Zprávy 3-4 / 1995

Kdo se s ní setkal - a těch jsou zástupy ze všech měst a vesnic celých východních Čech - byl v rozpacích, neboť tak určitý, energický tón řeči, takové imperativní vystoupení jako u pardubické paní Mesányové sotva se našlo u jiné ženy, i takové, jež byla manželkou lékaře, primáře, populárního chirurga, jež zná z vlastní ošetřovatelské prakse i jinak lidskou bídu a dovede s ní bez dlouhých cavyků zatočit, ať v ordinaci nebo v nemocnici. Toto poznání tělesné bídy, lidské mizérie vedla paní Mesányovou k bezměrnému soucitu se všemi trpícími, zároveň však k heroickému odboji proti maloměstské společenské konvenci, salonním kejklům, paničkovským pokryteckým líbeznostem a všelijakému tomu rukulíbání, pro které mívala chlapsky drsná slova.

V létě roku 1866 vypukla prusko-rakouská válka, která poznamenala i naše město Pardubice. Po prohrané bitvě u Hradce Králové prchalo přes naše město rakouské vojsko. Poražený 9.husarský pluk knížete Liechtensteina odpočíval na Veselce. Dne 4. července 1866 o 5.hodině ranní ohlašoval císařský kyrysník po Pardubicích příchod pruského vojska. Poslední rakouské jednotky zapálily za sebou dřevěný most přes Labe. Spolu s pruskou armádou přibyl do Pardubic i pruský panovník Vilém I., dále další čelní představitelé Pruska. Po krátké době bylo město Pardubice drancováno, vojíni vykrádali jak obchody, tak i příbytky obyvatel/!/ Mezi vojáky byl tehdy i mladý poručík Hindenburg, pozdější polní maršál a německý prezident, který předal úřad kancléře v roce 1933 A.Hitlerovi. Ale k vojákům : C.k.hulánský pluk Alexandra II., cara ruského měl č.11 a…