Zprávy KPP

na domě čp. 56 na Pernštýnském náměstí Vážené dámy, vážení pánové, sešli jsme se dnes zde na místě působení Antonína Ignáce Stamice, významného pardubického hudebníka ? varhaníka v chrámu sv. Bartoloměje, vynikajícího hudebního pedagoga a otce zakladatele mannheimské skladatelské školy raného klasicismu ? Jana Václava Stamice. Otec pardubického měšťana Antonína Ignáce Stamice, skvělý muzikant, Martin Stamic se narodil ve slovinském Mariboru, ale v roce 1660 přesídlil do Pardubic, kde se ale začal živit jako jirchář. Dnes vzpomínaný syn Antonín Ignác prošel u svého otce důkladným hudebním školením a posléze byl rodinou vyslán do města Slaného, kde se dále zdokonaloval nejenom ve studiu hudby a její interpretace, ale zaujala jej i dobová filosofie a estetika. Tamní piaristé se velice výrazně podíleli na jeho dalším profesním rozvoji…

Odpoledne plné dojmů a překvapení prožili členové pražské pobočky při svém prvním poprázdninovém setkání v říjnu tohoto roku. Na besedu mezi ně přišel pardubický rodák, prof. MUDr. Jan E. Jirásek, DrSc (* 1929). O jeho životě a díle viz další článek v tomto dvojčísle. Druhým hostem na schůzce byl akademický malíř Vladimír Kopecký, kterého známe jako spoluautora krásné knížky ?Pardubické podobizny?, vydané ve spolupráci s panem Dr. J.Kotykem, PhD. Ukázalo se, že je spolužákem prof. Jiráska a že spolu v roce 1948 maturovali na gymnáziu ve Štefánikově ulici. Výtvarník Vladimír Kopecký je rovněž rodákem z Pardubic ? jeho rodina bydlela na Skřivánku. Podrobnější vyprávění o své práci a mládí v Pardubicích přislíbil připravit na některou z příštích schůzek. Přítel Kopecký věnoval do naší knihovny jeden výtisk knihy Pardubické podobizny a…

Latinská slova Ex libris znamenají ?z knih? a v evropském prostoru se od středověku používala k označení vlastnictví knih. V současné době je to drobný grafický list, buď s volnou tématikou, nebo předem stanoveným obsahem. V Evropě a zejména v českých zemích má díky aktivitě sběratelů dlouhou a stále živou tradici. Velkou evropskou aktivitou je vyhlašování soutěží pro tvůrce exlibris na různá témata. Tyto mezinárodní soutěže mají bohatou tradici zejména v belgickém Sint Niklaas a v polském Malborku. V roce 1990 trochu ve stínu politických změn proběhly oslavy k 650. výročí města Pardubic. K tomuto výročí již na počátku roku 1989 vymyslel a prosadil pardubický malíř, grafik, sběratel a pedagog Lubomír Netušil za podpory tehdejšího ředitele východočeského muzea dr. F.Šebka a Východočeské galerie vypsání mezinárodní soutěže…

Jan Evangelista pochází z lékařské rodiny. Jeho dědeček (rovněž Jan Evangelista) byl praktickým lékařem v Humpolci (v letech 1893-1912) a pak pracoval jako internista v Pardubicích. Tatínek byl odborným ženským lékařem a měl ordinaci ve Sladkovského ulici (1936-1940). Jan se narodil hned za rohem ? v domě své babičky ? v Hronovické ulici. Tatínek zemřel, když Janovi bylo 11 roků a bratrovi Jaroslavovi tři. Maminka vychovávala v době války obě děti sama. Do obecné školy chodil v Pardubicích na Novém Městě (1936-1940). Ve druhé třídě obecné školy přivedl řídící učitel Josef Musílek (1886-1941) Jana ke koníčku ornitologie. Za odměnu pozval do svého bytu tři žáky a ukázal jim svoji sbírku vycpaných ptáků, která v Evropě neměla obdoby. Bylo to sibiřské ptactvo, které nasbíral jako legionář v době anabáze po Sibiřské magistrále. Jan potom…

In: Pardubické noviny středa 3.ledna 2001 Dnes, po více než padesáti letech od konce války, se stále rádi potkáváme a přitom si zavzpomínáme, i když nás osud odvál do jiných koutů Pardubic a některé i mnohem dále. Obyvatelé i návštěvníci Pardubic kladně hodnotí změny na bytovém fondu města, ke kterým v současné době dochází. Součástí změn je i rekonstrukce domů na hlavní třídě, mezi něž patří i čp. 450 vedle Pasáže. Tento dům byl postaven v roce 1895 Marií z Heldreichů (Pasáž 1925). V roce 1928 jej zdědila Marie Hauschková ? Treuenfeisová (baronka), která v něm žila až do konce 2.světové války. 7.ledna 1946 byla na dům uvalena národní správa. V dědickém řízení 15.2.1947 určil německý soud za vlastníky Blanku Dachenkousenovou a Wolfa Hauschke, ale národní správa trvá až do 26.2.1959, kdy po mezistátním vyrovnání přechází…

Asi největším mezníkem v padesátileté historii Klubu přátel Pardubicka byl rok 1997. Od tohoto roku začal totiž klub působit jako samostatný spolek. Po působení KPP v rámci KD Dukla, Východočeského muzea Pardubice, Městské informační služby, Parku kultury a oddechu a Kulturního domu Dubina se tak roku 1997 začala psát nová etapa existence klubu. Tehdy také vznikal Evropský spolkový dům, kam se měl Klub přátel Pardubicka přestěhovat. V prvopočátcích se dokonce uvažovalo o tom, že by Klub přátel Pardubicka byl jakýmsi správcem objektu. K tomu nakonec nedošlo. V roce 1998 došlo ke změně ve vedení Klubu přátel Pardubicka i ke změně stanov, kdy nově byl výbor klubu volen na tři roky. Novým předsedou se tehdy stal ing. Jan Linhart, místopředsedou ing. Vít Vavřina.

Na starší fotografii je zachycena budova, která sloužila jako poštovní úřad na dnešní třídě Míru. Roku 1893 koupil tehdy přízemní domek fotograf Josef Pírka, ten dům prodal Heleně Zhořské ze Zhoře a roku 1897 jej koupil Bohuslav Brázda. Dům zboural a na místě postavil dvoupatrovou budovu se širokým balkonem nad vchodem. Roku 1911 objekt koupilo město a zřídilo zde poštovní úřad. I tento objekt byl roku 1935 zbořen, aby zde byla postavena budova dnešního poštovního úřadu dle návrhu architekta L.Machoně. Ta je zachycena na druhé fotografii. Pošta je redukovanou podobou dřívější telefonní centrály na Letné.

1/ Nedávno jste byl zvolen synodním seniorem Vaší církve. Jaké budou Vaší priority v nové funkci? Děkuji. Do nové funkce nastoupím 23.listopadu 2015. Do té doby zůstávám pardubickým farářem. Znamená to, že se budeme stěhovat do Prahy. Nechce se nám, v Pardubicích se nám líbí? Hlavním úkolem každého církevního vedení je, aby pochodeň víry, kterou přijímá od těch, kdo končí, dokázalo předat těm, kdo přijdou po nás. A pěkně planoucí! Podotýkám, že funkční období je na šest let. Také bych chtěl přispívat k odstraňování předsudků, které má společnost vůči křesťanům. Pokud u nás vzrůstá strach z fundamentalismu, pak podotýkám, že dobrá církev umí fundamentalismus tlumit a rozpouštět. Má v tom tisícileté zkušenosti, které nemá nikdo jiný... A pak, samozřejmě hledat kladnou, přejnou a moderní misi, která by zastavila ubývání křesťanů v naší…

Na začátku srpna jsem procházel zanedbaným polem, zarostlým převážně rostlinou podobnou heřmánku ? rmenem, bodláčím a šťovíky, nedaleko zastávky autobusu MHD č. 16 - Němčice, chaloupky. Všiml jsem si tam poletujícího motýla s nápadně červenými křídly. Jednalo se o chráněného ohniváčka černočárného (Lyceana dispar). Motýl patří do velké čeledi modráskovitých. Je to náš největší ohniváček s rozpětím předních křídel 28 až 42 mm. Z vrchu je sameček nápadný ohnivě červenou až oranžovou barvou, která jej činí nepřehlédnutelným, samička má líc křídel tmavě prokreslený. Z rubové strany jsou stejní, přední křídla mají oranžový odstín se světle hnědým lemem, zadní křídla jsou šedomodrá až hnědomodrá. Obě křídla jsou pokryta tmavými skvrnami, viz fotografie. Hostitelskými rostlinami housenek jsou šťovíky.

V roce 2013 oslavil Sokol Pardubice I 150 let svého trvání a zároveň 90 let od otevření sokolovny na Olšinkách. V témže roce byla sokolovna uzavřena, aby prodělala generální opravu. Po mnoha úskalích byla sokolovna slavnostně znovu otevřena 4. září letošního roku. Vraťme se stručně k historii vzniku a trvání tohoto ojedinělého zařízení. Již v roce 1893, tedy 30 let po založení tělocvičné jednoty sokolské, bylo ustaveno první Družstvo pro postavení tělocvičny. Cílem Družstva bylo vytvořit základní finanční fond pro výstavbu i vybrání vhodného pozemku. Po mnoha úvahách a návrzích (např. místo za divadlem, kde dnes stojí budova, v které sídlila banka) bylo vybráno místo na ?Olšinkách?, které mělo být Sokolu věnováno městem zdarma.