Zprávy 5-6 / 1996

Bylo to bezprostředně po záboru naší republiky v roce 1939, když jsem jednou v kanceláři, unesena žalem nad osudem našeho státu, nadávala nevybranými slovy na Němce a na jejich Vůdce. Moje spolupracovnice v kanceláři, slečna Vávrová, mě přerušila I slovy: „Nemluvte tak, slečno, co kdyby vás někdo za dveřmi poslouchal? Umíte si představit následky?"Sla jsem ke dveřím, abych dokázala Vávrové i sobě, že tam nikdo není. Otevřela jsem dveře a do nich padl neznámý muž s aktovkou v ruce, který se ale hned vzpamatoval a dal se chodbou soudu na útěk. Obě jsme doslova zkameněly.

V místech, kde je dnes na pardubických Olšinkách Plavecký areál a výstavní pavilon IDEON, byla v meziválečném období dvě fotbalová hřiště, obklopená po celé délce prkenným plotem. Hřiště ležící blíž k městu, patřilo k SK Pardubice, druhé, sahající až k vile primáře Snopka, pardubickému TEAMU. To bylo zcela opuštěno, zatímco „ fotbalový plac" SKP byl až do války neustále v permanenci, i když A-mužstvo SKP hrálo již několik let mistráky na městském letním stadionu, postaveném v roce 1931 u příležitosti Celostátní výstavy výchovy a sportu, která se v tom roce v Pardubicích konala.

Strohé oznámení před více než 50 lety znělo: Rotný délesloužící Morávek František, T 3233, příslušník Čs. samostatné obrněné brigády padl 15. dubna 1945 před pevností Dunkerque. In memoriam obdržel Čs. válečný kříž a Čs. vojenskou pamětní medaili se štítkem „Velká Británie". Jak se odvíjel život tohoto vojáka a rodáka z Horní Rovně v průběhu 2. světové války? Připomeňme si tedy některé události, jak je svěřoval svému válečnému deníku. František Morávek se dostal do Itálie v květnu 1944 jako příslušník vládního vojska s královehradeckým praporem č. 6. Přišli tedy na samém sklonku války do úplně cizího prostředí a Italové je považovali za Rumuny. Ale na konec pomohlo slovo Československo, podle něhož bylo úplně jasno, že je rovno pojmu Plánička. Také jistě stojí za zmínku, že např. v Cremoně uctili památku padlých vojáků a na hřbitově…

V minulém roce 7. prosince jsme se rozloučili s dalším členem, naším dlouholeým a věrným členem panem Čeňkem Ipserem ze Slovan. Zemřel 2. prosince 1995. Narodil se 23. 1. 1911 v Pardubicích, členem klubu byl od 1. ledna 1968. Mnozí občané Pardubic, zejména filatelisté, jej znali jako ochotného a vždy veselého vedoucího prodejny POFIS v Pasáži. V mládí byl aktivním fotbalistou Slovanu Pardubice a v roce 1945 se s dalšími členy tohoto klubu zasloužil o přejmenování tehdejšího předměstí Pardubic - Familie na Slovany. I v dalších letech byl funkcionářem oddílu kopané TJ Slovany.