Zprávy KPP

Roku 1960 zanikl 2.Pardubický kraj, byl pohlcen nesmyslným totalitním Východočeským. Jeho negativní vliv na rozvoj Pardubic se záhy projevil, ač strana a vláda slibovaly, že tomu tak nebude. Ovšem po paradoxním rozhodnutí ?dělnické vlády? dát sídlo kraje do sídla biskupství místo do dělnických Pardubic nebylo divu. Již roku 1960 byla zastavena připravovaná stavba Domu chemiků se sály, které dodnes Pardubicím chybí. Nato začal praskat zbrusu nový Labský most, prý pod tíhou koryt převážených do Hradce. Zcela lehce byl z Pardubic přenesen Pedagogický institut, pak velké, vybavené studio Čs. rozhlasu a další instituce? Následovalo omezování investic, nejznámější bylo zastavení stavby druhého objektu navrženého Plaveckého areálu ? sportovního 50metrového se skokanským bazénem. Daleko víc Pardubice poškodilo, že nebyly provedeny či dokončeny…

V oblasti dnešního pardubického Bílého předměstí se cihelny nacházely patrně už v 15. století; počátkem 16. století byl osídlený prostor východně od města za řekou Chrudimkou označován v urbáři jako Předměstí u staré cihelny. Přeneseme-li se do poloviny 19. století, provozoval zde na Ležánkách cihelnu Jan Nehoda. Tuto cihelnu spolu s usedlostí čp. 50 a polnostmi koupil v roce 1873 rolník Matěj Jukl (+1896), jenž se do Pardubic následně přistěhoval s rodinou z Bílého Podolí mezi Přeloučí a Čáslaví. Ložisko hlíny bývalé Nehodovy cihelny bylo v té době patrně dosti vyčerpané. V roce 1878 Matěj Jukl totiž se svým společníkem Josefem Ipserem požádali na okresním hejtmanství o povolení stavby nové cihlářské pece, kterou chtěli umístit asi padesát metrů severozápadně od staré cihelny blíže k Labi. Přiložený náčrtek stavitele…

Než začneme otiskovat úryvky z pamětí jeho syna ? notáře Josefa Ročka, považuji za velmi vhodné seznámit Vás s medailonem významného pardubického pedagoga, doposud neprávem opomíjeného. Narodil se 10.července 1866 v obci Slepotice (jižně od Moravan) v domě čp. 16, postaveném roku 1890 (viz foto). Jeho rodiči byli Josef Roček (1836-1890) z rodiny chalupníka, jezdec a znalec koní, jenž zemřel v pouhých 54 letech na poranění páteře a Františka, rozená Vaníčková (1837-1890), rodačka z Hrochova Týnce. Josef mladší vychodil obecnou školu ve Slepoticích (dvoutřídní), poslední třídu absolvoval v letech 1878-79 v Moravské Třebové, aby dobře zvládl německý jazyk v dvoujazyčné oblasti. Roku 1879 nastoupil na reálku v Pardubicích, jejímž ředitelem byl tehdy Jiljí Vratislav Jahn. Kromě něj jej učili slovutní páni profesoři J.Militký, J.Lavička, G…

Můj otec Josef Roček se narodil 26.března 1901 v Albrechticích nad Orlicí, kde byl jeho otec Josef Roček zatímním řídícím učitelem v obecné škole (viz článek dr. J.Kotyka v tomto čísle). Do Pardubic se však celá rodina přestěhovala již v roce 1904, kdy byl Josef Roček jmenován definitivním učitelem na obecné škole U Kostelíčka. Tam také Josef Roček junior začal chodit v roce 1907 do školy. Ze čtvrté třídy obecné školy však přestoupil na přání svého otce (?každý rok je v životě dobrý?) do primy tehdy jen rok existujícího gymnázia (založeno v roce 1910) a po maturitě v roce 1919 odešel do Prahy studovat práva. Po skončení studií v roce 1924 nastoupil jako právní praktikant u krajského soudu v Chrudimi a v roce 1925 pak přešel k okresnímu soudu v Pardubicích. Po skončení přípravné soudní služby se v říjnu téhož roku stal koncipientem u…

Do hlubokého nedělního ticha města Pardubic dnes vyzvánějí zvony a jejich hlas se nese vysoko nad Staré město a daleko za jeho zdi na Zelené předměstí, za Labe a za Chrudimku. Pardubice, svědek prvních zdařilých letů aeroplánů, pohřbívají dnes svého populárního rodáka a hrdinu, prvního českého aviatika inž. Jana Kašpara. Má státní, vojenský pohřeb. Je neděle odpoledne, 6.března 1927, a jarní slunko slabě hřejivé jen zcela nejistě prosvětluje jarní oblohou. V čele smutečního průvodu jdou ministranti a střídají se v nesení smutečního křížku. Za nimi jde hudba pěšího pluku z Hradce Králové, pak opěšalé čety vojáků místní posádky železničního pluku, jehož se stal Kašpar kmenovým, záložním příslušníkem. Jdou únavným vojenským smutečním pochodem. Následuje suita kněží. Přeplněné věncové vozy sleduje pohřební vůz, příbuzní a smuteční…

Ve čtvrtek 3.března roku 1927 se v ranních hodinách Pardubicemi roznesla zpráva, že zdejší rodák, první český letec Ing. Jan Kašpar, již nežije.. Zpráva se šířila i mimo Pardubice a téhož dne ji otiskly pražské odpoledníky a večerníky. Muži, jenž, možno říci, českému národu ?otevřel nebe?, chybělo 79 dní do dosažení věku pouhých 44 let. Byl to smutný konec muže, kterého před nedávnem znal snad každý Čech, jehož před nemnoha lety tak mnozí obdivovali. O životě inženýra Jana Kašpara v některých obdobích jeho života nevíme mnoho. Zanechal nám dvě vzpomínky, jednu z roku 1911, druhou o 12 let mladší. Ani v jedné, pokud jde o leteckou činnost, nešel do podrobností. Ona první vzpomínka byla určena Národním listům a byla otištěna 16.dubna 1911, tedy právě rok po jeho oslavovaném prvním úspěšném řízeném letu na pardubickém vojenském cvičišti.…

Vážený pane primátore, milá paní doktorko Perrová, vážený mistře Bálku, milá paní Bálková, vážený pane kolego Svitáku, dámy a pánové! Píše se leden nového roku 2017 a město Pardubice splácí konečně svůj dluh velkému rodáku a svému čestnému občanu ? panu ing. Janu Kašparovi, prvnímu českému aviatikovi. Dovolte mi, abych jako předseda Společnosti Jana Kašpara nad tím vyjádřil svou velikou radost a uspokojení. Je tedy na místě poděkovat: - městu Pardubice v čele s jeho p. primátorem a zastupitelstvu města za jeho správné rozhodnutí a finanční dotaci uměleckého díla, - Akademickému sochaři Mistru Františku Bálkovi a jeho paní za vytvoření krásné kontaktní sochy, - městskému zastupiteli Ing. Miroslavu Rubešovi za soustavnou propagaci myšlenky a finanční dar, - všem sponzorům za jejich finanční příspěvky do sbírky pořádané…

Bronzová socha Jana Kašpara byla instalována v centru Pardubic 28.prosince 2016 a slavnostně přivítána mezi námi 16.ledna 2017. Vztyčení této sochy na třídě Míru považuji svým způsobem za historickou událost. Tento dluh vůči průkopníkovi českého letectví jsme ale splatili až skoro 90 let po jeho smrti. Cesta k této soše byla komplikovaná. V květnu 2011 jsem u příležitosti 100. výročí nejslavnějšího Kašparova letu z Pardubic do Prahy navrhl na zasedání Zastupitelstva města Pardubic postavit důstojnou sochu prvního českého letce na místě jeho rodného domu, dnes již neexistujícího hotelu Veselka, na jehož dvoře Jan Kašpar také začínal s konstrukcí letadel. Záměr postavit sochu slavného letce byl provázen různými zvraty. Teprve 31.března 2016 jsem mohl předložit na zasedání zastupitelstva města definitivní návrh usnesení na vytvoření…

V minulém příspěvku jsem psal o tom, jaký mají vztah Pardubice a duby. Tentokrát budu vyprávět o lípách. Jestliže dub byl našimi předky chápán jako symbol síly a mužnosti, tak lípa zastupuje ženský protipól. Mladá je často srovnávána s dívkou. Dospělá je už jako matka, která dá svým dětem vše, co potřebují k životu. Ochrání je blahodárným stínem před žhnoucím sluncem. Její květy dávají velké množství nektaru včelám, které se jím nejen nakrmí, ale ještě ho dost nanosí do úlů na jeden z nejlepších medů. Když si květy, ještě ne zcela rozkvetlé, nasušíme, můžeme z nich pak popíjet léčivý čaj během celého roku. Dá se pít běžně, nejen když jsme nemocní. Dělá dobře na duši a harmonizuje činnost našich orgánů. Staří Slované lípu zasvětili bohyni krásy a lásky ? Ladě. Někdy se jí také říkalo strom milenců nebo také svaté dřevo, protože její dřevo…

Jdeme-li po pravé straně bývalé Královské třídy od hlavní křižovatky a mineme drogerii ( v bývalém domě BAŤA), hned za ní nás upoutá dvoupatrový dům s nápisem TIBURIÓN v portále. Toto španělské slovo znamená ZUBR a připomene nám nejen, že jsme v bývalém rezidenčním městě rodu zubří hlavy (Pernštejnů), ale i před špičkovým gastronomickým podnikem, jenž nabízí španělská vína i pokrmy. Dům býval již v 19.století nejdříve zájezdním hostincem ?U zlaté růže? (majitelem byl J.Kudrnáč). Podle některých nepřesných zdrojů se tu roku 1880 zásluhou prof. Gustava Heše sešla porada zástupců pardubických spolků, jež projednávala návrh na založení Spolku pro zřízení divadelního domu v Pardubicích. Tentýž zdroj však uvádí, že se to stalo již v době, když podnik patřil Střebským. Josef V.Střebský, obchodník, jemuž podle J.Sakaře ( Dějiny Pardubic n.L.…