Zprávy KPP

Stavby železničních tratí znamenaly pro rozvoj měst a obcí začátkem 19. století velký význam. Pardubice měly štěstí, že trať z Prahy do Olomouce a Vídně byla naplánována přes Pardubice (1845). Nová trať přivedla do Pardubic nejen podnikatele, ale i budovatele nových průmyslových podniků. Proto lidé ve městě i okolí nalézali dostatek pracovních příležitostí a nelze se proto divit, že počet obyvatel rychle rostl. Kolem roku 1900 se Pardubice staly co do počtu obyvatel největším východočeským městem. Výstavba dalších tratí dále pokračovala. Již v roce 1859 byla otevřena trať Pardubice – Liberec, tedy trať, která spojila dvě silná průmyslová města. Tím byla zajištěna doprava surovin a uhlí pro továrny ve východních Čechách. I obyvatelé východočeských měst mohli přestoupit na pardubickém nádraží a cestovat dále do Prahy, Olomouce…

1. Fotografie z nácviku na tělovýchovnou akademii Sokola Pardubice I pořízené neznámým fotografem na střeše pardubické sokolovny Na Olšinkách kolem roku 1935 (archiv J. Štěpánka a V. Tomka) Zleva: Jarmila Košťálová – Udržalová (*10. 4. 1907 – †30. 11. 1986) – dcera Františka Udržala, ministra národní obrany a předsedy vlády v letech 1929- 1932), žena pardubického hoteliéra Arnošta Košťála (svatba 24. 4. 1928), popraveného nacisty za spolupráci s pardubickou paraskupinou „SILVER A“ na pardubickém Zámečku (7. 2. 1942). Díky fingovanému rozvodovému řízení zachránil ženu i tři děti (Arnošt *1929, Mariana *1930, Anna *1941) před popravou či vězením. Jarmila Weberová – Vejtrubová (*1913(?) – †(?)) Vlasta Poláková – Růžičková (*1912 – +1999) – žena známého pardubického tělovýchovného pracovníka Jiřího Poláka.

Pardubice – (ČTK) Po 163 letech znovu vyšel Pardubický hlasatel. V roce 1848 první číslo vydal lékař a vlastenec Josef Bojislav Pichl. Na tradici navazuje pátý městský obvod, který čtvrtletníkem nahradí radniční zpravodaj nazvaný Pětka. „V obvodě máme Pichlovu ulici, proto jsem chtěl tradici obnovit. Ve čtvrtletníku zachováme rubriku Zrnka, v které budeme čtenáře krátkými zprávami informovat o dění v obvodu. Doufám, že do rubriky budou přispívat i čtenáři,“ řekl starosta obvodu Jiří Hájek. Vlastenec Pichl vydal Pardubického hlasatele svobody a lidu právě v revolučním roce 1848. V úvodníku kritizoval předrevoluční svévoli vlády, vyjádřil důležitost svobody slova a tisku a vyzval k hrdosti na příslušnost k vlastnímu národu. „Vážím si politických postojů doktora Pichla. Dokázal se postavit řvoucí německé většině v Pardubicích.…

Laskavostí našeho člena pana Mgr. Vladimíra Tomka se na náš redakční stůl dostal dnes již vzácný výtisk humoristického nepolitického časopisu pro Pardubice „Pardubický perník“ ze Silvestra okupačního roku 1940. Tento humoristický občasník vycházel jednou ročně péčí vydavatele a odpovědného redaktora Františka Tomka a tiskem B. Brixe ml. Známý soupis zaniklých časopisů v Pardubickém kraji, pořízený V. Vokolkem roku 1959 (III. část Bibliografie kraje Pardubického, vyd. KDO Pardubice 1959) uvádí na s. 100 jako 49. položku jen „Pardubický perník“ vydávaný od roku 1886 jako příloha mladočeských Pardubických listů a později Polabana. Ten však zanikl číslem 4 9. dubna 1887, od 15. 1. 1889 byl pak přílohou časopisu Pardubický ohlas, také listu Národní strany svobodomyslné. Od 5. 10. 1889 do roku 1903 byl Pardubický perník…

Autor pardubického „Památníku osvobození“ Josef Malejovský se narodil 19. dubna 1914 v Holicích v Čechách v čp. 225 v rodině ševce Františka Malejovského a jeho ženy Marie, rozené Píchové jako nejmladší z 5 dětí. V r. 1928 nastoupil na odbornou školu bytového průmyslu v Praze. V letech 1931-36 studoval Uměleckoprůmyslovou školu na níž poznal sochaře Karla Dvořáka, u nějž po absolutoriu nastoupil jako asistent. Za nacistické okupace byl v letech 1940-43 totálně nasazen a poté do r. 1945 pomáhal při sochařských pracích K. Dvořákovi a Janu Laudovi. Po osvobození (1945) se vrátil k práci asistenta na VŠUP v Praze, nejprve u J. Laudy, pak u B. Stefana a S. Wagnera. Roku 1953 byl jmenován docentem a 1962 profesorem této školy.

Dokumenty prokazují původní úmysl uctít památku rudoarmějců u jejich hrobu na městských hřbitovech v Pardubicích. Teprve 21. 5. 1956 po XX. sjezdu KSSS bylo rozhodnuto místo pomníku J. V. Stalina uctít památku sovětských vojáků pomníkem J. Malejovského na dnešním náměstí Republiky. Dokumenty z období po srpnové invazi 1968 prokazují sice poškození tohoto pomníku, ale setrvalou pietu k hrobům sovětských vojáků na městských hřbitovech. Je tedy jednoznačně vidět, co bylo v tak vypjaté době vnímáno jen jako politický symbol a čeho si lidé trvale vážili. Poslední dokument (11. – Odbor investic a majetku Magistrátu města Pardubic) – rozhodnutí MK ČR z roku 1995 vyjmout pomník ze seznamu kulturních památek – jednoznačně klasifikuje malou uměleckou hodnotu díla, jež zůstalo jen politickým symbolem. Domníváme se, že tyto dokumenty by…

V pátek 14. ledna 2011 jsme se v pardubickém krematoriu rozloučili s panem Františkem Hovorou, jedním z posledních žijících spolupracovníků výsadku SILVER A na Pardubicku. František Hovora zemřel ve věku devadesát šest a půl roku. Až do válečných událostí roku 1942 byl vynikajícícm všestranným sportovcem. Ze sportu se znal také s Alfrédem Bartošem, Věrou Junkovou a Václavem Krupkou. Se svojí nevlastní matkou ukrývali v Pardubičkách v dubnu 1942 radiotelegrafistu Jiřího Potůčka s vysílačkou Libuší. Paní Božena Hovorová s druhem Jaroslavem Šormem zaplatili svoji statečnost smrtí na pardubickém Zámečku. František našel úkryt na tři roky u sedláka Míči v obci Brambory. S chotí Irenou, rozenou Šindelářovou, vychovali po válce dvě dcery. Do konce života se pan Hovora zajímal o historii druhého odboje i o současné události.

Před 10 lety zemřel dirigent Miroslav Homolka V dvojčísle ZKPP 7-8/2010 byl na s. 222 uveřejněn medailonek z pera J.Balady o dirigentovi Miroslavu Homolkovi, na který si dovolím navázat. O životní osudy Miroslava Homolky, dlouholetého dirigenta Hudebního divadla v Praze, Městského divadla v Ústí nad Labem a Státní opery Praha, který divadelní hudební kariéru začínal po roce 1945 u operetního souboru Východočeského divadla v Pardubicích, jsem se začal zajímat přibližně před deseti lety.

Při příležitosti 90. narozenin paní Květy Vokolkové s vděčností a láskou vzpomínáme na její službu ve Středisku křesťanské pomoci v Pardubicích. Nezišťně několik let pracovala dobrovolně v občanské poradně. Svými bohatými životními zkušenostmi ochotně pomáhala mnoha lidem v jejich složitých životních situacích. Stejně obohacovala i své spolupracovníky v SKP. Byla oporou i příkladem. Svou laskavostí, úsměvem a dobrým slovem dovedla rozdávat radost a naději. Přejeme jí, aby jí Pan Bůh stále provázel a nesl i v dalších dnech jejího života. Za spolupracovníky v SKP Hana Šlechtová, Hana Capoušková, Ing. Ladislav Traxler.

Dne 28. června 2011 se dožívá osmdesátin nejstarší z žijících bývalých učitelů pardubické potravinářské průmyslovky ing. Karel Müller. Na SPŠP Pardubice působil v letech 1955 – 1993 a podílel se na vzdělávání přibližně 2 500 studentů, rozumí se denního i dálkového studia, které bylo organizováno také na pobočkách v Ústí nad Labem, Praze, Českých Budějovicích, Olomouci a Brně. Dalších nejméně 300 uchazečů o zvýšení kvalifikace učil na podnikových institutech. Přednášel také na VŠCHT Pardubice. Na SPŠP učil především mikrobiologii, kterou v podstatě zavedl jako obor a připravil pro její výuku několik učebních textů a učebnic. Podílel se také na odborném zajištění oboru nauka o materiálu a analytická chemie. Byl autorem a spoluautorem několika příslušných učebnic.