Zprávy KPP

Před časem jsem v seriálu ?Pardubický Slavín? psal o hrobu Václava Durycha (1863-1897), jenž se nachází ve staré části Městských hřbitovů (podle plánu J.Janiše v sektoru I.B/21). Jde o malý pomníček takřka zanikající ve vysoké trávě, neudržovaný, ale opatřený nápisem ?zasloužilý redaktor a buditel?. Roku 2001 vydalo nakladatelství VOTOBIA knihu jeho vnuka a jmenovce RNDr. Václava Durycha ?Vzpomínky na mého otce. Životopis Jaroslava Durycha?, z níž vyplývá, že V.Durych pohřbený v Pardubicích ve věku pouhých 34 let byl otcem známého spisovatele a publicisty MUDr. Jaroslava Durycha (1886-1962), m.j. známého autora ?Sedmikrásky?, ?Bloudění? a ?Služebníků neužitečných?. Z toho vysvítá evidentní význam uchování hrobu jako kulturní památky. Václav Durych (nar. 27.1.1863 v Turnově, zemřel 27.12.1897 v Pardubicích) byl kromě své staročeské…

odborná škola pro ženská povolání v Pardubicích Počátky Východočeské Vesny sahají do roku 1882, kdy byla 9. 10. slavnostně otevřena tzv. devátá třída, která se připojila k měšťanské škole dívčí za ředitele Josefy Svobody. Vyučovalo se předmětům literárním se zřetelem k praktickým potřebám životním (vychovatelství, české literatuře, jazyku německému, dějinám vzdělání, zeměpisu, počtům, jazyku francouzskému, šití prádla a pestrému vyšívání). V tomto duchu pokračovalo vzdělávání až do roku 1904, kdy se stal novým správcem Čeněk Váňa. Škola byla oddělena správou od ředitelství měšťanské školy dívčí a umístěna ve školní budově U kostelíčka. Prosazována byla myšlenka, zdokonalit devátou třídu na ústav, jenž by poskytoval dívkám škole odrostlým všeho, čeho potřebuje znáti budoucí hospodyně a matka k vedení domácnosti, k výchově dívek, pro…

(v písemných vzpomínkách Antonie Allárové z roku 1944) V září roku 2017 uplyne již sto deset let od narození Františka Filipovského (1907-1993), v současnosti nejznámějšího přeloučského rodáka. Neméně populární a oblíbený byl svého času i jeho stejnojmenný otec (1845-1919), který se do Přelouče přistěhoval v roce 1872 a působil zde téměř padesát let. Byl to hudebník, skladatel, kapelník, učitel hudby a ředitel kůru kostela sv. Jakuba v Přelouči. Ve sbírkách přeloučského muzea se nachází poměrně bohatá dokumentace k osobě Františka Filipovského staršího ? v roce 1969 se do sbírek dostala mj. složka s různými doklady, korespondencí, fotografiemi či novinovými články o této přeloučské osobnosti.

byla uvedena v život 23.února 1862. Stanovy byly schváleny 28.10.1862 a ustavující schůze se konala 10.listopadu 1862. Je tedy z nejstarších svépomocných peněžních ústavů venkovských v Čechách vůbec. Záložna má koncem roku 1939 518 členů se 1 431 plně splaceným podílem v částce 143 000,-K. Spravuje 26 174 400,- K úsporných vkladů, vyplacených zápůjček všeho druhu 22 726 750,- K, mobilních prostředků v cenných papírech 2 575 000,- K na hotovosti, všech fondů v částce 1 220 000,-K a realit za 3 397 500,-K. Reality pozůstávají ze záloženské budovy, postavené roku 1901, nájemních domů, skladišť a pozemků. V záloženské budově je umístěna také městská veřejná knihovna, městské muzeum, dvorana, v které se konají divadelní představení a j., restaurační místnosti a školní učebny. Pozemky jsou zčásti upraveny jako sady přístupné veřejnosti, zčásti…

Stojíme na hlavní třídě před domem, kde v 1.patře bývala první Lidová hvězdárna v Čechách barona Artura Krause (1854-1930), jak to připomíná pamětní deska zřízená Českou astronomickou společností roku 2002 vlevo od vstupu do domu, v němž ve dvoře t.č. sídlí redakce Pardubického deníku. V květnu 2017 byl při rekonstrukci domu pěkně odhalen původní portál, na němž vyvstal znak rodu Krausů (viz foto autora). Do majetku Krausova rodu přišel dům r. 1854 (tedy právě v roce narození Artura), kdy vdova Terezie Říhová dům prodala Josefu Krausovi, pardubickému poštmistrovi. Jeho dědicem se stal Hugo baron Kraus, od nějž roku 1892 koupil dům Josefův syn Artur, v astronomické literatuře známý i jako Carchesius. Přestěhoval se sem však až roku 1912, kdy začal používat pro tento dům názvu Lidová hvězdárna (dále jen LH). Josef Klepešta, jednatel Čs.…

Dne 11. června 2017 zemřel po krátké nemoci v požehnaném věku 95 let náš člen a dlouholetý přítel pan František Hollmann. Byl v pravém slova smyslu kulturní celebritou Přelouče a o ní a Přeloučsku pravidelně dopisoval do Přeloučského roštu i Zpráv KPP. Byl vynikajícím znalcem nejen regionální historie, ale také politické a kulturní atmosféry první republiky (1918?1938). Rád si čítal v Peroutkově proslulé revui Přítomnost, jejíž celé ročníky vlastnil. Zúčastňoval se pravidelně členských schůzí našeho klubu, pokud mu to jeho zdraví dovolilo. Vždy jsme měli společné zajímavé téma, jež rád a s krásným úsměvem glosoval. Jsme hrdi na jeho krásnou spolupráci s naším časopisem. Poslední rozloučení s ním se konalo 22. 6. 2017 v pardubickém krematoriu. Věčná čest jeho památce!

Začalo to už kdysi. První dvě poštovní známky vydala Velká Británie 6. 5. 1840 a byl na nich portrét královny Viktorie. Rakouská pošta následovala až 1. 7. 1850, když světlo světa spatřila série 5 známek se státním znakem monarchie. Konečně až 18. 12. 1918 vyšly v Praze první čs. známky z dílny Alfonse Muchy a na nich byly Hradčany. Za tím vším byla reforma Sira Rowlanda Hilla (1795?1879). Spočívala mj. i v tom, že poplatek za doručení zásilky platil odesilatel. Kupodivu dlouhá desetiletí platil až při doručení dopisu příjemce. Byla to velká změna a vyvstala i potřeba nějak označit zásilku, že je všechno potřebné splněno a že dopis může nastoupit cestu k adresátovi. A tak první známka byla na světě! Nelze se divit, že tato novinka časem zaujala nejednoho zvídavého občana.

Arnošt Bareš (*1898 Sezemice ? ?1974 Praha) byl profesorem češtiny a francouzštiny, šéfredaktorem Československé tiskové kanceláře (ČTK) a ředitelem Informačního ústředí OSN v Praze. V době 2. světové války se zapojil do ilegální protifašistické činnosti v ČTK. V roce 1939 byl zatčen gestapem a odsouzen k deseti letům káznice. Domů z německého vězení se vrátil 17. května 1945. Arnošt Bareš se narodil 22. prosince 1898 v rodině obuvníka v Sezemicích v čp. 269 při silnici na Lukovnu v dnešní Dukelské ulici. Pokřtěn byl Arnošt Václav o čtyři dny později 26. prosince v sezemickém farním chrámu Nejsvětější Trojice.

Víte, že první zprávy o bruslení v Pardubicích jsou doloženy z počátku 80. let 19. století? Zábavný odbor Sokola Pardubice udržoval v provozu kluziště pod zámkem. Sezónní lístek stál 2 zl. za osobu, rodinný 3 zl. Vstupné bylo za 10 hal. ve všední den a 20 hal. v neděli. Zvláště populární zde byly maškarní karnevaly na ledě. Později se bruslilo i na Matičním ostrově, na tenisových kurtech pod zámkem a pod Vinicí. Od roku 1947 je v provozu zimní stadion. V roce 2001 byla dána do provozu zcela nová krytá hala.

Tento dům na východní straně Pernštýnského náměstí patří k nejobdivovanějším barokním památkám našeho města. Dnes patří Východočeské galerii. V přízemí se dochovala velmi cenná sklípková klenba z počátku 16. století. Před rokem 1515 bydlel v domě ?rektor? školy Jiřík, po něm postoupila dům jeho vdova Anna roku 1518 za 210 kop míšeňských Janu Kustošovi, takže od té doby byl dům také nazýván domem Kustošovským. Z dalších majitelů připomíná např. J. Sakař v letech 1537?41 žida Chajima (či Chaima) a v roce 1542 jeho zetě Izáka, který dům prodal panskému písaři Martinu Benikarovi. Ze šlechtických majitelů zmiňme např. Jindřicha Stanovského z Čechtic (1553?55), Ctibora Kapouna ze Svojkova (1568?88) a jeho syna Jana mladšího na Mikulovicích (1588?1604).