Zprávy KPP

Jedna z hlavních kapitol Východočeského divadla je nadepsána jménem Vladimíra Wuršra a snad patřila k jedné z nejvýznamnějších a nejvýraznějších kapitol prvního období trvání tohoto divadla. Po odchodu Karla Veverky z vedení divadla vypsala Ústřední divadelní komise konkurs a na své schůzi 16. května 1926 jmenovala novým ředitelem právě Vladimíra Wuršra.

Pardubická NOF si však v říjnu 1934 smočila prsty i v mezinárodním terorismu. Toho měsíce (9. 10.) byli v Marseille zabiti dva významní světoví politici ? jugoslávský král Alexander a francouzský ministr zahraničí Louis Barthou. V pozadí atentátu stáli ustašovci z Chorvatska s čs. pasy. Dali jim je lidé z CAUR (Comitati d?AZIONE per l?Universalita di Roma), mezinárodní fašistické organizace v čele s generálem Coselschim. Skandál s pasy začalo vyšetřovat politické oddělení policejního presidia v Praze s názvem Státní tajná bezpečnost (STB). Pasy pocházely z Pardubic, což se dalo zjistit podle jejich čísel. Z Pardubic je dostal dr. Paolo de Giovanni, pracovník Italského kulturního institutu v Praze, sídlícího v Jungmannově ulici, který od konce roku 1933 pravidelně jezdil do Pardubic. Mluvil dobře česky, v Praze zastupoval CAUR a byl v…

Jsou to velmi smutné vzpomínky. V roce 1939 byla vyhlášena arizační opatření. Už v březnu se v Pardubicích objevily dvojjazyčné nápisy ?Židovský obchod? a brzy potom byli postiženi židovští lékaři a advokáti. V srpnu 1939 nesměli už židé používat plovárnu a byl jim zakázán i přístup do městských lázní, až na jedno odpoledne v týdnu. Nesměli navštěvovat restaurace a vinárny. Museli nosit žlutou židovskou hvězdu. V nádražní restauraci byl pro židy vyhrazen zvláštní stůl.

Mezi filatelisty zabývajícími se dokumentováním 2. světové války mají sběratelskou a historickou hodnotu dopisy či lístky z nacistických věznic a koncentračních táborů. Sám některé vlastním a další jsem nejednou viděl na filatelistických výstavách. Věděl jsem, že i v Pardubicích bylo vězení gestapa, ale nějakou celistvost odtud jsem zatím neměl příležitost vidět.

Dalším známým bohdanečským podnikatelem byl Josef Ševčík. Narodil se 25. února 1900 v sousední vsi Bukovka v rodině drobného zemědělce, která si přivydělávala pletením rákosových rohoží různého druhu (na podbíjení stropů, tzv. stínovky, plachty z bakovského rákosu apod.). V osmnácti letech musel narukovat na vojnu do světové války. Byl na frontě v Rusku a pak v Itálii, kde byl raněn a konec války přečkal v lazaretu. Po absolutoriu pardubické dvouleté obchodní školy nastoupil jako praktikant u Zemědělského družstva v Pardubicích, kde měl na starosti nákup obilí za výhodnou cenu.

První zpráva o živelné pohromě v obci Urbanice je z roku 1873. Toho roku vypukl velký požár v čp. 14, které dříve patřilo Navrátilovým. Požár se rychlostí blesku přenesl na sousední domy (napomohl tomu vítr i dosud doškové střechy). V krátkém čase shořelo 12 domů! Zbývá dodat, že pohořelým přispěl stavebním materiálem Theodor Thun ? Hohenstein, držící choltický velkostatek.

Kdykoliv vyjdu na lodžii bytu ve 13. patře na sídlišti Dubina, vstoupí mi do zorného úhlu pardubická věznice a nelze nevzpomenout. V padesátých letech minulého století v ní několik týdnů nedobrovolně pobýval můj otec Dr. ing. Jindřich Steinitz a deset let nejnadanější a nejušlechtilejší bytost mého života, Dagmar Šimková.

Když vznikla v roce 1899 Státní průmyslová škola v Pardubicích, asi nikdo nemyslel na dobu její existence. Přišel však školní rok 1950/51 a nastalo přestěhování školy do Chrudimi. Byla to pro nás nepříjemná změna, protože jsme měli před sebou poslední rok studia a přípravu na maturitu.

Dne 29. června 2005, krátce po oslavě 82. narozenin, zemřel v Pardubicích po dlouhé nemoci přední český historik pedagogiky a školství, prof. Dr. Josef Cach, CSc., vědec, badatel a pedagog evropského formátu. Jeho úctyhodné dílo čítá do dnešních dnů 31 monografických prací a více než 250 odborných a vědeckých studií a pojednání. Ve 20. století se tak po Otakaru Kádnerovi stal v českých zemích druhým velkým syntetikem dějin výchovy, vzdělávání a školství.

V sobotu 11. února t. r. zemřel náhle ve věku 72 let pan Zdeněk A. Cinkan, narozený 12. července 1933 ve Slatiňanech, dlouholetý člen KPP, bývalý vedoucí jeho turistického odboru a věrný spolupracovník našich Zpráv.