Zprávy KPP

*15. 2. 1842 v Chrudimi †30. 1. 1901 v Pardubicích Narodil se v Chrudimi. Národní školu navštěvoval v Hlinsku a právnická studia na univerzitě v Praze. Soudní praxe konal v Liberci, advokátní pak v Holicích. V Pardubicích si v roce 1877 otevřel vlastní advokátní kancelář. Několik let byl členem pardubického obecního zastupitelstva a ředitelem Městské spořitelny v Pardubicích. Celoživotní láskou mu byla hudba. V Praze navštěvoval Smetanův hudební ústav a byl tedy žákem samotného hudebního génia. S Bedřichem Smetanou udržoval Hruš přátelské styky a dokonce zorganizoval 20. 4. 1873 jeho pardubické vystoupení. V Pardubicích se dlouhodobě účastnil spolkového života. Působil aktivně ve spolcích Pernštýn a Ludmila. Od roku 1872 pak pěvecký sbor Ludmila vedl. Byl také režisérem Ochotnického spolku, stál u zrodu Stenografického klubu a…

Na dnešní Třídě Míru zeje již léta naproti poště v ulici Na Hrádku proluka, která „zdobí“ již dlouhou dobu tento pardubický bulvár. Bulvár to být musí, protože v padesátých letech v domě, který jako dům Rolnického družstva projektoval architekt Karel Řepa nad mléčnou jídelnou (snad nebude zrušena!) byly instalovány světelné noviny, takže když jsme „bičovali“ korso, měli jsme ihned nejčerstvější zprávy ze světa. Tedy sousloví, že Pardubice jsou městem bulvárů a neonů (používá Jiří Bartoška, který se sice narodil v Děčíně, ale v Pardubicích prožil své mládí) je oprávněné (samozřejmě s nadsázkou). Byla zde také budova obsahující vietnamskou prodejnu, nyní zdemolovanou. Původně zde stál přízemní domek se sedlovou střechou, jehož majiteli (zřejmě dědictví po rodičích) byli sourozenci Mazurovi. Ing. Mazura bydlel v Rosicích (snad…

(od středověku do současnosti) 5. Hostince doložené (převážně) v 1. polovině 20. století V domě čp. 5 v Pražské ulici byla za první republiky výčepna lihovin. Nejméně od roku 1925 nejpozději do roku 1939 zde působil židovský majitel Bernard Fuchs. Zřejmě ale skončil dříve, jelikož v roce 1936 je uváděn jako provozovatel již pan Hanuš. Víme také, že přeloučský Chovatelský spolek zde měl 21. 11. 1936 večírek a v roce 1937 zřejmě na jeho dvoře pořádali i týdenní trhy na holuby a drobné zvířectvo. V roce 1940 už tento podnik není uváděn a poté nefiguruje ani v kartotéce zaniklých živností z doby kolem roku 1950, která se nachází ve sbírkách přeloučského muzea.

Karel Šípek (17. března 1857–12. února 1923) Je pouze několik bohdanečských rodáků, kteří se dokázali prosadit do širšího povědomí české společnosti. Ne snad natrvalo, ale alespoň ve své době. V literárním světě se to po obrozeneckém básníku J. J. Langrovi (1806–1846) podařilo na přelomu 19. a 20. století Karlu Šípkovi. Ten však pro své zdejší vrstevníky zůstával nadále především Josefem Peškou, což bylo jeho vlastní jméno a příjmení.

Život aviatika Ing. Jana Kašpara (1883–1927) je poměrně podrobně zpracován zásluhou četných badatelů. Většina autorů (s výjimkou Pavla Svitáka) se však vůbec nebo jen okrajově věnovala Kašparovu životu po skončení letecké kariéry a už vůbec si nevšímali jeho života po I. světové válce. Kašparův život po válce není životem úspěšného muže a jeho konec je tragický. V tomto článku se věnuji Kašparově podnikatelské činnosti a vypořádání aviatikovy pozůstalosti. Po nezdařeném působení v československém leteckém sboru (cca listopad 1918 až 24. únor 1919) se Ing. Kašpar rozhodl zřídit v rodných Pardubicích strojírnu. Projekt do jara 1920 padl, ale ještě v roce 1920 se Jan Kašpar spojil s pardubickými občany Václavem Polákem (tesařský mistr), Ing. Františkem Vamberou (ředitel pardubického cukrovaru) a svým švagrem MUDr. Janem Šedivcem.…

Z jarních Hovorů o Pardubicku V březnu se konala tři pokračování cyklu Hovory o Pardubicku. Na začátku měsíce byl hostem odborník na kosmonautiku Milan Halousek, který hovořil o vlivu válečného konfliktu na Ukrajině na kosmonautiku. Hovořilo se tak o možném ukončení spolupráce s Ruskem v rámci projektu mezinárodní vesmírné stanice ISS a o pozastavení dalších vesmírných projektů, na kterých se podílí Rusko.

Dámy a pánové, stalo se již tradicí, že na výroční schůzi našeho klubu mluvím o práci na našem časopise Zprávy. Protože jsem obsah jeho 58. ročníku již nastínil v úvodníku letošního dvojčísla 1–2, zaměřím se dnes na jeho regionální význam. Blížíme se k 60. výročí naší existence a stáváme se tak nejstarším kontinuálně vycházejícím regionálním vlastivědným periodikem. Náš předchůdce – prvorepublikánský časopis „Krajem Pernštýnův“ vydávaný hlavně obětavými učiteli pro školy jen ve školním roce – byl limitován pouhými 20 lety své existence, o nichž drasticky rozhodl nástup nacistického režimu v roce 1939.

se konala 23. března 2023 v Sále Jana Kašpara v Pardubicích. Účastnili se jí vicehejtman Pardubického kraje R. Línek (KDU-ČSL) a primátor města J. Nadrchal (ANO). Zveřejňujeme zprávu o činnosti KPP za rok 2022 přednesenou předsedou J. Řeháčkem a zprávu o práci redakční rady Zpráv přednesenou Dr. Jiřím Kotykem. Schůze zvolila dvě nové členky výboru J. Votrubovou a Mgr. Z. Buryánkovou. V diskuzi vystoupil i předseda pražské odbočky KPP Ing. P. Kraus, CSc.

Dne 26. ledna 2023 zemřel ve věku 88 let pan Mgr. Jaroslav Šafařík, holický rodák, hudebník – violoncellista, dirigent a skladatel. Na státní konzervatoři vystudoval hru na violoncello a na AMU dirigování. Jako violoncellista působil v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK (1956–75), poté jako dirigent v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (1975–79) a ve Středočeském symfonickém orchestru v Poděbradech (1975–97).

Druhá bomba pro Heydricha? (zamyšlení nad knihou B. Balcara a J. Kulhánka, vyd. Resonance 2022) Dostala se mi do rukou tato práce, přečetl jsem ji a uvažoval, jak reagovat. Někdo se zeptá, nad čím? Tak třeba nad tím, proč paměti hrají podstatnou roli a jak jsou důležité jako v tomto případě. Vzpomínky E. Chrbolkové – proč ne, člověk neví, na co přijde. Je tam dost nepřesností. Dopad Silveru A u Mladé Boleslavi? Ne, u Poděbrad. Člověk se zmýlí, budiž… Dostala nepřesnou informaci záměrně? Také možná proto, aby byla kryta u výslechu. Dobře je popsáno „vycházení“ parašutistů navzájem mezi sebou. Bartoš – Potůček. Je známo, že Bartoš byl dobrý voják. Ale povahově člověk lehkovážný. „To, co děláš, není konspirace, ale opereta!“ V Pardubicích ho znali, ale nikdo ho neudal. Chvála Pánu Bohu! Podle pamětí paní E. Chrbolkové Bartoš…