FORGÁČOVÉ A HORNÍ JELENÍ

Za severní zdí kostela je umístěna řada deseti náhrobků, pocházejících většinou
z druhé poloviny devatenáctého století:
1. OTTOKAR GRAF BUBNA VON LITIC, Majoratsherr von Doudleb und Jeleni,
geb. am 13. September 1829, gest. am 26. Mai 1881
2. Hier ruhet das kleine Zwillingspaar OTTOKAR und MARIETTA BUBNA,
geb. 8. Oktober 1867, gest. 4. und 13. Marz 1868
3. ROBERT BARBO Graf von Waxenstein, Oberleutnant in VI. Ulanenregiment,
gest. den 17. December 1837
4. MICHAEL FREIHERR VON FORGATSCH, k. k. Kammerer u. Statthalter,
geboren den 26. September 1800, gesterben den 20. December 1888
5. JOHANN BAPTIST FREIHERR VON FORGATSCH, k. k. Kammerer,
geb. 20. October 1755, gest. 26. August 1835
MARIA DOMINIKA FREIIN VON BOURGEOIS geborene FREIIN VON FORGATSCH,
geboren 1757, gesterben 27. Janner 1840
EUGEN FREIHERR VON FORGATSCH, k. k. Kammerer,
geb. 26. Dezember 1805, gest. 12. Marz 1855
6. MICHAEL FREIHERR VON FORGATSCH, k. k. Oberlieutenant a. D.,
geboren am 28. Mai 1850 zu Znaim, gesterben am 17. August 1900 zu Wien
7. BERTHA FREIIN VON FORGATSCH,
geb. 2. September 1812, gest. 29. Juni 1871
8. EMILIE FREIIN VON FORGATSCH geborne GRAFIN VETTER VON DER LILIE,
geboren den 27. August 1813, gesterben den 30. Juli 1885
9. Hier ruhe mein… Sohn HERMANN GRAF BUBNA v. LITIC, k. u K. Lieutenent a. L.,
Gutsbesitzer von Frauenhof, geb. am 6. Mai 1869, gest. am 21. Februar 1901
10. FRANCISCUS COMES DE BVBNA ET LITIC,
natus 26. XI. 1899, † 4. XI. 1939
Ze jmen na nápisech se zdá, že více než polovina pohřbených patří do rodu uherských
Forgáčů (Forgách de Ghymes et Gács). Ve skutečnosti jde ale o příslušníky
vedlejší větve, která se od hlavní linie oddělila
v polovině sedmnáctého století. V té době
se Mikuláš Forgáč usadil na Moravě, kde byl
6. března 1651 povýšen do stavu svobodných
pánů (Freiherr von Forgatsch), přičemž mu byl
také udělen erb, zcela odlišný od znaku Forgáčů
z Gýmeše. Mikuláš a jeho potomci vlastnili
na Moravě různé statky (například Dolní
Moštěnice (1637–1684), Slavičín (1665–1687),
Březolupy (1687-–1722), Tulešice, Čermákovice
a Horní Dubňany (1785–1843), do poloviny
19. století však již o vše přišli. Po celou dobu
své existence zůstala tato moravská větev v baronském
stavu, zatímco její uherští příbuzní
získali hraběcí titul již v roce 1640 (mladší haličská
větev de Gács), resp. 1675 (starší gýmešská
větev de Ghymes).
Do příbuzenstva Bubnů z Litic se Forgáčové
dostali 20. října 1863 sňatkem Emílie Forgáčové
s hrabětem Ottokarem. V Horním Jelení
byli později pohřbeni některé její děti, příbuzní a manžel, ne však samotná Emílie,
která zemřela v roce 1922 ve Frauenhofu u Marburku. S přihlédnutím k datu svatby
je zřejmé, že tři Forgáčové z 5. hrobu a hrabě Barbo z 3. hrobu byli do Horního Jelení
přivezeni z jiného místa. Důvodem bylo nejspíš to, že v druhé polovině 19. století
už Forgáčové na Moravě žádný majetek nevlastnili. Jaký byl vztah hraběte Roberta
Barba k Forgáčům, se mi zjistit nepodařilo, příbuzenské vazby mezi ostatními jsou
naznačeny v připojené tabulce.
Popis znaku Forgáčů (von Forgatsch): Čtvrcený štít, v prvním stříbrném poli vlevo
běžící liška přirozené barvy, ve druhém a třetím červeném poli do středu obrácená
obrněná paže držící zelený věnec se zlatou hvězdou uprostřed, ve čtvrtém stříbrném
poli dvě ryby přirozené barvy, horní obrácená vpravo, dolní vlevo. V klenotu strom
přirozené barvy, přikryvadla červená a stříbrná.1
Pro úplnost uvádím, že znak uherských Forgáčů tvoří modrý štít se zeleným pahorkem,
na kterém je položena zlatá koruna, ze které vyrůstá nahá panna se zlatými
vlasy a zlatou pohanskou korunkou na hlavě. V horní části štítu je vpravo zlatá
šesticípá hvězda a vlevo stříbrný půlměsíc. V klenotu je rostoucí panna s korunkou
a přikryvadla modrá a zlatá.2

Poznámky:
1/ Heinrich v. Kadich – Conrad Blažek: Der Mährische Adel, str. 207, Nürnberg 1899

2/ Géza v. Csergheö – Iván v. Nagy: Der Adel von Ungarn, str. 177, Nürnberg 1893.