Nová rozhledna Hamštejn
Malá Skála - Besedické skály - Koberovy - rozhl. Hamštejn - rozhl. Kozákov - Semily. Délka trasy 16 km. Odjezd 7:05 h. ČD, návrat 16:55 h. ČD. Ved: Z. Řehák. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nivou Doubravy
Bílek – Sobiňov – Zahájský rybník – Hlína - Sobiňov. Délka trasy 7 km. Odjezd 7:53 h. ČD, návrat 14:00, 16:06 h ČD. Ved: A. Kulišová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
STOLETÍ ČESTMÍRA ŠRETTRA
Je dobře, že Gočárova (bývalá Východočeská) galerie v Pardubicích připomněla
výstavou a zvláštním vzpomínkovým setkáním 17. května svého někdejšího ředitele
Čestmíra Šrettra (1923–1987). Zub času je nemilosrdný, a přestože nám dříve narozeným
toto jméno říká i po takové dlouhé době mnoho, stačí několik desetiletí,
aby postupně upadalo v zapomnění. O grafiku, malíři a – řečeno dnešním termínem
– skvělém manažerovi Čestmíru Šrettrovi se říká, že byl v galerii nejlepším ředitelem
a dík němu se tato významná pardubická kulturní instituce stala prestižním stánkem,
který svým významem předstihl podobná zařízení. Díky němu a schopnosti vést
činorodě své kolegy a inspirovat je k aktivní realizaci jejich vlastních námětů, díky
jeho odvaze a diplomacii přesvědčovat své nadřízené o správnosti trendu v podobě
organizování výstav, získávání dalších výtvarných děl do depozitáře galerie se mu
podařilo vybudovat kulturní, ale i vědecké pracoviště. Měl široký přehled a znalosti
o situaci v kultuře, ale byl mimořádně všestranný i v jiných oborech. Mimo ten svůj
měl úctyhodný přehled o hudebním životě, o světě literatury a divadla. Jako někdejší
žák profesora Josefa Muziky na Vysoké škole umělecko-průmyslové byl obdivovatelem
života první republiky, ale i Rakousko-Uherska v oblasti výtvarné, hudební i literární.
Často hovořil o svém panu profesorovi i o dalších progresivních osobnostech
minulosti a současnosti, z nichž řada patřila k jeho přátelům. „Svou“ galerii otevřel
dalším sférám kulturního života města. Přízemí budovy na velkém nádvoří pardubického
zámku se stalo jakousi komorní scénou, malou koncertní síní, kde se začaly konat koncerty. Pardubický Vysokoškolský umělecký soubor tam dokonce realizoval
celé cykly hudebních večerů.Několik let byl Čestmír Šrettr v úzkých kontaktech s Komorní filharmonií Pardubice
(tehdy ještě Východočeský státní komorní orchestr). Jeho výtvarné, konkrétně
grafické umění ozdobilo řadu tiskovin, v prvé řadě různé almanachy k výročím orchestru
i programy jednotlivých orchestrů. Byl dlouholetým pravidelným návštěvníkem
abonentních koncertů filharmonie. Zcela přirozeně se poznal s řadou přátel
z této oblasti. Postupně vzniklo cosi specifického, o čem hovoří pamětníci i významní
umělci. Vždy po koncertě jsme se scházeli u Šrettrů v Jindřišské ulici. Šrettrovi
– Čestmír (říkali jsme mu Evin) i jeho paní Libuška – byli skvělými hostiteli a dodávali
těmto setkání skvělou atmosféru. Nejednou jsme těmto večerům a nocím říkali
„poslední pardubický salón“. Jejich hosty byli například ředitelé Komorní filharmonie
Josef Schejbal a Václav Drábek, šéfdirigent Libor Pešek, Libor Hlaváček. Petr
Altrichter, dirigenti pan profesor Vlach, Vladimír Válek, houslista Václav Hudeček
a další milí hosté a společníci. Probírala se řada věcí, nejedna se týkala koncertního
života a hudby vůbec. To je ovšem pouze část z oblastí, jejichž byl Čestmír Šrettr duší
a jimž coby všestranný člověk rozuměl.
Zemřel předčasně, necelého půl roku po odchodu své Libušky. Bohužel se nedočkal
roku 1989, který by byl pro něho jistě satisfakcí za těžkou dobu normalizace,
jež mu vzala jeho velké dílo, které miloval a skvěle řídil – Východočeskou galerii,
a odsoudila ho k náročnému životu na volné noze. Ne však jeho přátele! Když cítil, že
jeho dny jsou sečteny, vyslovil přání, aby na jeho pohřbu zazněl slavný Radeckého
pochod, který podobně jako ostatní sklady vyššího populáru miloval. Bylo to přání
zvláštní a na pohřbu těžko splnitelné. A přece mu je vynikající varhaník Václav Uhlíř
splnil! Trio tohoto pochodu proměnil do podoby lyrické reminiscence. V našich srdcích
vzpomínky na Evina zůstávají a těžko budou kdy zapomenuty.
