Zprávy 3-4 / 2015

Jan Schneider (ZKPP č. 3-4/2012 "Jemnost maskovaná tvrdostí perníku") a Vladimír Popelka (ZKPP č.9-10/2014 "Vzpomínka na velkého muzikanta Bohuslava Ondráčka") vzpomínají na spolupráci s muzikantem a pardubickým rodákem Bohuslavem "Bobanem" Ondráčkem. A tak snad jen pro úplnost ještě doplnění o působení tohoto muzikanta v plzeňském divadle Alfa. Upravený text je použit se souhlasem autorů z připravované publikace Jana Müllera a Petra Prajzlera ?Divadlo v Alfě aneb Nesplněný sen o plzeňském Semaforu?. Bohuslav Ondráček se narodil 27. 6. 1932 v Pardubicích a již od dětství byla s jeho jménem spjata nejprve klasická a později čím dál více populární hudba. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, kde během studií hrál v amatérské kapele na klavír, krom toho se pilně vzdělával ve vážné hudbě a pokoušel se i o kompozici vážných skladeb.…

V místě, kde dnes stojí pardubický hotel Zlatá štika, stával do roku 1645 domek kožešníka Michala Krause. Později se zde vícekrát vyměnilo stavení a od roku 1866 tu byl šenk. Zásadní změna nastala poté, kdy budovu zakoupil Antonín Klofanda. Ten po roce 1908 přestavěl šenk na hotel s kavárnou a restaurací a kavárnou. Za první světové války sloužily prostory jako škola. Mimořádně se zde vyučovalo, protože školy byly zabrány jako lazarety pro zraněné vojáky. Roku 1927 přestavěl František Kafka Klofandovu hospodu na moderní hotel, roku 1938 přistavěl velký sál.

Ve Státním okresním archivu v Pardubicích je péčí zesnulého dipl. technika Květoslava Plešingra, bývalého ředitele Dopravního podniku v Pardubicích, deponována kopie ?Rodinné kroniky Pernerů a rodů dalších činností přímo navazujících?, kterou roku 1929 sepsal tehdejší řídící učitel v Turkovicích Vincenc Malý (90 s. rukopisu). K.Plešinger si ji vypůjčil při své přednášce v Týnci nad Labem o J.Pernerovi od R.Hampla, potomka bývalého ředitele pernerovské strojírny v Týnci n.L. ing. Františka Hampla. Originál kroniky byl pak okopírován pro potřeby SokA a Dopravní fakulty J.Pernera Univerzity Pardubice. 1/ Nejdříve k osobnosti autora kroniky. Vincenc Malý (nar. 19.prosince 1871 v Turkovicích čp.6 v rodině koláře Františka Malého a Marie, rozené Bížů) byl roku 1929, když začal kroniku psát, řídícím učitelem v rodných Turkovicích. Jeho…

Pod hlavičkou Východočeského muzea V první části seriálu o historii Klubu přátel Pardubicka jsme se věnovali založení spolku a prvnímu roku jeho činnosti. V sobotu 24. a v neděli 25.září se uskutečnil vlastivědný zájezd pražské pobočky do Pardubic. V sobotu dopoledne se uskutečnilo přivítání v prostorách KD Dukla, následoval společný oběd v restauraci Letka, odpoledne přátelský večírek na Kunětické hoře. V neděli se konala prohlídka Pardubic, poté společný oběd ve Zlaté štice. V průběhu podzimních měsíců pak předseda KPP J.Krupař a dr. M.Mládek jednali s p. Menšlem na odboru školství a Kultury MěstNV s přemístěním pomníku Jana Kašpara na důstojné místo. Zásadní změnu pro Klub přátel Pardubic byl rok 1967. 24. března 1967 totiž členská schůze KPP rozhodla o změně zřizovatele klubu. Změnou spojenou s tímto krokem byla změna názvu.…

Nechci vůbec nadpisem naznačit, že se vzdálím ve svém příspěvku někam do Sudet. Zůstaneme v Pardubičkách, onen dům má čp.41 a stojí naproti hlavní bráně nemocnice. Je na svém místě již od roku 1906. Jeho majitelem je pan Otakar Matura, veškeré informace jsem načerpal od něho, za což mu samozřejmě patří dík. Jak to vlastně s tou zmiňovanou hranicí je? Dům postavil dědeček pana Matury na pozemcích patřící statku, který byl na Vystrkově, nyní U Kostelíčka, snad od Pernštejnů. Jeho posledním majitelem byl p.Kopecký a všechny jeho polnosti, táhnoucí se až k Pardubičkám, postupně rozprodal na stavební místa. Pardubičky, jak jistě mnozí víte, byly vždy samostatná obec. Právě v místech tehdejší novostavby byly katastrální hranice s Pardubicemi. Proto byla na dům připevněna smaltová tabule, na které stálo: KRÁLOVSKÉ KOMORNÍ MĚSTO …

Už jsme si zvykli vídat označení profesí a firem na oděvech pracovníků a jejich zástupců. Značkové zboží se stává u mladé generace zásadní otázkou. Značka zajišťuje v myslích mladých především módnost a zařazení do určité vrstvy společnosti, tedy příslušnost nadřazující nad něco. Naše starší generace ale označení chápe jako symbol charakterizující činnost, kterou se člověk zabývá, kterou činní pro dobro druhých. Zásadním označení je znak příslušnosti ke spolku, pro který žiji a který reprezentuji. Tím se odstraní anonymita, za kterou se mnoho lidí rádo schovává.

Každému, kdo se i jen částečně zajímá o historii Pardubic, je známa existence vojenské záložní nemocnice v Pardubicích z doby 1. světové války. Při hledání poštovně- filatelistického materiálu, pocházející z této doby, jsem narazil na dokument, který se k této nemocnici váže a poukazuje na skutečnost, která možná není zase tak známa. Jedná se o dopisnici (viz obr. 1), odesílanou 12.VIII.1915 a nesoucí přídavné razítko ?C. a k. záložní nemocnice v Pardubicích. Filiálka v Hlinsku?. Díky laskavosti paní Jany Vaškové, ředitelky Městského muzea a galerie v Hlinsku, se mně podařilo získat řadu doplňujících informací. Hlinecký lazaret byl filiálkou c. a k. záložní nemocnice v Čáslavi i v Pardubicích. Po zdravotně lékařské stránce filiálka v Hlinsku podléhala vedení čáslavské namocnice, hospodařením pardubické nemocnici. V kronice, nacházející…