Zprávy KPP

Některé osudy sokolovny pardubického Sokola II od roku 1945 se podařilo vypátrat v Kronice Sokola Pardubice II za pomoci pp. Oskara Balatky a Jiřího Charváta i v okresním archivu v Pardubicích.

Tento obsáhlý sborník zpracoval náš aktivní člen p. Ing. Karel Cyprián. Jedno vyhotovení věnoval do archivu klubu. Použil tu články z ?Malé galerie významných osobností města Lázně Bohdaneč?, která je již 5 let pravidelnou rubrikou Bohdanečského zpravodaje. Ing. K. Cyprián je členem (od r. 1995) jeho redakční rady a má tuto rubriku na starost. Bylo mu doporučováno, aby soubor vydal knižně. To mu zalichotilo, ale je si vědom značných problémů s vydáním tak obsáhlého díla. Obrátil se na náš klub, který již r. 1996 vydal jeho brožurku ?Lázně Bohdaneč. Průvodce městem a okolím?. Bohužel rozsah Almanachu zatím přesahuje naše možnosti. Proto jsme se dohodli otiskovat jednotlivá hesla ?Almanachu? ve Vlastivědné abecedě našich Zpráv. Pro informaci otiskujeme zkráceně úvodní stati k této obsáhlé a záslužné práci.

První záznam o živelné pohromě v obci je z roku 1850, kdy vyhořela hospoda čp. 2 (?Stará rychta?) a čp. 3 patřící Františku Tučkovi. V roce 1853 vypukl v obci jeden z největších požárů (uvádí se, že vyhořelo přes polovinu domů), který založili snad tzv. ?červení husaři?, jejichž posádka tu dobu sídlila v Kostěnicích. Vyhořelo např. čp. 34 (Frant. Konvalina), čp. 10 (František Kučera), čp. 17 (Jan Kučera) atd. V tzv. II. pamětní knize obce Kostěnic (str. 20) se však uvádí jiný rok vypuknutí požáru, rok 1840.

Nad studií Josefa Koláčka ?Vánoční dar z Klementina? (Řím 1991) V článku o vztahu Jaroslava Durycha k Pardubicím jsme citovali pro město Pardubice potěšitelnou zmínku (aluzi)z románu Služebníci neužiteční (1). Aluze je záměrná citace nebo parafráze místa z textu, o němž se předpokládá, že je známý .V románu jde o tuto zmínku hned v 1. kapitole :?Bylo to ... v roce blažené smrti otce Ignáce, když se v Pardubicích zdvihlo srdce mladému studentu, takže pro víru katolickou chtěl pohrdnouti i svou vlastí. I vydal se do Ingolštatu a na rozloučenou se zastavil zde...

Pod tímto titulem přinesly PN nedávno mou vzpomínku na významného holického rodáka Josefa Jedličku, který by se letos dožil 100 let. Vracím se k tomu tématu rozhovorem s jeho synem, amatérským pardubickým historikem Pavlem Jedličkou, autorem historického plánku třídy Míru s přehledem obyvatel jednotlivých domů.

Článkem doc. Ing. Miroslava Matrky, DrSc. začínají článkem o prof. Josefu Herynkovi vzpomínky na významné osobnosti pardubické chemie. K nim patří i Vladimír Šupler, ředitel tehdy Ústavu pro plastické hmoty, dnes SYNPO, a. s., a to v období 1952 ? 1955.

Zásluhou médií, zejména Pardubických novin a rádia PROFIL, jakož i Klubu přátel Pardubicka se podařilo z větší části zformovat bývalé žáky chlapecké školy na Starém městě, kteří v době protektorátu Čech a Moravy v letech 1938 - 44 navštěvovali obecnou a měšťanskou, resp. Hlavní školu chlapeckou s českým jazykem vyučovacím.

Okresní přednosta Jaroslav Vítek obdržel 30. ledna 1932 telefonát vládního rady Charváta (v 16, 30 h.), že podle zprávy policejního ředitelství v Praze měl do Pardubic odjet generál R. Gajda. Vítek se obrátil na velitelství četnické stanice v Pardubicích, aby Gajdu zatkli a předali Okresnímu úřadu. Policejní ředitelství jej převezme. 5) O tom, že byl Gajda v Pardubicích očekáván, svědčí i kuriózní zpráva bulvárního listu Východočeský rozhled redigovaného Stanislavem Vinařem z 27. ledna 1932: Nejvyšší Vůdce fašistů, jak se dovídáme, je očekáván v těchto dnech v Pardubicích. Bude hostem své ctitelky, kde bude uspořádáno pro něj a jeho družinu malé občerstvení syrovým strouhaným koňským masem, které jest jeho pochoutkou, načež br. Vůdce zúčastní se schůze krajské náčelnické rady. Večer bude se konati malá fašistická slezina v baru u Boučků…

Prof. Dr. Ing. Miroslav Jureček, DrSc. Mezi významné osobnosti reprezentující ?pardubickou chemii? patří bezesporu prof. Dr. Ing. Miroslav Jureček, DrSc. Jeho význam spočívá v jeho cílevědomé cestě vedoucí k pevnému zakotvení oboru organická analytická chemie, a to nejen v oblasti chemického průmyslu, ale i vědecké a pedagogické činnosti. Po bohaté praktické průpravě nachází uplatnění jako vedoucí organicko-analytického oddělení, v té době úředně autorizovaného a zkušebního ústavu Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Rybitví u Pardubic.

Krejda Byl náš třídní, profesor latiny a po dva roky i francouzštiny, vlastním jménem Antonín Krejčí. Jeho podpis najde jeden každý z nás, pardubických maturantů ve válečném roce 1941, na svém vysvědčení dospělosti, což je dokument zajisté nad jiné významný.