Historie Klubu přátel Pardubicka 5. - devadesátá léta

V červnu 1990 se na výborové schůzi KPP objevuje poprvé myšlenka na osamostatnění klubu. Současně s tím byl odvolán ředitel Parku kultury a oddechu, pod který KPP spadal. Chystala se reorganizace.

Velké vášně na jednání výboru Klubu přátel Pardubicka vzbudil vznik Společnosti pro rozvoj Pardubicka. U zrodu této společnosti stál Jiří Paleček a u ostatních členů výboru budil vznik tohoto spolku rozpaky.

Na sklonku roku 1990 měl Klub přátel Pardubicka 1.107 členů, což byl největší počet v historii, od té doby se počet členů již každoročně snižoval a tento trend bohužel trvá dodnes. V roce 2015 má klub již pouze necelých 600 členů. V roce 1990 Zprávy KPP vycházely v nákladu 1.500 výtisků, nyní se tiskne již jen 800 výtisků.

Aktivní byl v roce 1990 historický radiokroužek. Ten uspořádal v průběhu roku osm schůzek, velmi populární byla výstava historických radiopřijímačů, která se konala v tehdejším výstavním sále PKO na třídě Míru. Výstava přilákala na dvě tisícovky návštěvníků.

K již avizované reorganizaci PKO došlo v roce 1990. Park kultury a oddechu byl převeden z okresu na město. Klub přátel Pardubicka byl organizačně začleněn pod KD Dubina. Pro své akce začal využívat prostory Kulturního střediska na Drážce, k dispozici zde byla klubovna pro cca 20 lidí. Pro velké akce získal KPP možnost využívat velký sál KD Dubina. Schůze výboru se konaly na Zimním stadionu.

Z akcí konaných v roce 1991 připomeňme např. besedu s hlavním architektem Pardubic ing. arch. Milanem Košařem. V průběhu roku se konalo také několik přednášek Marie Chudé o starých Pardubicích. Ty se konaly v prostorách na Drážce.

V roce 1992 měl Klub přátel Pardubicka pravidelný týdenní pořad v nově vznikajícím Rádiu Profil. 30. dubna 1992 se konala společná schůze výboru a redakční rady Zpráv. Byl to zajímavý nápad, který by možná stálo za to v budoucnu oživit…

Úterní schůzky, které se konaly na Drážce, se od září roku 1992 přestěhovaly do Domu hudby. Schůzky zde organizovala paní Vodová, v Domě hudby probíhaly také přednášky paní M.Chudé.

Důvodem, proč KPP po krátké době opustil prostory osvětového centra na Drážce bylo, že tyto prostory byly předány pro zřízení pošty. Pro klub to byla značná komplikace, jelikož bylo třeba do konce září přestěhovat celou knihovnu, která se nacházela právě na Drážce. Podařilo ze však jako náhradu získat prostory Vojenského projektového ústavu na Pernštýnském nám.

22. června roku 1992 se konala v Hudebním sále radnice přednáška PhDr. Zdeňka Jelínka  o heydrichiádě na Pardubicku.

Ani rok 1993 nebyl pro Klub přátel Pardubicka rokem poklidným. Klub totiž čekalo další stěhování. K květnu obdržel  výpověď z nájmu z prostor na Pernštýnském náměstí a od listopadu se jeho sídlem stal objekt pardubické sokolovny. Všechno zlé je však pro něco dobré. V sokolovně se podařilo poprvé v historii klubu mít svou vlastní kancelář, kde mohly být pravidelné úřední hodiny pro veřejnost. Ty byly stanoveny tak, jako je tomu dodnes. Tedy úterky a čtvrtky 10-12 a 13-17 hodin. Členové KPP tak poprvé dostali možnost v úředních hodinách navštívit kancelář, kde bylo možné platit členské příspěvky a také si vyzvedávat Zprávy.

Novinkou také bylo, že v roce 1993 měl Klub přátel Pardubicka prvního „roznašeče Zpráv KPP“. Byla jím paní Zvolánková, která roznášela Zprávy na Dubině. Do té doby byly Zprávy  rozesílány všem členům poštou. Nyní tak bylo možné ušetřit na poštovném ať již osobním vyzvedáváním Zpráv v kanceláři, nebo distribucí prostřednictvím roznašečů. Takovýmto způsobem probíhá distribuce časopisu dodnes.

K 31.12.1993 měl Klub přátel Pardubicka již jen 953 členů.

Druhé číslo Zpráv KPP v roce 1994 znamenalo změnu. Poprvé byl časopis vytištěn na základě sazby z počítače. Do té doby grafickou úpravu časopisu zajišťovala přepisem na psacím stroji Marie Chudá.

V roce 1994 byly v činnosti klubu zaznamenány neúspěšné snahy o obnovu památkářského odboru KPP a také průvodcovského kroužku.

V roce 1995 přesídlily úterní besedy do velké zasedací místnosti Agrobanky (Domu techniky). Důvodem byla již nedostačující kapacita malého sálu v Domě techniky. V průběhu roku zde bylo uspořádáno 35 besed s účastí 1.615 osob. Například 11. dubna se konala přednáška o náboženských nepokojích v Radhošti, 18. dubna hovořil J. Paleček o historii Klubu přátel Pardubicka, v listopadu se konala přednáška o archeologickém průzkumu v chrámu sv. Bartoloměje.

V témže roce byl také založen genealogický kroužek a přírodovědný odbor z původně samostatného přírodovědného kroužku (na návrh ing. Linharta). V této době také usiloval KPP  na přejmenování železniční stanice Pardubice na název Pardubice, hlavní nádraží.

K 30. výročí vzniku KPP bylo vydáno mimořádné číslo Zpráv. A ještě k jedné události později významné pro Klub přátel Pardubicka došlo v roce 1995. 10. listopadu se totiž konala ustavující schůze Sdružení pro vznik Evropského spolkového domu, jehož členem se stal dr. J.Kotyk.

V roce 1995 bylo odhlasováno zvýšení členských příspěvků na 100,- Kč, na konci roku 1995 měl klub 864 členů.

V roce 1996 byl do výboru KPP kooptován ing. Jan Linhart. Tehdy se již naplno připravovalo osamostatnění klubu. Také se usilovně jednalo o náplni budovaného Evropského spolkového domu. Bylo uvažováno, že by správcem objektu byl právě Klub přátel Pardubicka.

Radikální změnou byl pro klub rok 1997. Od tohoto roku se totiž stal samostatným subjektem. Po působení KPP v rámci KD Dukla, Východočeského muzea Pardubice, Městské informační služby, Parku kultury a oddechu a Kulturního domu Dubina se tak roku 1997 začala psát nová etapa existence klubu. Současně s tím se chystalo na rok 1998 stěhování do nových prostor Evropského spolkového domu. O tom ale až v poslední části našeho seriálu mapujícího historii klubu.