Zprávy KPP

Za trojími železnými dveřmi ve sklepení pod kaplí Tří králů ve východním křídle pardubického zámku se ukrývá důmyslná středověká trezorová místnost. Jejím srdcem je téměř čtyři metry dlouhá a metr široká dubová truhla s masívním kováním. Pernštejnská truhla, jak je tento výjimečný ?kus nábytku? označován s ohledem na jeho objednavatele ? Viléma z Pernštejna, je vyrobena z tesaných dubových fošen, které jsou po obvodu zajištěny železnými pásy. Truhla je uzamykatelná dvěma mechanickými zámky se dvěma odlišnými klíči, navíc je víko opatřeno třemi kovanými petlicemi, které umožňují použití dalších visacích zámků.

Jak je vidět, pod tímto číslem existoval ve Vysokém Mýtě za Velké války 30. zeměbranecký pluk. Když byla jeho jednotka v poli, kdosi navrhl a nechal vyrobit razítko, jehož fialové otisky se nacházely na korespondenci vojáků. Proto ta zkratka 30. z.p.pluk. Kupodivu bylo toto město plné vojenských útvarů a složek i za ČSR. Byl to např. dragounský pluk 8, dělostřelecký pluk 303, ze složek pak posádková nemocnice, nebo vojenský soud aj. Za války řešila monarchie problémy českých jednotek mj. i tak, že je přesunovala do německého prostředí. Tak se citovaná jednotka ocitla i v Tullnu na Dunaji.

Tímto připomínám náš ?odboj? proti Východočeskému kraji, do jehož poddanství spadlo Pardubicko roku 1960 po zániku 2. Pardubického kraje. Je to již historie posledního půlstoletí. Za Pardubického kraje (1949-1960) byly připraveny velkorysé plány jeho rozvoje i rozvoje Pardubic, jejichž průmyslový potenciál za to desetiletí silně vzrostl. Realizovat se podařila jen část plánů (sídliště Dukla, Višňovka, bytovky Přednádraží, dominantní obytný blok naproti stadionu, první část Parku kultury a oddechu s amfiteátrem a koupalištěm za Labem aj.) Dlouhodobější plány byly po roce 1960 pozastaveny na desetiletí či zcela zrušeny jako druhá severojižní osa města zmíněná v Kapitole 11 či dům Chemiků na náměstí Budovatelů (dnes Masarykově), s divadelním a velkým sálem, který nám chybí dodnes. K zahájení jeho stavby roku 1960 již nedošlo. Mnohé…

Na rozcestí cest přes Pardubičky do Chrudimi a přes Dašice do Vysokého Mýta byl již od počátku 14.století panský dvůr Vystrkov, při něm začátkem 16.století postavena skupina domků zvaná Forbeky. Roku 1710 ve vidlici cest byl postaven kostel Sedmibolestné Panny Marie zvaný Kostelíček. Zbouráním sýpky a pozůstatků dvora vznikl prostor U Kostelíčka. První fotografie zachycuje kostel Sedmibolestné Matky Boží zvaný Kostelíček, jak jej zachytil pardubický fotograf Josef Pírka na sklonku 19.století. Kostelíček byl postaven nákladem pardubického měšťana a kupce Jakuba Antonína Štrossa na místě dřevěné kapličky z roku 1675. Jakub Štross je pohřben pod podlahou kostela. Roku 1787 byl Kostelíček uzavřen, hrozilo mu zboření. Roku 1791 však bylo povoleno jeho znovuotevření. Na počest toho se zde konaly každoročně třetí neděli po Velikonocích slavné…

Skupina SILVER A operující v Pardubicích od konce roku 1941 do července 1942 měla úkol zpravodajský a spojovací. Dané úkoly se jí podařilo splnit, a to zásluhou podporovatelů. Po odmlčení stanice Libuše se Londýn domníval, že se jedná o technické závady. V jedné z depeší se argumentuje spálenou lampou. Nevěděli o odhalení a likvidaci celé podpůrné sítě, sebevraždě v bezvýchodné situaci Alfréda Bartoše a zabití Potůčka ? Tolara. Další skupina, která měla navázat na Silver A, byla skupina Antimony. Jedním z úkolů bylo předání náhradní vysílačky a krystalů Silver A a navázání kontaktu přes pana Vojtíška (Lázně Bělohrad). Dalším úkolem bylo navázání styku s Jindrou ? Vaňkem a škpt. V.Morávkem. Co se týkalo úkolů v Pardubicích a Lázních Bělohrad, byl jím pověřen Stanislav Srazil. V Pardubicích zjistil, že A.Bartoš je mrtev a v Lázních…

Úvodem U příležitosti stého výročí ukončení 1. světové války si dovoluji nabídnout drobnou sondu do života těch, do jejichž životní pouti tato válka zasáhla téměř osudově. Základem této sondy jsou lístky polní pošty psané Annou Flegrovou svému muži Antonínu Flegrovi, v jednom případě psané naopak Antonínem Anně. 1/ Hlavním dějištěm je Trnávka, ves ležící na západ od Přelouče a Pardubic. 2

Čepkovy noviny však přinášely čtenářům i jiné zážitky, zejména básně a povídky na různá témata. Básně opěvovaly krásu venkova, význam zemědělství, vzdor venkovanů proti útlaku šlechty, lásku, dovolenou na venkově, českou hudbu, úděl života, slovanství, stárnutí člověka, roční období, život básníků a touhu po svobodě. Nalezneme zde i velice pozoruhodnou báseň Emila Pavláta Svítá... pojednávající o právě aktuálních balkánských válkách. Celkem je v Čepkových novinách osmadvacet básní, nejpilnějším přispěvatelem byl Emil Pavlát (jedenáct básní). Po třech má Miroslav Pospíšil a E. P. Vyhnanický, po dvou Pavla T., Silva Hlubinský a P. Vršák. Jednu báseň zde publikoval Josef Alois Hořák, Pavel Lát, Nemo a Fráňa Chrzová. Povídky se zaměřují na život na vesnici, vojnu, vzpomínky na léta studií, příhody z vesnice, úředníky, příběhy z…

dokončení (příspěvek k regionálním dějinám) Pokračování roku 1945 Koncem března se bohdanečské náměstí zaplnilo uprchlíky z nejrůznějších oblastí protektorátu. Tzv. ?národní hosté? (Němci) prchali. 31. března při slavnosti Vzkříšení šel tradiční průvod kolem náměstí, tentokrát jej Němci už nezakázali. V neděli 1. dubna proběhla mše pro německé vojáky z lazaretu. 22. dubna byli všichni muži z Bohdanče svoláni do sokolovny a tam propracovali plán při hašení města v případě náletu.

V minulých třech číslech Zpráv byl věnován prostor návštěvám prvních dvou československých prezidentů ? T.G.Masaryka a E.Beneše v Pardubicích. Jako dokončení tohoto seriálu lze zmínit průjezd prezidenta Beneše Pardubicemi. 16.května 1945 se na pardubickém nádraží (dnešní tzv. staré nádraží) shromáždil početný dav pardubických občanů, mezi kterými byli zástupci představitelů města, příslušníci československé armády včetně válečných zajatců, členové odbojových organizací nebo Sokolové a Junáci. Prezident Beneš v Pardubicích z vlaku nevystoupil, nadšenému davu však pokynul a krátce k němu promluvil, o čemž vypovídají i uvedené fotografie.

(listopad ? prosinec) 1.listopadu sdělil list České státoprávní demokracie ?Východ?, že v úterý 5.11.1918 začne pravidelná výuka na všech pardubických školách. Je připravena zásoba uhlí až do Vánoc t.r. 5.listopadu bylo skutečně slavnostně zahájeno vyučování. Recitace a žákovský zpěv doprovázely projevy pedagogických pracovníků o významu 28. října a vzniku samostatného státu.