Zprávy 7-8 / 2023

Investice, úpravy, údržba areálu závodiště Na úvod této části je třeba říci, že tak jako jiné velké areály se i areál závodiště měnil v průběhu let dost výrazně, a to jednak v závislosti na změnách okolí závodiště, jednak v závislosti na změnách kursu samotného dostihu. První překážkové dostihy uspořádané roku 1842 u Trnové Českým dostihovým spolkem a Pardubickou parforsní společností jsou doloženy. Je vysoce pravděpodobné, že jedny z prvních překážkových dostihů v místě dnešního areálu se uskutečnily v roce 1856 „v okolí lesíka Cvrčkova“, což je pravděpodobně lesík na závodišti, který známe z minulosti a hlášení rozhlasu na závodišti; „… a koně nám zmizeli za lesíkem“. V tomto roce totiž předseda Spolku pro chov koní a dostihy v Čechách baron Bethman požádal město Pardubice o postoupení pastvin a lesíka Cvrčkova poblíž…

Komunální volby v roce 1923 Historický exkurz Obecní volby v roce 1923 byly prvním plebiscitem, který proběhl na celém území Československa, tedy také na území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na rozdíl od parlamentních voleb se však voliči nevydali k urnám ve stejný den, ale volilo se v poměrně dlouhém období. Začátek voleb byl stanoven na měsíc září. V celostátním srovnání se nejsilnější stranou stali agrárníci (Republikánská strana), kteří získali více než jeden milion hlasů. Na druhém místě se (pro někoho překvapivě) umístila Komunistická strana Československa. Pomyslný bronzový stupínek pak obsadila Československá strana lidová, která byla podporována sesterskou Slovenskou ľudovou stranou, která kandidovala jen na Slovensku. S výjimkou komunistů přinesly volební výsledky propad pro ostatní socialistické strany, když národní…

Situace v Azylovém domě se v souvislosti s přibývajícími zkušenostmi postupně vylepšovala. V domě bylo osm pokojů, 4 čtyřlůžkové a 2 dvoulůžkové. To byla kapacita pro 28 ubytovaných. Původní zařízení pokojů sestávalo z vyřazených nemocničních lůžek a věšáku na zdi, takže si všichni „viděli do talíře“, a to nebylo dobré. Prostoru bylo málo, a tak bylo nutno tuto situaci nějak řešit. Naskytla se pomoc od Magistrátu, který na tuto problematiku přispěl. Bylo možno do pokojů instalovat dle projektu nové postele-palandy s vyššími bočnicemi, takže vzniklo jakési soukromí ubytovaných. Zároveň byly vestavěny skříně s nástavci – podle počtu postelí dvě nebo čtyři, takže každý měl tu svou, do které si mohl dát všechny svoje věci. Někdy bylo těch věcí až moc. A nebyly jen ve skříni, také pod postelí a v posteli. Takové „skladiště“ bylo…

Úvod: Co je zkamenělina? Dovolte mi nejdříve trochu osobní úvod. Jako dítko školou povinné jsem sbíral kdeco, ostatně jako každý normální kluk. Později na druhém stupni základní školy jsem se začal věnovat sběru hmyzu, především broukům (Coleoptera), kteří jsou největším řádem hmyzu. Ovšem sběr na mé pseudovědecké úrovni si vyžadoval značně komplikované pomůcky. Obtížný nebyl jen sběr hmyzu, ale především jeho preparace, a nakonec umístění do sbírky a vystavení. To byl hlavní důvod, proč jsem přešel na minerály a horniny (netuše, že jednou vystuduji jako svoji poslední školu geologii) a také pochopitelně ke zkamenělinám. Tady vznikl problém jedině s umístěním mé velmi rychle rostoucí sbírky. S mladším bratrem jsme podnikali dobrodružné „expedice“ do blízkého i vzdáleného okolí s geologickým kladívkem a přinášeli k hrůze našich …

Z pardubické kroniky Pokračujeme ve stručném líčení náboženských poměrů. Naděje, vzbuzené svržením místodržících roku 1618, pohasly na Bílé hoře roku 1620, a lidé, zdeptaní válkou a obavami o životy a existence, celkem snadno podléhají nátlaku církevních a zámeckých hodnostářů, jen na venkově byl odpor tužší a roku 1628 došlo k ozbrojené srážce se sedláky ze Srchu, Opatovic, Libišan a jiných vesnic. Dne 5. ledna 1625 si zámecký hejtman obeslal správu města a oznámil jí císařovu vůli, že všichni poddaní musí přistoupit na katolickou víru. Ještě v únoru byl nucen hrozit, že nekatolíkům bude odepřeno provozování živnosti a bydlení ve městě a pod touto hrozbou pohasla poslední jiskra odboje: Pardubice byly v podstatě katolické dříve, než začala roku 1627 působit protireformační komise. Náboženská emigrace byla jen sporadická, a…

*15. 2. 1842 v Chrudimi †30. 1. 1901 v Pardubicích Narodil se v Chrudimi. Národní školu navštěvoval v Hlinsku a právnická studia na univerzitě v Praze. Soudní praxe konal v Liberci, advokátní pak v Holicích. V Pardubicích si v roce 1877 otevřel vlastní advokátní kancelář. Několik let byl členem pardubického obecního zastupitelstva a ředitelem Městské spořitelny v Pardubicích. Celoživotní láskou mu byla hudba. V Praze navštěvoval Smetanův hudební ústav a byl tedy žákem samotného hudebního génia. S Bedřichem Smetanou udržoval Hruš přátelské styky a dokonce zorganizoval 20. 4. 1873 jeho pardubické vystoupení. V Pardubicích se dlouhodobě účastnil spolkového života. Působil aktivně ve spolcích Pernštýn a Ludmila. Od roku 1872 pak pěvecký sbor Ludmila vedl. Byl také režisérem Ochotnického spolku, stál u zrodu Stenografického klubu a…

Na dnešní Třídě Míru zeje již léta naproti poště v ulici Na Hrádku proluka, která „zdobí“ již dlouhou dobu tento pardubický bulvár. Bulvár to být musí, protože v padesátých letech v domě, který jako dům Rolnického družstva projektoval architekt Karel Řepa nad mléčnou jídelnou (snad nebude zrušena!) byly instalovány světelné noviny, takže když jsme „bičovali“ korso, měli jsme ihned nejčerstvější zprávy ze světa. Tedy sousloví, že Pardubice jsou městem bulvárů a neonů (používá Jiří Bartoška, který se sice narodil v Děčíně, ale v Pardubicích prožil své mládí) je oprávněné (samozřejmě s nadsázkou). Byla zde také budova obsahující vietnamskou prodejnu, nyní zdemolovanou. Původně zde stál přízemní domek se sedlovou střechou, jehož majiteli (zřejmě dědictví po rodičích) byli sourozenci Mazurovi. Ing. Mazura bydlel v Rosicích (snad…

(od středověku do současnosti) 5. Hostince doložené (převážně) v 1. polovině 20. století V domě čp. 5 v Pražské ulici byla za první republiky výčepna lihovin. Nejméně od roku 1925 nejpozději do roku 1939 zde působil židovský majitel Bernard Fuchs. Zřejmě ale skončil dříve, jelikož v roce 1936 je uváděn jako provozovatel již pan Hanuš. Víme také, že přeloučský Chovatelský spolek zde měl 21. 11. 1936 večírek a v roce 1937 zřejmě na jeho dvoře pořádali i týdenní trhy na holuby a drobné zvířectvo. V roce 1940 už tento podnik není uváděn a poté nefiguruje ani v kartotéce zaniklých živností z doby kolem roku 1950, která se nachází ve sbírkách přeloučského muzea.

Karel Šípek (17. března 1857–12. února 1923) Je pouze několik bohdanečských rodáků, kteří se dokázali prosadit do širšího povědomí české společnosti. Ne snad natrvalo, ale alespoň ve své době. V literárním světě se to po obrozeneckém básníku J. J. Langrovi (1806–1846) podařilo na přelomu 19. a 20. století Karlu Šípkovi. Ten však pro své zdejší vrstevníky zůstával nadále především Josefem Peškou, což bylo jeho vlastní jméno a příjmení.

Život aviatika Ing. Jana Kašpara (1883–1927) je poměrně podrobně zpracován zásluhou četných badatelů. Většina autorů (s výjimkou Pavla Svitáka) se však vůbec nebo jen okrajově věnovala Kašparovu životu po skončení letecké kariéry a už vůbec si nevšímali jeho života po I. světové válce. Kašparův život po válce není životem úspěšného muže a jeho konec je tragický. V tomto článku se věnuji Kašparově podnikatelské činnosti a vypořádání aviatikovy pozůstalosti. Po nezdařeném působení v československém leteckém sboru (cca listopad 1918 až 24. únor 1919) se Ing. Kašpar rozhodl zřídit v rodných Pardubicích strojírnu. Projekt do jara 1920 padl, ale ještě v roce 1920 se Jan Kašpar spojil s pardubickými občany Václavem Polákem (tesařský mistr), Ing. Františkem Vamberou (ředitel pardubického cukrovaru) a svým švagrem MUDr. Janem Šedivcem.…