Zprávy 9-10 / 2023

Ve věku 93 let zemřel pardubický rodák Ing. arch. Miroslav Řepa. Narodil se 24. února 1930 v Pardubicích, kde vystudoval Reálné gymnázium, pak odešel do Prahy na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství a rovněž na Akademii výtvarných umění. Žil a pracoval především v Praze a v zahraničí, později se vrátil 356 357 ZPRÁVY KLUBU PŘÁTEL PARDUBICKA ZÁŘÍ / ŘÍJEN 2023 do rodných Pardubic, kde především dozoroval přestavby svého otce Karla Řepy. Přispěl také k rekonstrukci Východočeského divadla. V roce 1965 vyhrál s arch. Pýchou soutěž na československý pavilon pro Světovou výstavu v Montrealu, poté projektoval divadlo Laterny Magiky pro Světovou výstavu v japonské Ósace, byl technickým ředitelem našeho pavilonu v Seville, byl jmenován kurátorem výstavy Deset století architektury v areálu Pražského hradu. V 70. a 80.…

2. června se pardubická veřejnost rozloučila v krematoriu s JUDr. Jiřím Starečkem, známým pardubickým právníkem. Zemřel náhle 29. 5. t.r. ve věku nedožitých 81 let. Roku 1989 pracoval v Koordinačním centru OF v Pardubicích, pak byl zvolen do prvního demokraticky zvoleného městského zastupitelstva, určitou dobu byl i členem našeho KPP. V poslední době, kdy zápolil s těžkou nemocí, jsem se s ním několikrát setkal a u kávy jsme probírali komunální politiku v Pardubicích (to jsem byl ještě zastupitelem MO I). Dostali jsme se i na svou společnou zálibu – historii, magistru vitae. Pan doktor mi doporučil skvělou četbu, historický román M. Waltariho o dobytí Cařihradu Turky (1453). Proto zpráva o jeho náhlém úmrtí pro mne byla velmi překvapivá, protože jsem se domníval, že kritický bod své choroby šťastně překonal. Budu…

Tak zněl název přednášky, pořádané Zdeňkem Bičíkem, archivářem, dne 20. března roku 1975 v sálku tehdejší kavárny Corso, která se nacházela v místech dnešní České spořitelny na Třídě Míru. Jen díky tomu, že se tenkrát této přednášky zúčastnil pan Bohumil Kalousek, mohu dnes alespoň částečně přepsat její znění. Pan Kalousek přednášku nahrál na magnetofon a později podle záznamu pořídil písemný dokument: „…Nemecko vyrábělo v roce 1944 v lednu 160 tis. tun pohonných hmot, v červnu 50 tis. tun, v srpnu 20 tis. tun, a koncem války 5 tis tun. Z toho plyne, že pohonných hmot měli nedostatek a museli se „ohánět“ jinde. Aby se tomu zabránilo, prováděli Spojenci nálety na důležité cíle, což byly a) loděnice a základny ponorek, b) letecký průmysl a letiště, c) transporty, d) průmysl pohonných hmot, e) ostatní cíle.

Je dobře, že Gočárova (bývalá Východočeská) galerie v Pardubicích připomněla výstavou a zvláštním vzpomínkovým setkáním 17. května svého někdejšího ředitele Čestmíra Šrettra (1923–1987). Zub času je nemilosrdný, a přestože nám dříve narozeným toto jméno říká i po takové dlouhé době mnoho, stačí několik desetiletí, aby postupně upadalo v zapomnění. O grafiku, malíři a – řečeno dnešním termínem – skvělém manažerovi Čestmíru Šrettrovi se říká, že byl v galerii nejlepším ředitelem a dík němu se tato významná pardubická kulturní instituce stala prestižním stánkem, který svým významem předstihl podobná zařízení. Díky němu a schopnosti vést činorodě své kolegy a inspirovat je k aktivní realizaci jejich vlastních námětů, díky jeho odvaze a diplomacii přesvědčovat své nadřízené o správnosti trendu v podobě organizování výstav, získávání…

Parlamentní volby v roce 1925 Historický exkurz Volby do parlamentu Československé republiky se konaly 15. listopadu 1925 a jednalo se o druhé volby do zákonodárného sboru svobodného Československa a zároveň první, které proběhly na celém území státu. Původně však měly volby do Poslanecké sněmovny proběhnout až v roce 1926 do Senátu dokonce až v průběhu roku 1928. Avšak vládní koalice se rozhodla využít příznivé situace nastupující hospodářské konjunktury a vypsala volby na dřívější termín. Zároveň se jednalo o dobu, kdy se situace mezi německými stranami poněkud zklidnila a některé z nich začaly projevovat ochotu vstoupit za určitých podmínek do vlády. Dalším motivem pro dřívější termín voleb se staly prohlubující se spory v rámci vládní koalice, především mezi sociálními demokraty a agrárníky. V neposlední řadě se vládnoucí…

O – Část doplňková k aktivitám závodiště a Dostihovího spolku Podmiňující, podpůrné a souběžné iniciativy V této části uvádím v jednotlivých statích některé důležité aktivity a události, které vytvořily po Sametové revoluci v čase postupně podhoubí pro umožnění růstu úrovně a prestiže pardubického závodiště a znamenaly značnou podporu propojení různých činností důležitých pro město Pardubice, ve svých důsledcích velmi přínosných. Jsou uvedeny tak, jak následovaly po sobě.

(k 210. výročí narození Oktaviána hraběte Kinského) Oktavián Josef hrabě Kinský byl výjimečným šlechticem, který díky svému naturelu předběhl dobu, v níž žil, o mnoho desetiletí. Byl prozíravým správcem svého panství, podnikatelem, a hlavně významným chovatelem koní a odvážným jezdcem. I díky tomu žijí na Chlumecku zajímavá vyprávění a pověsti o jeho originálních nápadech a skutcích.

Zhruba uprostřed města Horní Jelení stojí novogotický kostel Nejsvětější Trojice, postavený v letech 1864 až 1866. Původně byl dřevěný a na začátku 17. století ho nechal postavit nový majitel panství (od roku 1573) Heřman Varlich z Bubna, který je v něm také pohřben, údajně i se svým lvem, přivezeným z cest po Orientu. Tak se alespoň soudí podle toho, že na kamenném náhrobku je vytesána postava Heřmana v rytířském brnění s hlavou položenou na těle lva.

Úvod: Na počátku byli Sumerové a hliněné knihy1 Litera scripta manet aneb Co je psáno, to je dáno! Musel to být úžasný okamžik v historii lidstva, když se člověk rozhodl, že vezme do klínu seříznuté rákosové pisátko a hliněnou tabulku ve tvaru čtverce či obdélníku, takovou, aby se mu pohodlně uchopila do ruky. Dokud byla hlína měkká, mohl do ní vtisknut první záznamy, které již nebyly odkázány jen na lidskou paměť, která se dědila z pokolení na pokolení. Právě vznikl první záznam, který mohl přetrvat věčnost. Děti ve starém Sumeru v „Meziříčí“ (čili Mezopotámii) chodily do Domu tabulek, což byla škola.

Z pardubické kroniky Když Vojtěch z Pernštejna přenesl roku 1532 klášter minoritů ke kostelu v dnešní Klášterní ulici, se smlouvou z 10. srpna zavázal, že postaví při kostele novou klášterní budovu, ale slib nedodržel; mniši bydleli v domě vedle kostela – dnešní škola Svítání; budova byla arciť asi polovičního rozsahu. Za vlády Jana z Pernštejna, který přál novoutrakvistům, se vztah k minoritům zhoršil natolik, že mniši roku 1451 z Pardubic odešli. Vrátili se však roku 1615 nebo 1616, jenže po svržení místodržících roku 1618 odešli z obavy o svou bezpečnost podruhé.