Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Hradcem Králové k soutoku Orlice s Labem
Gočárova tř. – Hučák – Jiráskovy sady – Velké nám. – Eliščino nábř. Délka trasy 6 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 13:54, 15:27h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Stavební vývoj Pardubic
Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce. Vstup zdarma.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Ještě jednou Bohuslav Ondráček
Jan Schneider (ZKPP č. 3-4/2012 "Jemnost maskovaná tvrdostí perníku") a Vladimír Popelka (ZKPP č.9-10/2014 "Vzpomínka na velkého muzikanta Bohuslava Ondráčka") vzpomínají na spolupráci s muzikantem a pardubickým rodákem Bohuslavem "Bobanem" Ondráčkem. A tak snad jen pro úplnost ještě doplnění o působení tohoto muzikanta v plzeňském divadle Alfa. Upravený text je použit se souhlasem autorů z připravované publikace Jana Müllera a Petra Prajzlera ?Divadlo v Alfě aneb Nesplněný sen o plzeňském Semaforu?. Bohuslav Ondráček se narodil 27. 6. 1932 v Pardubicích a již od dětství byla s jeho jménem spjata nejprve klasická a později čím dál více populární hudba. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, kde během studií hrál v amatérské kapele na klavír, krom toho se pilně vzdělával ve vážné hudbě a pokoušel se i o kompozici vážných skladeb. Po gymnáziu si rozšířil své hudební vzdělání na jednoročním skladatelském kursu u profesora Václava Dobiáše při HAMU v Praze. Po absolvování základní vojenské služby vedl oddělení lidové umělecké tvořivosti v Osvětovém domě v Pardubicích. Zde byl lektorem pro amatérské orchestry, vedl studentský komorní orchestr, smíšený sbor a folkloristický soubor.Od ledna roku 1963 působil natrvalo jako dirigent v pardubickém Stop-divadle, kde se začal prosazovat i skladatelsky. Již v době pardubického působení začal pronikat do světa populární hudby, na gramofonových deskách mu vyšla píseň s textem Pavla Kohouta Sama řekla, že ho nemá ráda v interpretaci Karla Gotta. V pardubickém Stop-divadle se však dlouho neohřál a brzy se stěhoval do Plzně, kde mu nově jmenovaný ředitel Bedřich Svatoň nabídl místo kapelníka v Divadle Alfa. V červenci roku 1963 přišel tedy Ondráček do Plzně natrvalo a ihned se pustil do práce na sestavování nové kapely, oslovil mimo jiné i Antonína Matznera, tehdy předsedu plzeňského jazz-clubu, aby mu pomohl při výběru nových hudebníků. Od začátku svého působení v Plzni psal Ondráček hudbu téměř ke všem hrám uváděným v Alfě a postupně se čím dál více začal prosazovat jako skladatel a vynikající aranžér. V té době byl Bohuslav Ondráček nadšeným propagátorem jazzu a jazzem ovlivněnou populární hudbou, což se odrazilo i v jeho tvorbě pro pořady v Alfě.
„A přece si myslím, že džez jako hudba v pravdě lidová si zaslouží co nejširšího šíření. Úspěch však předpokládá postavit se proti chladné vypočítavosti a rafinádám některých dnešních směrů v džezové oblasti, nestát se primitivními, ale vracet džezu to, co jemu bylo vždy nejvlastnější: bezprostřednost, život, srdce. Pokusím se o to právě v divadelním prostředí. Proto jsme vlastně do Plzně přišli.“ (Z programového prohlášení Divadla v Alfě)
Již během svého plzeňského působení pomáhal Ondráček budovat pěveckou kariéru Martě Kubišové a později i Václavu Neckářovi a samozřejmě dále spolupracoval s textařem Janem Schneidrem. Jako kapelník Divadla v Alfě působil až do konce října 1964, poté z funkce kapelníka odešel a nadále spolupracoval s Alfou po krátký čas pouze externě. Na začátku roku 1965 odešel natrvalo do Prahy, kde se posléze uplatnil jako skladatel na volné noze. Už v Praze složil hudbu ke hře Pódium senzací, a to byla jeho poslední spolupráce s Divadlem v Alfě. Ještě během prvého pololetí roku 1965 zajížděl občas do Plzně a řídil divadelní kapelu alespoň při natáčení nových snímků v plzeňském rozhlase.