Z HISTORIE VELKÉ PARDUBICKÉ - část 10

Jak a kdy přesně po prvním ročníku VP vznikaly tribuny a jak vypadaly, může
být věcí dohadů. Na jednom ze snímků z roku 1906 je vidět dřevěná tribuna a z roku
1913 tato starší tribuna s přistavěnou betonovou částí na západní straně. Tato tribuna
s různými dekorativními úpravami fungovala na místě až do přelomu sedmdesátých
a osmdesátých let, kdy byla demolována a na jejím místě postavena nová ocelová
tribuna, dnešní tribuna A. K tomu mohu uvést jen to, že je mi původní tribuny líto,
protože měla nezaměnitelnou atmosféru. K nové tribuně A jen poznámka, že autoři
ve značném rozsahu podcenili křivku viditelnosti, a proto ze zadních řad ve druhém
a zejména ve třetím patře není vidět protilehlá rovinka a část závodiště. Na leteckém
snímku z roku 1931 je pak vidět nová betonová tribuna, dnešní tribuna B a kolem ní
je ještě rozeznatelné staveniště. Betonová tribuna vznikla tedy kolem roku 1930, má
skutečně moderní a velmi odvážné řešení z monolitického železobetonu a kdyby se jí
v průběhu let dostalo řádné údržby, byla by ještě elegantnější, než je dnes po mnoha
proběhlých úpravách a rekonstrukcích.
Jednu z velkých změn v okolí areálu má vlastně na svědomí Ing. Jan Kašpar, který
létal na loukách v okolí závodiště 35–40 let po prvním ročníku Velké pardubické a na
těchto plochách později vzniklo pardubické letiště, které nadále možnosti areálu limitovalo.
Při změnách kursu v devadesátých letech jsme přišli na to, že na překážku č. 7
– francouzský skok se najíždělo kolmo pravděpodobně z míst, kde je dnes pozemek
letiště. Dvojbradlí, dnes Poplerův skok, se nacházelo za tribunami v místě dnešních
kolbišť, a právě tam kapitán Popler přišel o život.

Když se vrátím do historie ze svého osobního pohledu, tak první moje vzpomínka
zahrnuje právě starou původní tribunu, pak tribunu betonovou s otevřeným hledištěm
ve čtvrtém patře, a bílou zděnou věží rozhodčích v místě původního cíle před
dnešní tribunou A. Za touto a předtím původní tribunou stál domeček, který měl v dějinách
různou funkci a Dostihový spolek tam měl v začátcích své kanceláře. Padok byl
do výstavby tribuny A umístěn směrem ke vchodu pod vzrostlými stromy, které jsou
tam dodnes. Při výstavbě tribuny A byl přemístěn poblíž betonové tribuny. Od staré
tribuny směrem ke vchodu, který byl u dnešního místa startu, se táhly valy pro diváky
k stání. Původní vchod byl zrušen při výstavbě nadjezdu U Parama. Na protější
rovince stála jednoduchá tribuna, s kapacitou asi 500 míst.
Stáje na závodišti dlouho nebyly žádné, ty stály přes silnici severním směrem asi
1 km na okraji Svítkova a koně byli na závodiště přiváděni přes silnici. Tyto stáje ještě
přežívaly do devadesátých let, ale už se nepoužívaly. Budovy byly dřevěné a podle
mého názoru pocházely z areálu „Karantény“ – původní nemocnice z první světové
války. Stejně tak to byla jediná dílna na závodišti. Někdy na přelomu šedesátých
a sedmdesátých let byla zřízena budova stájí s osmi samostatnými prostory po osmi
stájových boxech čili s naprosto nedostatečnou kapacitou pouhých 64 koní. Vedle
tribuny B stála malá betonová tribunka uvnitř pod hledištěm se žlábkem sloužícím
jako pánské záchody, za níž byl plot, který odděloval část pro veřejnost od části pro
dostihové zázemí.
Sem patří jedna poznámka. V různých historických pramenech se uvádějí někdy
neuvěřitelné počty návštěvníků. V některých pramenech se uvádělo i 60.000, nebo
dokonce 70.000 diváků. Při různých našich úpravách jsme s Petrem Drahošem došli
k tomu, že při Velké pardubické nemohlo nikdy na závodišti být víc než 40, maximálně
možná 45.000 diváků, a to jen za předpokladu, že některá pravidla nebyla dodržena.
Ještě je možno věřit tomu, že po válce mohlo být i někde uváděných 100.000
diváků na ploché dráze, protože při Zlaté přilbě na rozdíl od dostihů mohli stát diváci
podél celého okruhu, a to i z vnitřní strany.
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se začalo konečně něco dít s areálem
jako celkem. Došlo k výstavbě montovaných tribun k venkovnímu sezení z Divadelní
služby Praha na místě valů a k dalším akcím. Úplnou náhodou jsem se na nich
také projekčně podílel, protože je dostal jako zakázku Drupos, kde jsem koncem osmdesátých
let pracoval. Byly to některé z montovaných tribun, jedna budova s hygienickým
zařízením a provizorní vážnice, která stála za tribunou B a tvořilo ji šest montovaných
typových stavebních buněk napojených na centrální zděný malý objekt.
Tady se nacházely i šatny a sprchy jezdců, hygienické zařízení a dostihové kanceláře.
To jsem ještě zdaleka netušil, že se budu muset závodištěm zabývat už za pár let
daleko víc.
A v takovém stavu jsme závodiště převzali.
Stavební úpravy původních nemovitostí
První činností byla jednoduchá úprava domečku na kanceláře spolku, abychom
se měli vůbec kde scházet a aby mohli zaměstnanci někde pracovat.
Stájový areál
Následovala výstavba asi dvaceti stájových boxů v návaznosti na stávající stáje.
Dělo se to bez stavebního povolení, protože ty boxy byly potřeba rychle. Následně
jsme je postupně přistavovali a do konečného tvaru a počtu s uzavřením stájového
dvora jsme dospěli s výstavbou nové tribuna D v roce 1995, kdy jsme také stavbu
zlegalizovali. Plocha mezi stájemi také musela být odvodněna.
Postupně jsme také dostavovali a měnili centrální budovu stájí. Nejprve byla přistavěna
část se šatnami jezdců, sprchami a WC. Časem sem byla přemístěna i vážnice
a přidali jsme i šatnu jezdkyň, saunu a další prostory včetně místa pro přípravu
a výdej občerstvení s terasou pro jezdce a stájníky. Část venkovních boxů sloužila
i jako sklad sena či slámy. V závěrečné fázi byla západní část původní budovy stájí
přestavěna na veterinární a izolační boxy se zázemím pro veterináře a mycí boxy.
Muselo být také vybudováno úložiště pro vyvážení hnoje. Celková kapacita dosáhla
125 použitelných stájových boxů.
Tribuna B
V roce 1993 se Petru Drahošovi podařilo získat jako sponzora PARAMO. Nejenže
nám to umožnilo pro dlouhá léta pořádat dostih Zlatý pohár PARAMO dotovaný více
než České derby v Chuchli, ale zároveň jsme v určitou chvíli měli peníze, se kterými
jsme nepočítali. V té době také bylo nutné provést údržbové práce na betonové tribuně,
které Státní závodiště Praha ukončilo tak z jedné třetiny. Zejména bylo problematické
poslední otevřené podlaží, kde pracoval mráz a voda na jeho destrukci.
V bleskovém tempu jsem naprojektoval zakrytí tohoto 4. patra a další nutné úpravy.
V jejich rámci proběhlo i rozdělení na jednotlivé boxy, zpevnění nejvíce poškozených
obvodových zábradlí a zřízení menších WC a kuchyněk na jednotlivých patrech.
Musím znovu zdůraznit, že tato původní stavba byla vyprojektována s velkou odvahou
a zároveň i elegancí. Obvodová betonová zábradlí měla tloušťku pouze 5–7 cm
a přesto přežila více než 60 let bez problémů. Uvedené zastřešení bylo první úpravou
tribuny B, následovaly v různých etapách další. Zatímco ta první byla provedena
z provozních prostředků Dostihového spolku, ostatní mělo být provedeno vlastníkem
městem Pardubice, i proto to nikdy nebylo provedeno najednou, dělalo se to pouze 

po částech a hotové to není dodnes. To se ostatně týká i dalších nemovitostí a v pojednání
o údržbě to je uvedeno v celkovém kontextu. V první fázi došlo také k výměně
průsvitných, ale neprůhledných stěn za okna, která zbyla po přestavbě budovy
Corsa na Třídě Míru. Po pár letech byla tato okna nahrazena jednoduššími a k charakteru
objektu vhodnějšími okny.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 7-8/2023