STARÉ DOMY VYPRÁVĚJÍ - DŮM JAKO KAŽDÝ JINÝ

VYZVĚDAČ Zmíněný Ignác Pabl, tesař z Kladského pomezí, si získal důvěru pardubických radních, protože mu předcházela pověst vynikajícího znalce dřeva. Ostatně přímo v Pardubicích se Pabl příliš nezdržoval, protože pracoval ve službách císaře Josefa II. a jako vrchní tesařský mistr řídil těžbu a opracování dřeva, určeného pro stavbu vojenské pevnosti v Josefově. Tento odborník na slovo vzatý měl svá privilegia: mohl se volně pohybovati po josefovském staveništi, v jehož podzemí bylo ve dvou patrech až čtyřicet pět kilometrů chodeb. Postavení, které zastával, mu vyneslo nejen slušný plat, ale také lidskou zášť. A protože pořizoval záznamy, které měly sloužit při výběru a přípravě dřeva na stavbu, byl Pabl obviněn, že si skicoval náčrty josefovského opevnění a provinil se tak proti přísaze mlčenlivosti, kterou složil v novopleském kostele Svatého Jiljí. Na základě udání byl Ignác Pabl zatčen a souzen pro údajný prodej nákresů nepříteli v Prusku, a tím i velezradu. Ortel smrti, který byl nad pardubickým měšťanem vynesen, byl vykonán jičínským katem Jiřím Bongrem 3. prosince 1783 přímo na josefovském staveništi. Šibenice, na které byl oběšen, byla postavena ze dřeva, vybraného odsouzencem samým v albrechtických lesích. Popravě přihlížely osoby pracující na stavbě, mimo jiné i Pablova manželka. Pro výstrahu všech viselo Pablovo tělo na šibenici dlouhé tři měsíce, až do února 1784, kdy bylo pohřbeno. Pablův pardubický dům odkoupili rok poté manželé Frauenbergovi, kteří jej v roce 1791 prodali Ignáci Václavu Deckertovi, a ten v něm založil první parubickou tiskárnu.
IGNÁC VÁCLAV DECKERT 18. srpna 1766 se v nedalekém Hradci Králové narodil Ignác Václav Deckert, který si jako zdroj obživy zvolil vydávání různých tisků – od kancionálů a modliteb (například za těhotné ženy) až k příručkám pro včelaře a léčitele koní. Když mu pardubičtí radní dali svolení k otevření vlastního podniku, zveřejnil tehdy pětadvacetiletý „Impressor Ignác Václav Deckert“ 20. května 1791 Zprávu o otevření tiskárny v Pardubicích. Kromě již zmíněných tisků vydával také populární kramářské písně o hrůzných mordech, bojích a milostných avantýrách. Jak známo, kramářské písně uváděli zpěváci na jarmarcích a svůj zpěv doprovázeli ukazováním děje na barevných obrázcích. Jedním z Deckertových tisků, který se dochoval a je uložen v pardubickém muzeu, je Píseň před obrazem Marie Panny chlumecké z roku 1797 s těmito úvodními verši: „Překrásná růžička líbezně voní, má duše mé srdce dychtělo po ní, po Matce Boží mé srdce touží, Maria kde jsi…// Slyšel jsem krásný hlas mezi horama, andělé zpívají zdrávas Maria, po hlasu půjdu, bát se nebudu, kde jsi Maria…//“ Dalším úctyhodným dílem, kterým se Deckert zapsal do historie, bylo vydání prvního českého slabikáře s honosným názvem Slabikář aneb Začátek Cvičení Dítek, kterak se mají učit Písmeny znáti. Úspěšný tiskař a nakladatel Ignác Václav Deckert zemřel v Pardubicích v roce 1806 jako čtyřicetiletý na tyfus a jeho žena Monika tiskárnu poté, co se znovu provdala, přestěhovala do Chrudimi.

VINÁRNA U PETRA A PAVLA

V roce 1879 zakoupili dům na Pernštýnském náměstí manželé Petr a Pavlína Vranešičovi – obchodník s vínem, který pocházel z Crveného Mlýna ve Slovinsku a v roce 1860 se přestěhoval do Čech – a mlynářská dcerka z Kostelce u Heřmanova Městce. A protože nevěsta dostala věnem dlužní úpisy, na nichž manželé značně vydělali, mohli na pardubickém náměstí otevřít Vinárnu U Petra a Pavla. Obraz světců Petra a Pavla, umístěný na domě kolem roku 1880, připomínal jména majitelů. O tom, že byl Petr Vranešič muž nadmíru podnikavý, svědčí jeho účast na Východočeské výstavě na Olšinkách v roce 1903, kde měl prosperující vinárnu v pavilonu č. 13. Jeho syn Josef se pro změnu etabloval jako prodejce minerálky Mattoni při První celostátní výstavě výchovy a sportu, která se konala v roce 1931 v Jiřinkovém parku. Ve 30. letech 20. století Pavlína Vranešičová rozdělila majetek svým dvěma synům – Petrovi a Josefovi, kteří se stali důstojnými pokračovateli rodičů. Zatímco Petr mladší vlastnil vyhlášenou vinárnu na rohu tehdejší Wilsonovy třídy (dnešní třída Míru) a Sladkovského a jeho specialitami byly italský marinovaný úhoř nebo šlehaný slaný tvaroh, Josef dostal dům čp. 61, kde sídlila vinárna s lahůdkářstvím a formankou (rychlé občerstvení). 

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 1-2/2014