Zprávy KPP

Psal se rok 1941 a v Protektorátu Čechy a Morava sílil protinacistický odpor. V Pardubicích došlo v noci ze 17. na 18. srpna k rozhození letáků s titulkem „Slovo ke všem statečným Čechům!“ Vysílání zahraničního rozhlasu vyvíjelo tlak na zpomalování práce na závodech a vybízelo k pořádání t. zv. želvích týdnů. 19. září 1941 začala v Telegrafii (pozdější n. p. Tesla, dnes brownfield v Kyjevské ulici) jednodenní stávka, do níž vstoupilo 1 600 dělníků. 1/

Okupace z 15. března 1939 a zřízení Protektorátu Čechy a Morava znamenaly podstatný zásah do správního systému. Již v dubnu 1939 nacisté vytvořili 20 obvodů (12 v Čechách, 8 na Moravě) v čele s vrchními zemskými rady. Pro příslušníky protektorátu znamenaly oberlandráty řídící a zároveň kontrolní orgán vůči obecním a okresním úřadům. V polovině června 1942 (v rámci Heydrichovy správní reformy) se počet obvodů zredukoval na 7, vedoucí úředníci získali titul „oberlandráti – inspektoři“ a měli hlavně politicko – kontrolní funkci. Tento stav trval až do května 1945.

Pravidelní čtenáři našeho časopisu si jistě vzpomenou řadu textů o představitelích politického života meziválečných Pardubic, kteří se přidali na stranu krajně pravicových hnutí, které zjednodušeně nazýváme českým fašismem. V Pardubicích se v tomto hnutí angažovaly veřejně známé osoby v podobě okresního soudce Vojtěcha Vážného či lékařů Františka Kučery či Bohumila Konopáska. Aby byl čtyřlístek hlavních představitelů kompletní, zaměříme se dnes a v příštím čísle na osobnost dalšího lékaře – MUDr. Františka Novotného. I když se zpočátku jednalo o postavu stojící ve fašistickém hnutí v pozadí, nakonec se na politickém kolbišti dostal nejdále a stal se poslancem československého parlamentu. V době nacistické okupace se naopak dostal na šikmou plochu na pomezí materiálního oportunismu a aktivní kolaborace s okupačním režimem.

Vážené členky a členové Klubu přátel Pardubicka, vstoupili jsme do dalšího roku, který je bohužel stále ve stínu pandemické situace a různých opatření, která nám opětovně znemožňují obnovit plně jeho činnost tak, jak je naší zvyklostí. S největší pravděpodobností nás COVID-19 minimálně v I. polovině roku nepustí ke konání našich obvyklých akcí. Vyhlášený nouzový stav a zákaz shromažďování nám znemožnil konání výroční členské schůze v domluveném březnovém termínu ani v náhradním termínu.

Ve středu 21. prosince 2020 zemřel významný holický a nadregionální fotograf, pan Ladislav Formánek. Pan Formánek se narodil 11. července 1949 v Holicích, kde také navštěvoval základní školu. Střední školu absolvoval v Novém Městě nad Metují. Celý jeho profesní život byl svázán se zaměstnáním v podniku TOS Holice, kde pracoval téměř 30 let.

Ve vánočním čase roku 2020 mě zasáhla zpráva, že zemřel pan Jindra Hojer. Jako kdyby nezemřel jen pan Jindra Hojer, ale jako kdyby se potopil celý kontinent, který bych si mohl nazvat Foglarie, kontinent, v jehož srdci k nebi šplhá pohoří Rychlých šípů. Nezbývá než číst knihy a vzpomínat…

V prosinci 2020 zemřela naše dlouholetá členka paní Jarmila Rýznarová (nar. 13. 12. 1929), bývalá úřednice Východočeských tiskáren v Pardubicích. Paní Rýznarová se stala v našem městě známou jako předsedkyně Esperant. klubu Dr. S. Schulhofa, jenž navázal úspěšně styky s mnoha obdobnými kluby v zahraničí. Paní Rýznarová (členka KPP od roku 1983) o činnosti pardubických esperantistů ráda psávala do našich Zpráv KPP (informační skříňku měl klub na třídě Míru). Poslední rozloučení s J. Rýznarovou se konalo v pardubickém krematoriu 10. prosince 2020. Čest její památce! Redakce Zpráv

Na stránkách Zpráv Klubu přátel Pardubicka pravidelně sleduji příspěvky na téma Zámeček, resp. úpravy prostoru popraviště u něj. Vyjevuje se mi tak drama, kdy na straně odpůrců projektu narůstají emoce, tón mi někdy připadá až hysterický, zároveň ale chápu důvody pro tuto emoční vypjatost – přese vše mašinérie nezvratitelných změn popraviště u Zámečku pokračuje dál. Navštěvoval jsem tato místa vcelku pravidelně, většinou mimo oficiální akce. Oceňoval jsem jejich decentní úpravu, možnost posadit se a vnímat atmosféru. Někdy jsem tu na konci školního roku nechal květinu, dostal-li jsem od některého z žáků nějakou. (Jako učitel-muž většinou dostávám čokoládu.) Nikdy mi tu nechyběly podrobné informační cedule, nebo dokonce snad multimediální expozice. Zastávám ten názor, že by měl člověk vstupovat na taková místa již poučen.…

Starobylý nález. Při regulačních pracích na řece Chrudimce bylo ve dnech kolem 10. 8. 1927 odkryto na levém břehu řečiště množství zčernalých dubových kůlů, asi 50, buď kolmo zaražených nebo vodorovně položených. Kromě nich byla objevena též sekerka, tuří roh a půlka mlýnského žernovu, asi 80 cm v průměru. Místo nálezu jest pod Vinicí, nedaleko schůdku od umělé skalky a pěšiny východní, jež sestupují z Pardubiček ke koupeli k řece. Nelze nám určitě udati, co v tomto místě stávalo, ale můžeme vysloviti domněnku, že tam býval malý mlýnec, buď pro ves nebo pro klášterní dvůr, vypálený v roce 1421 za husitských válek. Pardubičky jinde žádný mlýn neměly a byly odkázány na Nemošice a Mnětice.

Od roku 1991 je na ohradní zdi u hrobu zasloužilého starosty Pardubic V. Bubeníka (1828-1879), tedy u hrobu II. R/37 na t. zv. novém hřbitově umístěna nápisová deska „Rodina Vamberova“ ze zrušeného hrobu I. I/16 na starém hřbitově, kde byly m.j. uloženy ostatky bývalého ředitele pardubického cukrovaru F. Vambery (1860-1949). Vzniká logická otázka, jak se to stalo a hlavně proč? Iniciátorem přemístění byl Vamberův vnuk ing. František Vambera z Hradce Králové, jenž mi v osobním dopise z 10. února 1991 vysvětlil, že jeho babička Anna, provdaná Vamberová, manželka ředitele cukrovaru, byla rozená Bubeníková (zemřela roku 1892). Byla dcerou Emanuela Bubeníka (nar. 1868), jehož příbuzenství se starostou Václavem Bubeníkem nelze bohužel odvodit z genealogického schématu rodiny Bubeníků (viz sešit 13 edice AB-Zet Pardubicka od F. Petra „Václav…