PRACOVITÝ A ORIGINÁLNÍ ARISTOKRAT

Oktavián se narodil 13. 3. 1813 na zámečku
ve Vlkově nad Lesy nedaleko Chlumce nad Cidlinou
za vlády císaře Františka I. V témže roce přišlo
na svět rovněž mnoho významných osobností,
z nichž bychom si mohli jmenovat například
skotského cestovatele a lékaře Davida Livingstona,
německého skladatele Richarda Wagnera,
známého pražského obchodníka Vincence Josefa
Rotta či matku T. G. Masaryka Terezii Masarykovou.
Všechny tyto osobnosti Oktavián Kinský přežil.
Zemřel v požehnaném věku osmdesáti tří let.
Rodinné kořeny
Rod Kinských je starobylým českým šlechtickým
rodem, o němž pocházejí první písemné prameny
již z počátku 13. století. Původně pocházel
z obce Wchynice, dnes psáno s jednoduchým W,
která leží v těsné blízkosti dálnice D8 na dohled
od Lovosic. V průběhu doby se jméno upravilo z Wchynský na Kinský, a tak je tomu
dodnes.
Velmi zajímavé informace o historii šlechtického rodu Kinských je možné získat
v knize Karla Richtera Sága rodu Kinských, Aleše Valenty Dějiny rodu Kinských,
Ivana Brože Velké postavy rodu Kinských, Moniky Czerninové Žila jsem příliš krátce
(o Noře Kinské), Johna Pinfolda a Kamily Pecherové Velká pardubická a Velká národní
liverpoolská nebo zkrátka z internetu. Ze všech těchto zdrojů a také z dřívějších osobních
kontaktů s panem Dr. Radslavem hrabětem Kinským a jeho bratrem panem
Norbertem hrabětem Kinským jsem čerpala informace pro tento článek.
Nejbližší příbuzní
Otcem Oktaviána byl Leopold Josef hrabě Kinský (nar. 1764, tedy ve stejném roce
jako zakladatel chovu starokladrubských běloušů Pepoli), který si vzal za manželku
Marii Theresii Puteani (nar. 1787, v tomto roce se narodil Pepoliho vnuk plemeník
General, zakladatel linie Generale). Oktaviánovou sestřenicí byla například o třicet
let mladší Bertha Kinská-Suttnerová, první nositelka Nobelovy ceny za mír.
Josef a Marie spolu měli 6 dětí, z toho dva syny a čtyři dcery. Mladším bratrem
Oktaviána byl Jan Baptista hrabě Kinský, který si vzal za manželku krásnou šlechtičnu
Iphigenii T. Dadiani, s níž měl devět dětí a mezi nimi Oktaviánova dědice Zdenka
hraběte Kinského (1844–1932).
Sestrou hraběte Oktaviána byla mj. Barbara Kinská (1826), která se provdala za
Heinricha hraběte Brandise a v roce 1895 se stala babičkou Marie Immaculaty (Laty)
Brandisové, jediné vítězky Velké pardubické.

Nová doba
Oktavián se narodil na sklonku těžké doby, kdy většina Evropy trpěla napoleonskými
válkami. Právě v říjnu roku 1813 proběhla slavná bitva národů u Lipska, kde
byl Napoleon zásadně poražen a Oktaviánův otec Leopold zraněn. Následně sice ještě
Napoleon v roce 1815 obnovil na 100 dní císařství, ale v červnové bitvě u Waterloo
nedaleko Bruselu podlehl spojeneckým armádám, v nichž hlavní roli hrál slavný vojevůdce
Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu. Ten jel na svém neméně slavném
koni jménem Copenhagen. Jednalo se o menšího koně, již anglického plnokrevníka
(A1/1), s dostatkem arabské krve.
Možná i tato záležitost, kdy nejenom Wellington, ale i řada dalších anglických
vojáků, úspěšně použila ve slavné bitvě rychlé a obratné anglické plnokrevníky, rozhodla
o vítězství v této bitvě ale i o zvýšeném zájmu o nové plemeno. První svazek
plemenné knihy A 1/1 vyšel již v roce 1791.
Obliba chovu anglického plnokrevníka v průběhu 19. století natolik stoupla, že zatlačila
do pozadí všechna ostatní plemena koní, včetně koní arabských, španělských
či italských.
Na území naší monarchie byl pro povznesení chovu A 1/1 uspořádán dostih v císařském
hřebčíně v Kopčanech 23. 8. 1816 Janem Josefem knížetem Trauttmansdorffem-
Weinsbergem (1780–1834), vrchním štolbou (1812–1834) císaře Františka I.
Právě za jeho přítomnosti tenkrát vyhrál anglický plnokrevník Grimalkin nad arabským
hřebcem Kohejlem. Tím dal i císař zelenou chovu A 1/1. Ač 19. století přineslo
i nesmyslné křížení v podstatě všech plemen anglickým plnokrevníkem, včetně španělských
koní, pokrok v chovu nastal a obliba parforsních honů a dostihů dosáhla
historického vrcholu.
Chov koní v Chlumci
Rod Kinských byl rovněž zaměřen na chov koní, neboť bývalo povinností šlechty,
aby si sama chovala koně pro potřeby hospodaření, reprezentace i armády. Existuje
řada zmínek, že se v jejich chovu často vyskytovali koně žluté barvy. V literatuře
je uváděno, že například v době Vídeňského kongresu (1814–1815) zaujala zlatým
čtyřspřežím babička Oktaviána Kinského Maria Christine kněžna Kinská (Liechtensteinová),
manželka Františka Ferdinanda hraběte Kinského, který byl vnukem svého
jmenovce, zakladatele zámku Karlova Koruna.
Dojista Oktaviána Kinského formovalo prostředí, ve kterém vyrůstal, a hlavně
záliba jeho rodiny v koních. Jezdit na koni se naučil možná dříve, než zvládl samostatnou
chůzi. Odmala byl jistě aktivním, dnes bychom řekli hyperaktivním dítětem.
Kontakty jeho rodiny byly velmi široké a určitě cestoval nejenom po zemích naší
monarchie, ale také po Německu či Anglii. To mělo i zásadní vliv na jeho vztah k anglickým
plnokrevníkům.
Rodinné dědictví
Jeho otec Leopold Josef bohužel zemřel příliš brzy, když se číslice posledního dvojčíslí
Oktaviánova narození prohodily, a to v roce 1831. Do dospělosti (tehdy do 21 let)
měl vést zděděné panství jeho příbuzný, avšak velmi brzy se Oktavián nechal prohlásit
plnoletým a o vlastní majetek se staral sám a nutno podotknout, že velmi dobře.
V lednu roku 1835 se jeho manželkou stala šlechtična Agnes von Schaffgotsch,
která byla o tři roky starší než Oktavián. Jejich manželství bylo bezdětné, mnohdy
Oktavián svou ženu různě překvapoval, o čemž se na chlumeckém zámku vyprávějí
mnohé příhody, nicméně Anežka se dožila 78 let.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 9-10/2023