Zprávy 1-2 / 2024

Dostala se mi do rukou kniha „Čeští biskupové a arcibiskupové“. Zde mne zaujala stať o Arnoštu z Pardubic. Narodil se 25. března 1297 v Hostince (v minulosti Hostyně). Zval se synem kladského purkrabí Arnošta z Hostýně a jeho ženy Adličky (Adléty). Víme, že byl nejstarší ze čtyř Arnoštových synů. Studoval svobodná umění v johanitské farní škole při tehdejším svatojánském (nebo mariánském) kostele. Později studoval klášterní školu u benediktýnů v Broumově. Krátce také studoval v Praze. Poté se odebral do Itálie – Bologni a Padovy, kde studoval kanonické právo. Zde se také seznámil s budoucím císařem Karlem IV. Nestál o dráhu mistra (učitele), chtěl se stát duchovním. S tímto rozhodnutím se vrátil do Čech. Po návratu přijal kněžské svěcení. Byl jmenován děkanem kapituly v Sadské, později i svatovítské kapituly.

1/ Dlouho ses pohyboval v oblasti památkové péče. Na čem pracuješ nyní jako „důchodce“? Byl jsem do roku 1992 zaměstnán 13 let v Ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO). V posledních 30 letech se věnuji zakázkám nejrůznějšího druhu. Ale na památky jsem nezanevřel. Shodou okolností mám na stole zadání: provedení poslední etapy konzervace hradu Lanšperk na Ústeckoorlicku. Tento hrad je dnes zříceninou, ale je v krásném, hornatém kraji, má kouzelné vyhlídky do okolí a s Pardubicemi má i něco společného: vlastnili jej v určitém období Pernštejnové.

Na své říjnové schůzi se naši pražští členové věnovali osobnosti skvělého českého herce Františka Filipovského. Jeho životní dráhu vylíčil ve své přednášce lektor – pan Mgr. Matěj Pešta, který je správcem muzejních sbírek města Přelouče. Vyprávěl o rodině herce a o jeho dětství prožitém v Přelouči. Tatínek Františka byl členem orchestru Prozatímního divadla spolu s Antonínem Dvořákem. Orchestr dirigoval Bedřich Smetana. František studoval v letech 1921–27 na pardubickém gymnáziu, ale nakonec maturitu složil v Obchodní akademii v Chrudimi. Poté studoval estetiku a dějiny umění na Karlově univerzitě, ale těsně před poslední zkouškou v roce 1932 mu divadlo vzalo tolik času a energie, že nakonec studium nedokončil. Chybělo jen málo a stal by se z něj teoretik umění a divadla. Naštěstí se z něj stal praktik a jeho herecké umění je…

připomíná pamětní deska na Krajském úřadu Jedna ze současných budov Krajského úřadu Pardubického kraje, do které se vchází z náměstí Republiky, byla zejména v období německé okupace svědkem velmi dramatických událostí. Ke dvěma pamětním deskám mezi třetím a čtvrtým patrem přibyla třetí, která připomíná dělníka pardubické Telegrafie Josefa Kříže.

Z turistického soustředění 2023 Tak jako každoročně, konalo se i vloni na počátku září týdenní turistické soustředění Klubu přátel Pardubicka. To loňské proběhlo od 3. do 10. září v Kořenově v Jizerských horách. Soustředění připravil a vedl Zdeněk Řehák a zúčastnilo se jej 17 turistů, kteří za letního počasí absolvovali každý den výlety z místa ubytování v hotelu Maredis. V dalších dnech následovaly turistické vycházky např. k Mumlavským vodopádům, k vodní nádrži Souš, na několik rozhleden nebo na Tanvaldský Špičák.