměstí
Vzhledem ke své exponované poloze byl tento hostinec (jehož budova má velmi
pravděpodobně ještě jádro z doby renesance) a jeho hosté svědkem všech významných
událostí, které se na dnešním Masarykově náměstí udály. Historie pohostinských
zařízení v tomto domě je velmi dlouhá. Uvádí se, že již v roce 1762 dům vlastnil
šenkýř Jan Douda a po něm Jan Lukš (do 1808). Jestli tu již tehdy fungoval hostinec,
však nelze jistě říci. Nejpozději ve 30. letech 19. století je zde doložen hostinec
U Zlatého jelena (majitel Jan Dítě, nájemce V. Podhradský). Další zprávy máme až
z počátku 20. století. Před první světovou válkou (nejpozději v roce 1912) byl majitelem
Právovárečný měšťanský pivovar v Hradci Králové a zůstal jím až do poloviny
20. století. Dále uvedení pánové byli tedy pouze nájemci. V roce 1913 se hostinec
prezentoval jako hotel U Jelena, hoteliérem byl tehdy Josef Kreibich, který v reklamě
nabízel výbornou kuchyni, dvě piva z Hradce Králové (světlý ležák a Eliščin granát),
plzeňské pivo, hotelové pokoje, a dokonce i prostranné konírny. Podobnou nabídku
měl Kreibich i v roce 1925 a 1929, jen konírny již nezdůrazňoval. Dle plánu měly být
později přestavěny na lednici se skladištěm piva (v tomto prostoru se dnes částečně
nachází kolumbárium Církve československé husitské). Z publikace Průvodce po
Československé republice z roku 1930 lze dokonce zjistit, že celkem měl hotel šest
pokojů. J. V. Flos ve svém turistickém průvodci z roku 1928 píše, že v hotelu U Jelena
měly původ „mnohé rozmarné historky a anekdoty o zdejším městě“ (naráží tím na
oblíbenou pověst o Přelouči-Kocourkovu). V dobách svých návštěv u JUDr. Ladislava
Mgr. Matěj Pešta, Přelouč:
Z HISTORIE HOSTINCŮ, HOSPOD,
RESTAURACÍ A PIVOVARŮ V PŘELOUČI
Quise (1846–1913), významného českého spisovatele a básníka, který v Přelouči
působil na přelomu 19. a 20. století jako právník, zde prý popíjeli i básníci Antonín
Klášterský (1866–1938) a Jaroslav Vrchlický (1853–1912). Dobové texty též zdůrazňují,
že v tomto domě žili rodiče Josefa Tůmy (1865–1933), učitele, spisovatele a později
ministerského rady.
Hostinec také za první republiky sloužil jako místo setkávání různých přeloučských
spolků a organizací. Od září 1928 se v něm tak např. jistou dobu konaly schůze
místního výboru Církve československé husitské a v podobné době i silvestrovské
zábavy a večírky místního rybářského spolku. 5. března 1927 se zde uskutečnil též
přátelský večer místní fašistické organizace, kterého se účastnil i generál Radola
Gajda (1892–1948). V listopadu 1924 byla do hostince firmou J. V. Myslík-Hyršovský
umístěna rozhlasová stanice, která se stala velkou atrakcí a lidé sem chodili poslouchat
koncerty. Po okupaci v březnu 1939 zabrali stáje hotelu Němci. Od září 1936
až do konce 40. let 20. století hostinec provozoval Bohumil Záveský. V roce 1950 ale
soukromé podnikání v Přelouči na 40 let skončilo a hotel U Jelena byl zařazen do
Komunálního podniku, respektive roku 1953 do podniku Restaurace a jídelny (RaJ).
Počátkem 60. let, kdy byly obecně přeloučské restaurace a hotely v nepříliš dobrém
stavu, si turisté ze SSSR, Polska a NDR, kteří byli ubytováni v hotelu U Jelena, pokoje
pochvalovali. Tradiční název hotel U Jelena užíval i v roce 1969 a vlastně až do počátku
90. let. V té době restauraci v aukci zakoupila rodina Rozkošných a od roku
1992 se tak jmenuje U Jiřího. Současným majitelem je Jiří Rozkošný.
4.2. Hostince v domě čp. 40 v Hradecké ulici
Víme, že již po roce 1830/1836 zde byl hostinec U Červené růže, jehož majitelem
byl Jan Novák. Když zde potom zřejmě v roce 1908 byl vystavěn současný dům,
tradice hospod pokračovala. Dům byl známý jako Stará beseda, někdy byl hostinec
zván U Korunního prince. Zhruba od roku 1919 nejvýše do roku 1940 (bezpečně ještě
v roce 1928) byl jejím majitelem Jan Biber (současně provozoval i fotoateliér) a po
roce 1942 pak František Tichý. Ten se dobrovolně vzdal živnosti. Později zde byl jeden
ze sálů Klubu kultury. V letech 2000–2020 fungoval v patře objektu Billiard Club Rio
a od prosince 2014 byla povolena ve sklepě vinárna a užívání přístřešků na dvoře,
čímž vznikl dodnes existující hostinec Ve Dvoře.

4.3. Hostinec U Zlatého lva, U Českého lva, U Šprinců a Na Křižovatce
v domě čp. 168 na Václavském náměstí
Dům čp. 168 na Václavském náměstí byl velmi dlouho vlastně jedním z prvních,
ve kterém se mohli v Přelouči občerstvit cestující směrem od Hradce Králové. V současnosti
je jeho budova hmotově asi z 18. století. Tradičně se uvádí, že dříve zde byl
dvorec u Talacků z Ještětic. Hostinec zde existoval přinejmenším už v letech 1830
–1836, kdy se jmenoval U Zlatého lva – tehdy byl majitelem Karel Muška. Byl to vlastně
zájezdní hostinec. Tak byl označován ještě roku 1928, kdy byl jejím majitelem 

pan Šprinc a jmenoval se U Českého lva (tento název je patrný již na fotografii z roku
1893, kterou uvádíme, pochází ze sbírek přeloučského muzea). Po roce 1939 zde konali
trhy místní chovatelé. V letech 1939-1950 tu řídili provoz Albína Šprincová, resp.
pan Šprinc a roku 1950 se pak dobrovolně vzdali živnosti. Podnik přešel pod Službu
veřejnosti. Po roce 1989 byl podnik opět v soukromých rukou. Přestože se jmenuje
správně již několik desetiletí Na Křižovatce, je známý hlavně pod lidovým názvem
Albína. Zajímavostí je, že se v něm odehrává část děje známého Přeloučského románu,
který popisuje život mládeže v Přelouči v 70. a 80. letech 20. století. Jeho autoři jej
užili jako jeden z bodů tzv. přeloučského bermudského trojúhelníku, ve kterém se
„už po několik generací ztrácel rozum i víra, hodiny a dny, někteří zde ztratili i roky“.
V nedávné době byl, sofistikovaně řečeno, již řadu let či desetiletí „za zenitem“ a na
konci léta 2022 velmi pravděpodobně ukončil činnost.
4.4. Hostinec U Nádraží, U Mušků, U Hrušků či Hotel V+M
v domě čp. 269 na Dukelském náměstí
Historie tohoto domu hned naproti železničnímu nádraží sahá možná už do doby
nedlouho po roce 1846. Jelikož na přeloučském nádraží nebyla zřejmě nikdy klasická
nádražní restaurace, plnil tuto funkci dům čp. 269, a to nejméně od 60. let 19. století.
Konala se zde řada různých kulturních akcí. Např. 27. 1. 1864 se uskutečnila Národní
beseda. 18. 3. 1864 tu zpíval pěvecký spolek Vojmír. Od 4. 8. 1872 zde nějakou dobu
sídlil Zábavní spolek, pozdější Občanská beseda. Také v hostinci v té době často koncertoval
František Filipovský starší se svou kapelou.
Od roku 1895 hostinec vlastnil Karel Muška, současně s ním zřejmě ale i Antonín
Hradecký. J. V. Flos doporučuje ve svém turistickém průvodci z roku 1928 tento hotel
k přenocování (společně s hotelem U Jelena). Kolem roku 1928 hostinec provozoval
již Václav Hruška (dokonce možná již od roku 1917), resp. pan Novotný a v roce
1950 podnik přešel pod Komunální podnik, resp. Službu veřejnosti. Přestože se pan
Hruška přizpůsobil požadavkům, šel dle dostupných zdrojů i tak do Tábora nucených
prací. Důvodem bylo snad i to, že se zde za okupace dle městské kroniky (zápisy však
vznikly s časovým zpožděním) pořádaly „mejdány“ s okupanty, kterých se účastnili
i představitelé správní komise, Národního souručenství a podobně. Jeden takový zde
byl prý hned při záboru Němci, byla stržena státní vlajka a ta byla pošlapaná. Hruška
tomu prý mohl zabránit, ale neudělal to. Hostinec tedy fungoval i v 2. polovině 20. století,
kdy se vžilo jeho lidové označení Trojka (souviselo to s nedalekými radiozávody
Tesla, které měly objekty označované jako Tesla 1 a Tesla 2 – vzhledem k blízkosti se
hostinci na Dukelském náměstí začalo žertem říkat Tesla 3 (Trojka). Po roce 1989 zde
vznikl dodnes existující Hotel V+M. Je to tedy také velmi tradiční hostinec, v provozu
je přinejmenším 160 let stále ve stejné budově.