Zprávy KPP

(kriminální případ Josefa Kulíka) Autor se předem omlouvá za některé informace, které mohou vyvolat nelibost, i přesto, že se pokusil podrobnému popisu nejhrozivějších faktů vyhnout. Tyto řádky se nepíší lehce, i když fakta do sebe zapadají a pro historika se jedná o dávno uzavřený případ. Tak trochu jsem sbíral odvahu vyvolat téměř padesát let staré archivní strašidlo pod názvem Josef Kulík- případ bestiální dvojnásobné vraždy, ke které došlo 29. 7. 1963 v Pardubicích. Spis okresní prokuratury, který leží přede mnou ve Státním okresním archivu Pardubice, není tlustý, ale těch několik stránek stačí k tomu, abych několikrát zvednul hlavu a nechal myšlenky, které jsou na papíře, vyprchat pohledem na Bělobranské náměstí. Nedaří se mi to! Ne náhodou jsem si vzal jako vzor nadpisu svého článku slavný film Stalo se za bílého dne …

Jak jsme vystupovali z církve U nás na SPŠCH měl tento akt poněkud netypický průběh. Náš „soudruh“ ředitel ing. Jaromír Syrový byl pozoruhodnou osobností. Na žáky, ba i na kantory spouštěl hrůzu svým jadrným hlasem, ale spravedlivějšího šéfa snad tehdy ani být nemohlo. Ve styku s nadřízenými úřady si uměl poradit tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Někdy v roce 1956 se stalo toto: na konci jedné porady uchopil šéf jakési lejstro a pravil: „Tady se nás ptají shora, jak jsme se vyrovnali s náboženstvím, zda naši učitelé chodi do kostela a podobně. Tak jsem jim oznámil, že u nás s tím žádné problémy nejsou…“ Tím mohla porada skončit, leč běda. Přihlásil se kolega Š. a rozvláčně se chopil tématu, řka: „Soudruhu řediteli, já jsem se již dříve chtěl odhlásit z církve, šel jsem to oznámit na farní úřad, ale oni mi to…

Inspirován 1. číslem Zpráv Klubu přátel Pardubicka z t.r. (písně ze zahájení Celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu a Marien – Kluk z Pardubic), jsem si vzpomněl na písně, které mi v mládí zpíval otec. Jsou z období 30. – 40. let minulého století, kdy téměř v každé kavárně a restauraci byla „živá“ hudba. A tam vznikaly písně o Pardubicích inspirované událostmi v Pardubicích. Vycházely v sešitcích vydaných pardubickými tiskárnami.

Karel I. z Lichtenštejna se narodil v protestantské rodině Hartmana II. z Lichtenštejna, jednoho z čelných představitelů dolnorakouské obce. Karel studoval na bratrském gymnáziu v Ivančicích na Moravě spolu se svým vrstevníkem Karlem st. ze Žerotína. Byl předurčen k tomu, aby pozdvihl svůj rod a zabezpečil jej ekonomicky. K tomu mu pomohl sňatek s bohatou, ale nevýraznou Annou Šemberovou z Boskovic roku 1592, který mu vynesl čtvrt milionu zlatých. 1/ Protože si chtěl zajistit kariéru u dvora, rozhodl se roku 1599 přestoupit na katolictví. Již v květnu 1600 se o něm mluvilo u dvora císaře Rudolfa II. jako o schopném, silném a energickém muži, který má na více než na zemské úřady na Moravě. Od počátku patřil k nejvýznamnějším císařovým věřitelům (ochotně půjčil dvorské komoře několik set tisíc zlatých) a daroval uměnímilovnému …

Sokol vznikl jako první česká tělocvičná organizace v Rakousku- Uhersku v době politického uvolnění šedesátých let 19. století z iniciativy dr. Miroslava Tyrše (1832 – 1883) a Jindřicha Fügnera (1822 – 1865). „Tělocvičná jednota pražská“ (později Sokol Pražský ) byla založena za účasti předních českých vlastenců 16. února 1862. V roce 1869 byl založen „Tělocvičný spolek paní a dívek pražských“, v němž byla vedoucí osobností Tyršova žačka Klemeňa Hanušová (1845 – 1918). Od samotného vzniku Sokola se projevovalo jeho vlastenecké zaměření a jeho vystupování – výlety v krojích, účast na národních slavnostech, veřejná cvičení aj. – povzbuzovalo národní sebevědomí. Když po založení „Sokola Pražského“ v r. 1862 začaly vznikat i sokolské jednoty v dalších městech, usiloval Tyrš o založení školy cvičitelů v Praze a ustanovení „Spolku…

Velice zajímavé byly osudy tohoto čs. důstojníka za 2. světové války, kdy mu šlo doslovně o život. Bohužel i poválečné osudy díky vládnoucímu režimu nebyly pro něj příznivé. A jak se Pardubice odrazily při jeho válečné pouti, to vyplyne z následujícího. František Vrzala se narodil 2. 9. 1911 ve Velehradě v rodině deputátníka a hospodářského správce. I když bylo v rodině pět dětí, tak díky obětavosti maminky vystudoval obchodní akademii v Uherském Hradišti. V roce 1931 narukoval na povinnou vojenskou službu do Olomouce k 27. pěšímu pluku později přeloženého do Uherského Hradiště. Byl sportovcem a dokonce hrál fotbal za prvoligovou Slováckou Slávii. Po skončení prezenční služby nastoupil ve Zlíně do Baťových závodů. Rozpoznal, že nástup Hitlera nevěští nic dobrého a přihlásil se na Vojenskou akademii. Z té byl jako poručík…

Výsadky u Křivoklátu a Rožmitálu byly na delší dobu posledními. Zkušenosti s přistáváním a činností výsadků tohoto operačního období zhodnotil kpt. Bartoš ve třech relacích odeslaných v květnu do Londýna. Protože byla ztracena vysílačka dopravovaná svob. Dvořákem, zůstala Potůčkova Libuše jediným možným spojením s vojenskou rádiovou ústřednou (VRÚ) ve Woldinghamu. Zatímco desítky spolupracovníků parašutistů zachovávaly konspiraci, Jidáš se našel ve vlastních řadách. Příliš mladý svob. Viliam Gerik ze skupiny ZINC se po řadě nezdarů přihlásil 4. dubna 1941 pražské policii, která ho předala gestapu. A žel, nebyl posledním „skokanem“, který se propůjčil ke konfidentství. Domácí odbojáři vytušili z příprav skupiny ANTHROPOID, že chystá atentát na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Protože si byli vědomi následků nejen…

Rok 1933, pokrač. Splašený mlékařský kůň v pardubických ulicích! „V Klášterní ulici v Pardubicích se splašil kůň mlékaře A. Vostrovského. Kůň i s povozem pádil směrem k parku, kde porazil harmonikáře V. Vondráčka. Ten byl těžce zraněn a musel být dopraven do nemocnice.“ Úplně vykradený byt! Dělnice Em. Halamková, bydlící v pardubické karanténě „dlela v poslední době několik dní pryč. Neznámí pachatelé v její nepřítomnosti vykradli jí úplně celý byt. Odnesli z něj vše, co se dalo odnést!“ Bezohlednost některých pardubických radioamatérů. „Někteří pardubičtí radioamatéři jsou bezohlední, že spouštějí v noci stroje na plno. Toto vysílání stává se tak trýzní pro nájemníky některých bytů. Zejména v některých čtvrtích města ujímá se toto bezohledné vysílání. Tak bývají obyvatelé za noci rušeni. Radioví sousedé neznají žádných…

FEUILLETON. Zesnulý dramatik dr. Josef Štolba a jeho význam pro kulturní Pardubice. Jak naši čtenáři zvěděli z denního tisku, zesnul v Praze v tyto dny pan notář Štolba. Odešel v něm representant klassického realismu ve veseloherní divadelní tvorbě, jehož dílo literární historie ocení snad výstižněji a s větším pochopením, než doba nynější, zatížená chorobnými sklony po analyse duše lidí, uchýlivších se s cesty pravidelného, zdravého života lidského. Štolba byl celým svým založením člověkem jadrného; lidového humoru a neobyčejně bystrých postřehů. Nehledal nikdy zjevy vyjímečné, neb úchylné, ale sáhl vždy doprostřed toho lidského hemžení, shánění, malicherného škorpení, směšných ctižádostí a slabostí, jak kolem něho plynuly, aby odtud vytáhl pokaždé šťastnou rukou figury takové životnosti, že se v nich objevil výsek života,…

Nedávný vznik „Společnosti Jana Kašpara“ mi připomněl, že fondů, nadací či společností nesoucích jméno našeho prvních aviatika vzniklo v průběhu desetiletí několik. Některé z nich jsou dnes již zcela zapomenuty. Meziválečné československé letectví se hlásilo k odkazu Ing. Jana Kašpara, zvláště pak po jeho předčasné smrti. A tak například ve třicátých létech uspořádal VAP – Východočeský aeroklub Pardubice pět či šest ročníků letecké soutěže „Memoriál Ing. Jana Kašpara“.