Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Hradcem Králové k soutoku Orlice s Labem
Gočárova tř. – Hučák – Jiráskovy sady – Velké nám. – Eliščino nábř. Délka trasy 6 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 13:54, 15:27h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Stavební vývoj Pardubic
Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce. Vstup zdarma.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Před sto lety přivítal pavilon Gočár první pacienty
Zlaté časy V prvních letech dvacátého století bylo české lázeňství na vrcholu své slávy. Tento zlatý věk se promítal také do vysoké návštěvnosti. Mezi šlechtou bylo samozřejmost, aby si zejména během léta užívala pobytu v lázních. Navíc však přibývalo pacientů ze středních vrstev. Na lázeňských kolonádách se tak nositelé knížecích i jiných titulů začali stále častěji potkávat s právníky, vyššími úředníky, ale i bohatšími podnikateli.
Sázka na jistotu
Za dané situace není tedy divu, že se rovněž majitelé bohdanečských lázní rozhodli investovat do jejich rozvoje. Byla to zodpovědnost výhradně obce, protože je už několik let vlastnila. Zejména starosta František Veselý si byl vědom toho, že bez rozšíření ubytovací kapacity budou lázně ztrácet na své přitažlivosti. Na jednání zastupitelstva proto podal návrh, aby se z obecního rozpočtu fi nancovala výstavba nového, vpravdě moderního pavilonu. Předchozí lázeňské objekty totiž vznikaly zpravidla úpravami stávajících budov, takže ne vždy splňovaly představy pacientů i zdravotnického perpověřit zhotovením projektu zvažovaného pavilonu. Rozhodně bylo z koho vybírat. Architektů a stavebních podnikatelů věnujících se již léta výstavbě lázeňských objektů bylo poměrně dost. Nakonec však volba padla na ještě ani ne pětatřicetiletého Josefa Gočára. Ten byl v Bohdanči známou postavou. Jeho vrstevníci si ho pamatovali jako svého spolužáka z obecní školy, někteří s ním prožívali i studijně nepříliš úspěšná léta na pardubické reálce.
Známí byli i jeho rodiče. Tatínek – Alois Gočár – byl prvním sládkem a nájemcem městského pivovaru, pravidelně se zapojoval i do společenského života městečka. V roce 1897 se dokonce spolu s dalšími šesti zastupiteli stal členem kuratoria pro zřízení „lázní rašeliných“. Rozhodl vodojem Jeho syn však na prahu dospělosti Bohdaneč opustil. V roce 1903 začal studovat na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Právě v čase odchodu do hlavního města království se však se svým otcem natrvalo rozloučil. Úctu mu kromě jiného projevil návrhem rodinné hrobky, na jejíž konečné podobě se podílel i Gočárův učitel profesor Sucharda. Ta dodnes na místním starém hřbitově připomíná talent svého hlavního, tehdy ještě velmi mladého tvůrce. Rozhodování o tom, komu přidělit nejen náročnou, ale i fi nančně přitažlivou nabídku výstavby nového pavilonu, usnadnila ještě jedna skutečnost. Už od roku 1910 tvořil výraznou dominantu v siluetě Bohdanče železobetonový městský vodojem. Místní veřejnost na něj byla hrdá jak pro jeho užitečnost, tak pro velmi působivý vzhled. Ten mu vtisknul právě třicetiletý Josef Gočár.
Gočár nezklamal
Důvěru rozhodujících mužů Bohdanče rodák ze Semína nezklamal. Nicméně když se právě před sto lety na 1.máje nový lázeňský pavilón otevíral, nikdo asi netušil, o jak architektonicky významnou stavbu se jedná. Nedokázaly ji znehodnotit ani přestavby ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Přistoupilo se k nim, aby se pokryly neustále vzrůstající požadavky na ubytování pacientů i kvalitu léčebných kúr.
Stopy kubismu
Pavilón, kterému se krátce po otevření začalo říkat Gočárův, si dodnes uchovává všechny podstatné rysy tehdy nastupujícího stavebního stylu – kubismu. Dokladem toho je skutečnost, že se díky němu Bohdaneč dočkala zatím své jediné poštovní známky. Současně se dostala na zlatou pamětní minci České národní banky. Její slavnostní představení veřejnosti proběhlo v bohdanečských lázních před osmi lety dvacátého dubna a vyvolalo oprávněný zájem nejen numismatiků.
V současnosti čekají Gočárův pavilon nezbytné stavební opravy, jejichž účelem je především zlepšit úroveň a kvalitu ubytování pro pacienty a klienty lázní. Jistě je přáním všech, aby tyto zásahy nenarušily dosavadní výjimečnost pavilonu, ale naopak ji ještě umocnily.
