Zprávy KPP

Již dlouho je v knihovně KPP k dizpozici starý ročník obrázkového časopisu „Zlatá Praha“ (roč. XIV-1897). V čísle 11 z 22. listopadu t.r. je na s. 129 přetištěna málo známá fotostudie pardubického fotografa Josefa Pírky (1861–1942), tehdy dvorního fotografa J. V. vévody Nassavského, nazvaná „V kostele“ (viz reprofoto J.Řeháčka). Studie znázorňuje modlícího se starého muže, klečícího před oltářem a možná rekapitulujícího svůj nelehký život. Jde o ojedinělé svědectví Pírkova fotografického mistrovství, protože máme před sebou v podstatě hlubokou psychologickou sondu do obličeje starého člověka. O to více by nás jistě zajímala Pírkova studie „Stařec u kamenného kříže u Medlešic“, na níž také starý muž medituje o svém „podzimu“ života. Podle seminární práce I. Loukotkové pro pardubické gymnázium na Dašické ulici z roku 1979, šlo…

V roce 2010 to bylo 50 let, co zemřel tento význačný egyptolog a profesor na Univerzitě Karlově v Praze. Byl zakladatelem české egyptologie a Čs. egyptologického ústavu. Narodil se 5. 4. 1876 v Pardubicích. Jeho odborné dílo je obsáhlé a zabývalo se různými tématy. Za zmínku stojí aspoň některé z nich: Výbor z mladší a starší literatury staroegyptské, Obecné mravy nauky staroegyptské aj. V Pardubicích je po něm pojmenována ulice na Dukle, dále je ve městě instalována i pamětní deska. Není tolik známo, že naše pošta vydala v roce 1976 aršík s 10 známkami s jeho portrétem. Dále tam je opakovaně zakomponován název UNESCO a emblémy. Graficky i barevně jde o velice pěknou známku.

Hostem jedněch z posledních Hovorů o Pardubicku konaných v prostorách přednáškového sálu v prvním patře infocentra vedle Zelené brány byl ing. arch. Aleš Klose. Ten přítomné seznámil se svým pohledem na pardubickou architekturu. Jak hned v úvodu přiznal, jelikož devět let žil a pracoval v Olomouci, má možnost obě města srovnávat. „Když jsem před lety přišel z Pardubic do Olomouce, přišla mi Olomouc, co se života ve městě týče, daleko zaostalejší než Pardubice. Bohužel za posledních několik let se situace otočila a Olomouc je dnes daleko modernějším městem, Pardubice ustrnuly ve svém rozvoji a dnes o řadu let zaostávají,“ vyjádřil svůj dojem ze vzhledu z Pardubic Klose. Hovořilo se však i o konkrétních architektonických nedostatcích Pardubic a těch je dle Klose ve městě víc než dost. Dle něj neměla v centru města vůbec …

Dámy a pánové, Dovolte mi, abych stručně připomněl historii místa, na němž stojíme a jež MO VII. nechal znovu pietně upravit. 2. července 1942 zde skončil život mladého muže, radisty SILVER A Jiřího Potůčka-Tolara. Bohužel se tak stalo rukou protektorátního četníka Karla Půlpána, kterému bylo poté z rozkazu Zemského četnického velitelství v Praze uděleno za „Chrabré a odhodlané jednání při zneškodnění nepřátelského padákového agenta, pro Říši velmi nebezpečného zločince“ zvláštní pochvalné uznání a finanční odměna 30 tisíc K. V čem spočívala Půlpánova „chrabrost“? Překvapil zde J. Potůčka spícího a využil tohoto momentu k tomu, aby radistu SILVER A chladnokrevně zastřelil.

Zásluhou ÚMO Pardubice 7 byl ve čtvrtek 7. října 2010 otevřen park Jiřího Potůčka-Tolara. Ten se nachází v okolí ještě nedávno zanedbaného pomníku radisty a výsadkáře Jiřího Potůčka v městské čtvrti Trnová. Velmi vkusně vytvořený lesopark v sobě zahrnuje tři hřiště. Jedno je určeno pro děti, druhá část slouží jako posilovna pod širým nebem a to vše doplňuje hřiště na házenou. Velmi zajímavě řešená je však odpočinková či pietní zóna. Kromě stávajícího pomníčku člena paravýsadku Silver A Jiřího Potůčka nacházejícího se ještě donedávna v prostředí obklopeném bujnou vegetací, se zde nyní nacházejí také nově zbudované pomníčky i dalších členů paravýsadků SIlver A a Anthropoid, jejichž posláním byla likvidace říšského protektora Rainharda Heidricha. Své pomníčky zde tak kromě Jiřího Potůčka-Tolara mají také Alfréd Bartoš, Josef…

V létě t. r. se dostaly na náš redakční stůl 3 nové knihy, jež spojuje jediné téma: boj proti německému nacismu za druhé světové války. První dvě pocházejí ze soukromého vydavatelství ing. Hynka Jurmana ve Štěpánově nad Svratkou, z edice „Zubří země“, jež dlouhodobě mapuje region bývalého panství Pernštejnů, nedaleko jejich moravského rodového sídla, hradu Pernštejna. Příběh H. Jurmana, příznačně nazvaný „V zatáčkách“ (vyd. 2003) mapuje dobře historické zatáčky 20. století. Jeho hrdina vypráví životní příběh sebe a své rodiny na pozadí takových událostí, jako zkáza Titaniku (1912), sarajevský atentát (1914), vražda G. Rasputina (1916) a heydrichiáda (1942). Tyto navzájem nesouvisející události propojuje autor svým příběhem. Pro východočeského čtenáře jsou v knize zajímavé pardubické souvislosti přípravy atentátu na…

V létě t. r. se dostala na náš redakční stůl dvě smuteční oznámení osobností, dosti si podobných svými životními osudy, protože vychovaných v morálce a étosu Masarykovy první republiky. Dne 14. srpna zemřela v L. Bohdanči ve věku 84 let pardubická činovnice TJ Sokol paní Jitřenka Klicperová, členka Masarykovy společnosti v Pardubicích. Znali jsme ji jako ženu pevných zásad a sportovního ducha i velkou ctitelku odkazu TGM. Pardubická veřejnost se s ní rozloučila 24. 8. v krematoriu.

….. mělo by být spíše válka policajtů, ale v době, ve které se náš příběh odehrává, byli hasiči požárníky a policajti byli příslušníky (VB). V září roku 1970 jsem den před nástupem na svépomocnou družstevní výstavbu (dnes neznámý pojem) započal své ledvinové potíže. Následné jaro mě primář urologie MUDr. Hurt vyjmul ledvinový kámen z močovodu – v té době nebyla zřejmě jiná než klasická cesta, tedy operace. S různými pauzami jsem s následnými dalšími ledvinovými kameny v podstatě úspěšně bojoval (asi 4 x klička, atd.). V době, kterou nedovedu již přesně časově určit ( ale daleko před rokem 1989 ), mě byl na RTG snímku opět konstatován nový ledvinový kámen a pan primář MUDr. Kabrhel z té situace neměl žádnou radost, neboť kámen byl na stažení kličkou příliš vysoko a případná operace by musela být vedena do téhož místa, jako…

Motto: Jediná nová věc na světě jsou dějiny, které neznáte. Harry Truman Pokusíme se nahlédnout do minulosti staré několik staletí. Budeme se držet výhradně faktů zjištěných v archivních materiálech. Přesto však pro poodhrnutí závoje času, který nás od sledovaných událostí dělí, bude zapotřebí alespoň maličko popustit uzdu naší představivosti. Vždyť naše představy o životě v 16. století jsou přinejmenším neúplné a zkreslené nánosem vývoje, který uplynul a posunul také naše vnímání. Navíc vycházíme jen ze stručných, veskrze „ekonomických“ dat, které byly v dané době sepsány hlavně za účelem přehledu o pěněžních tocích a dávkách. Rozhodně neměly sloužit budoucím potomkům ke sledování každodenního života svých předků. Přesto jsou údaje z nich velmi zajímavé a při určitém úhlu pohledu a uspořádání dávají barevný a plastický obraz…

„Dne 10. září 1911 dovršil Jan V. Markalous dvacátý pátý rok neochabující činnost v okresním výboru pardubickém. Mezi těmi, kteří si získali nehynoucí zásluhy v práci směřující k povznesení hospodářského rozkvětu v království Českém, kteří bez ohledu na oběti hmotné i mravní dovedli čeliti všem nesnázím a překážkám po mnoha desetiletí svoji neúnavnou pílí a nezištnou prací, jest muž, jimž celý národ náš právem honositi se může, který vedle upřímné lásky k vlasti vyniká vzácnou oddaností k svému stavu, pro nějž vše vykonati jest mu mravním příkazem.