Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhovor s Janem Chmelíkem, pamětníkem letů inž. J. Kašpara a jeho pomocníkem při stavbě letadla
Dne 18. září 1965 v Pardubicích otázka: Vzpomínáte si na Kašparovo první letadlo?
odpověď: Nevzpomínám si na ně příliš jasně. Na něm jsem ještě nepracoval, dělalo se v dílně u Dvořáků a tam byl jiný pracovní kolektiv. Neviděl jsem toto letadlo létat a myslím, že nebylo schopno skutečného letu, mohly se na něm podařit nanejvýš skoky.
otázka: Nevíte, zda mělo tříboký trup?
odpověď: Nesetkal jsem se se žádnou součástkou, která by tomu nasvědčovala, ale je to možné. Já se na to letadlo opravdu málo pamatuji.
otázka: Co soudíte o Kašparově nebo Čihákově prvenství?
odpověď: První létal rozhodně Kašpar. V době, kdy už Kašpar dávno létal, dával Čihák své letadlo pracně dohromady, a pokud vím, nepodařilo se mu na něm hned vzlétnout. Čihák se později vypracoval a rozhodně se z něho stal dobrý pilot, byl i dobrým mechanikem, ale inspiraci k létání měl od Kašpara. Kašpar také dělal všechny potřebné výpočty. Myslím, že Čihákovo vzdělání nedovolovalo, aby prováděl tyto výpočty. Vím, že Čihák dochodil obchodní školu, ovšem nevím o jeho vzdělání nic bližšího, nikdy jsem se o to nestaral.
otázka: Jaká byla úloha Hugona Čiháka při stavbě letadel?
odpověď: Hugo Čihák byl velmi noblesní člověk, který chodil kolem všeho ve vysokém límci a na manuelní práci si moc nepotrpěl. Ale měl spoustu známostí a dovedl sehnat materiál, např. později bantámový podvozek k Evženovu Rapidu. Mluvil také dobře francouzsky a podílel se na financování stavby letadel. Nevím přesně, jak veliký. Je možné, že bratrovi pořizoval i výpočty, byl totiž inženýr.
otázka: Je pravda, že E. Čihák postavil od roku 1900 do roku 1913 celkem 16 letadel?
odpověď: To bych neřekl. Když se rozešel s Kašparem a nastěhoval se do hangáru místního aeroklubu /bylo to v době, kdy tam měl už svůj letoun i Očenášek/ – tento hangár byl také na vojenském cvičišti, ale dost daleko od hangáru Kašparova – začal stavět své vlastní letadlo, ale pořád mu to nějak nelétalo. Vím, že si potom s Hugonem koupili Saulniera, ale neviděl jsem je s ním skutečně létat. Každou chvíli měli toto letadlo rozbité. Tehdy stačila obyčejná menší nerovnost v terénu, na kterou se při rozjezdu najelo. Pardubické cvičiště bylo často cvičícími vojáky rozryto a o nerovnosti nebyla nouze.
Z Čihákových letadel se pamatuji jasně na zmíněného Saulniera a na Rapida, kterého jsem pomáhal stavět. Ostatní Čihákova práce s letadly byla vynaložena na opravy a na letadla, o nichž nevím, že by se kdy vznesla do vzduchu.
otázka: Jaké byly majetkové poměry Čihákovy a Kašparovy?
odpověď: Otec E. Čiháka inž. Frant. Čihák byl, myslím, podílníkem ve společnosti, která stavěla v Rumunsku a Chorvatsku železnice. Vím také, že se mu podařilo vyhrát velké peníze v loterii. Z těchto peněz zakoupil veliké pozemky v Pardubicích, veliký dům /blízko viaduktu/ a statek. Inž. Čihák přede mnou jednou řekl, že jeho děti budou jednou velmi bohaté. Po jeho smrti však rodina značné části jmění pozbyla. Kromě toho byl majetek rozdělen na tzv. sirotčí podíly a tím se rozpadl, protože Čihákova rodina byla velmi početná /5 synů a 1 dcera/. Evžen prý dostal asi 60 000 zlatých. Za motor Gnome pro svůj Rapid ovšem prý dal 40 000. Majetek Evž. Čiháka tedy nakonec nebyl tak velký, jak by se mohlo zdát.
Pokud jde o Kašparovu rodinu, možno říci, že byla původně skoro stejně bohatá.
František Kašpar byl majitelem hotelu Veselka, statku ve Lhotce a velikých pozemků v blízkém okolí Pardubic. Navenek však jeho rodina nevystupovala nijak okázale. Život Kašparovy rodiny se doma soustřeďoval především v kuchyni zařízené hrubým selským nábytkem, byl tu veliký dřevěný, obyčejně do běla vydrhnutý stůl a kolem stěn obyčejné lavice. Paní Kašparová, rozená Půlpánová ze Lhotky, pocházela ze selského rodu a nikdy nepřivykla vést domácnost jinak, než jak to dělala u svých rodičů.
otázka: Jak se stavěl Fr. Kašpar k myšlence svého syna – létat?
odpověď: Myslím, že tím ze začátku nebyl zvlášť nadšený, on i jeho paní se báli o synův život. Starý pan Kašpar byl mimoto opatrný hospodář a nebyl nijak nadšen výdaji, které s tím byly nezbytně spojeny. Když ale uviděl, že se jeho synovi doopravdy podařilo postavit letadlo, které se aspoň pohybovalo po zemi nebo možná začalo skákat, přece jen se nechal pohnout a nějaké prostředky poskytl.
otázka: Jaký byl asi charakter inž. Kašpara a jeho bratrance?
odpověď: Inž. Kašpar byl velmi šetrný a opatrný na peníze, někdy se proto spokojoval i s polovičatou prací. Dával jsem kdysi dohromady auto a on, místo aby počkal, až bude práce dokončena, si sám některé méně podstatné věci dodělal pomoci různých drátů. Je možné, že tehdy ho k tomu vedl i spěch, ale on vůbec rád takovou práci, která nevyžadovala naprosto nutně přesné řemeslnické provedení, dělával sám narychlo, aby ušetřil. To se mně jako řemeslníkovi nelíbilo, protože jsem se snažil svou práci vždycky odevzdávat hotovou. Jinak se ovšem inž. Kašpar vždycky snažil s každým vyrovnat. V roce 1927, těsně před svou tragickou smrtí, za mnou přišel a zaplatil mi dluh /bylo to asi 200 Kč za minulý měsíc, byli jsme spolu stále v obchodních stycích/. Poznamenal přitom, že ty peníze asi zrovna teď v sobotu budu potřebovat při výplatách. Daroval mi také tehdy strojařskou příručku.
Celý rozhovor naleznete ve Zprávách KPP číslo 7-8, rok 2010.
