Zveme Vás
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
11.05.2024 09:00
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
12.05.2024 07:40
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
O počátcích velkotovárny Josefa Prokopa aneb Na počátku byly hodinky a viněty
Firma Josefa Prokopa, později s dodatkem „synové“ (familiárně zvaná též
„Prokopka“) patřila k nejznámějším pardubickým firmám od samého svého
počátku v poslední třetině 19. století. Podílela se na vybudování solidního pilíře
strojírenského průmyslu v Pardubicích a před první světovou válkou (to již po
smrti zakladatele firmy a odstoupení z vedení firmy i jeho manželky Františky
Prokopové, která záhy poté zemřela) patřila ve svém oboru k největším továrnám
v celém Rakousku-Uhersku. Poválečná výroba navázala na značné úspěchy
(i přes katastrofální požár z roku 1919) a rozšířila firemní značku PROKOP1
do celého světa. Bohužel sláva pardubické Prokopky je již minulostí a možná
proto o důvod více, zpracovat její historii detailně. Můj příspěvek je stručným
nahlédnutím do „prehistorie“ firmy Josef Prokop. J. Prokop přišel po vídeňském pobytu do Pardubic, kde si zřídil hodinářskou dílnu. Byl synem mlynáře z Třemošnice na Čáslavsku a již jako dítě se účastnil prací v mlýně. Byl velmi šikovný a dokázal porozumět mnohým strojům. Tehdy v Pardubicích nebyla v oboru hodinářském příliš velká konkurence. V ulici Perštýnské provozoval svoji živnost Karel Svoboda, na Zeleném předměstí hodinář Kopfmaler.2
J. Prokop se oženil s Františkou Bednaříkovou, sestrou známého pardubického truhláře Bednaříka. Prokop bydlel dříve v Perštýnské ulici, později se přestěhoval na náměstí ke Kautským a konečně do svého domu na Královské třídě.3 Roku 1866 zanechal Jan Soukal řemesla kolářského a malého hospodaření polního s chovem dvou krav a prodal svoji malou dřevěnou chalupu (č. 24) na Zeleném předměstí dne 9. 3. 1863 za 2 250 zl. Josefu Prokopovi, hodináři v Pardubicích. Chalupa č. 24 stála uprostřed Královské třídy. Měla tři okna a lomenici, prkenný plot obepínal malý dvorek obrácený směrem do ulice a silnice. Bývalý majitel, 84 letý Jan Soukal, majitel „kanonenkreutze“ z napoleonských válek, se přestěhoval do domku strojníka Františka Čermáka (č. 169) v Úzké ulici. Právě v této ulici si J. Prokop postavil jednopatrový domek (později zvaný Kalvodův).4
V tomto domě si J. Prokop zařídil kromě hodinářské dílny také dílnu na výrobu vignetv (vinět). 5 dílně pracoval i známý pardubický rytec Elgart. Kromě vinět se zde vyráběla i razítka (tzv. stampiglie), tisknoucí i barevně („aneb vyrážející vypukle litery jen v podloženém papíře“). Dále se zde vyráběly „prysky“, presky, tlačítka a žabky. Kovové podložky razítek nejvíce v podobě lva objednával Prokop odjinud.6
Objednávání potřebných materiálů z ciziny uvedlo Prokopa na myšlenku, aby si je byl schopen pořídit sám doma. „A jsa ducha podnikavého i studuje někdy i přes půlnoc různé knihy odborné, zejména maschinenkon Přibližně v místech, kde je dnes již přes sto let jeviště městského divadla, stávala dřevěná chalupa (č. 50) truhláře Bednaříka, švagra J. Prokopa. Součástí chalupy byla velká hrušeň, dvůr s prkennou kůlnou a zahrádka. Stavení sousedilo s domkem Čermákovým a tzv. „pekhausem“ místní vojenské posádky. Snad právě v těchto místech uzrála myšlenka Prokopa postavit si vedle zachované dílny hodinářské a dílny na výrobu razítek a vinět, též slévárenskou dílnu.8 První slévárnu (malou dílnu) si Prokop vystavěl na Bednaříkově dvoře vedle kůlny. Slévárně se říkalo „kuplovna“ (pec kuplovní, též šachtová). Součástí kuplovny byla pec na tavení železa, které roztavené vynášel Prokop s pomocníkem v hrnci na tyči (ruční pánev, též slévárenská lžíce) na dvůr, kde je lil do připravených forem. Odlévaly se např. presky, kliky a malé součástky do řezaček. V blízkosti slévárny stávala Říhova dřevěná chalupa (č. 137), kde bydlel později Antonín Ruprecht, městský strážník ve výslužbě. V této chalupě se obchodovalo s drůbeží. Hotové slitky vyjmuté z forem se upravovaly v dílně na Zeleném.9
V Prokopově slévárně pracoval i zkušený mistr Bertl z Wiesnerovy továrny v Chrudimi10 , dalším známým spolupracovníkem byl strojník Malina.11 Zajímavostí je, že ačkoliv se Prokop věnoval slévačství, nezanedbával hodinářskou živnost. Jelikož obě živnosti vynášely, mohl si Prokop dovolit koupit pole za Veselkou od truhláře Tyrocha z Karlovy ulice, vedle známého hostince „Mexiko“ (č. 32). Koupi zprostředkoval Prokopův švagr Mazánek, truhlář v nádražních dílnách. Na Tyrochově poli si Prokop vystavěl továrnu s názvem Slévárna železa a kovů (č. 244). Do této továrny vodil J. V. Jahn, ředitel vyšší reálky v Pardubicích, své žáky, aby jim během hodin chemie ukazoval praktické příklady výroby železa. Do Prokopovy továrny dovážela firma Vokoun z Přelouče staré železo a stejný sortiment i pardubická firma Vohryzek.12 Roku 1879 vstoupil do kancelářských služeb Prokopovy továrny Vít Grus (malíř samouk a člen pardubického Sokola). Dobré jméno si Prokop získal vynálezem tzv. třináctiřádkového secího stroje, se kterým se účastnil roku 1874 průmyslové výstavy v pražské Stromovce. Vystavované výrobky byly tehdy ve stanech.13 Tato výstava odstartovala dobré jméno Prokopovy firmy, ale její zakladatel v březnu roku 1880 zemřel. Vedení firmy převzala jeho manželka Františka. Ta podle vzoru firmy Hűbner a Opitz14 (založené roku 1966) zavedla ve firmě výrobu francouzských kamenů mlýnských.
Prokopovy synové Jaroslav a Josef mohli dostudovat a získat potřebné znalosti v cizině. V 90. letech pracoval v Prokopově firmě i Vojtěch Horák, bývalý kupec otec dr. Vojtěcha Horáka, zemského poslance. Známým zaměstnancem byl i povozník Kalvoda, 80letý pracovník, bydlící ve vlastním domku v Karlově ulici.15
Vraťme se ještě k zakladateli firmy. Jako úspěšný podnikatel se Prokop účastnil též spolkového a veřejného života. Již od roku 1864 byl členem výboru Čtenářského spolku živnostenského. Dalšími členy byli např. rukavičkář Karel M. Bareš, sklenář Josef Topič a J. Bednařík. Prokop byl také předním členem pardubického Sokola. Jeho jméno nalezneme dne 20. 10. 1867 mezi zakládajícími členy. Prokop nesl 16. 5. 1868 prapor Sokola pardubského při kladení základního kamene k Národnímu divadlu. Dne 23. 2. 1877 byl navržen do desetičlenného sboru obecního zastupitelstva města Pardubic.16
Kuriózní zprávou z Prokopova života je informace o jeho myšlence sestrojit perpetum mobile, třebaže bylo již od roku 1775 pařížskou akademií považováno řešení tohoto problému za nesmyslné! Další zajímavostí z Prokopova života je rok 1866. Den před porážkou Rakušanů Prusy v bitvě u Sadové údajně Prokop schoval všechny své hodinky do pece a utekl směrem k Německému Brodu jako jiní mladí muži z Pardubic. Prokop se obával, že ho „Prajzové“ odvedou na vojnu. Rovněž Prokopova manželka Františka uprchla z Pardubic, děti nechala pod ochranou svých přátel (Bednaříkovi a Mazánkovi). Bohužel jejich dvě dcery Anička a Bertička zemřely na choleru, která zasáhla Pardubice jako smutné memento po rakousko-pruském konfliktu. Po návratu do Pardubic našli Prokopovy své dcery již pohřbené!17 Zajímavostí je, že sestřenice zemřelých, Mazánková, která se o děti starala, cholerou nakažena nebyla.
Pardubický tisk (především Východočeský Republikán a Východ) uveřejňovaly pravidelně reklamu firmy J. Prokop. Noviny Východ přinesly o firmě velký článek s fotografií Ing. Josefa Prokopa k 60. letému výročí trvání závodu (1870- 1930). Ing. Josef Prokop, jeden ze synů zakladatele firmy, byl tehdy již 25 let ve vedení firmy. Právě za jeho vedení se firma stala vpravdě světoznámou.18
1) O firemní značce firmy Prokop podrobněji Borovec Petr: Firma Prokop a synové a její firemní značka.
In: ZKPP, XXXIII. roč., 1998, č. 7-8, s. 209-211.
2) Později známá hodinářská a klenotnická firma Čeňka Lejhance byla např. založena až v roce 1899, později, v roce 1924, se přestěhovala na Wilsonovu třídu.
3) Východ, roč. XIII., 19. 7. 1930, č. 29, s. 1.
4) Tamtéž, 12. 7. 1930, č. 28, s. 1-2.
5) Viněty se stávaly předmětem sbírek, nejvíce se cenily kruhové a elipsovité.
6) Východ, roč. XIII., 12. 7. 1930, č. 28, s. 1-2.
7) Tamtéž.
8) Tamtéž.
9) Tamtéž.
10) Podrobněji o kdysi nejvýznamnějším chrudimském podniku kol. autorů: Historie a současnost podnikání na Chrudimsku, Městské knihy s. r. o. Žehušice 2004, s. 23-25.
11) Východ, roč. XIII., 12. 7. 1930, č. 28, s. 1-2.
12) Tamtéž.
13) Prokop měl tehdy na výstavě své provizorní skromné pracoviště, které tvořil jeden obyčejný stolek, na kterém Prokop vyřizoval všechny úřednické záležitosti. Tamtéž.
14) Podrobněji o firmě Borovec, Petr: Hűbner a Opitz – továrna na mlýnské kameny. In: Historie a současnost podnikání na Pardubicku, Městské knihy s .r. o. Žehušice 2007, s. 96.
15) Východ, roč. XIII., 12. 7. 1930, č. 28, s. 1-2.
16) Tamtéž, 19. 7. 1930, č. 29, s. 1.
17) Podrobněji o všech Prokopových dětech Kremlová, Linda: Ing. Josef Prokop, starosta a továrník v Pardubicích. In: A B –Zet Pardubicka, sešit 21, Klub přátel Pardubicka 2002, s. 6-7.
18) Do vedení firmy nastoupili oba synové zakladatele (Josef a Jaroslav) v roce 1894. Roku 1904 odešla Františka Prokopová, manželka zesnulého zakladatele firmy, do důchodu (ve svých 73 letech). Dne 30. 10. 1907 zemřela. Roku 1905 se do vedení firmy dostal Ing. Josef Prokop. Během sedmi let stoupla výkonnost továrny více jak čtyřnásobně díky zásadnímu přebudování celého továrního komplexu. Firma přežila Velkou světovou válku i požár z roku 1919, ale tato historie by již přesahovala vymezené téma tohoto článku.
