Zprávy KPP

Ppor. Arnošt Smrž (1911-1945) Psal se 8. květen roku 1945. Druhá světová válka se chýlila ke svému konci. Již nad ránem se v pardubických ulicích objevily československé vlajky, ve výlohách některých obchodů i obrazy T. G. Masaryka a E. Beneše. Přestože německá letadla shazovala letáky, v nichž vyzývala Němce, aby pokračovali v boji, zahájily německé úřady, velitelství a služebny evakuaci. Odchod německých úředníků a vojáků se však neobešel bez krvavých incidentů. Již v 8 hodin ráno se odebrala delegace Národního výboru na posádkové velitelství německé armády, aby zde jednala o kapitulaci německých vojsk. Další delegace se odebrala na gestapo převzít kanceláře i veškerou agendu, avšak narazila zde na odpor: jeden z příslušníků gestapa začal na delegáty střílet ze samopalu a zastřelil četníka Trnku. Delegace, jednající na…

Hostem posledních březnových Hovorů o Pardubicku byl ředitel Českého rozhlasu Hradec Králové a Českého rozhlasu Pardubice Pavel Kudrna. Ten hovořil nejen o pardubickém rozhlase, ale také o své dlouholeté práci, kde začínal již v osmdesátých letech jako programový hlasatel na stanici Vltava. Pardubické studio Českého rozhlasu se může nyní pochlubit 23 tisíci posluchači, což je nejvíce v historii samostatného vysílání Českého rozhlasu Pardubice, která se začala psát 2. prosince roku 2002. V roce 2013 rozhodlo vedení Českého rozhlasu o sloučení funkce ředitele některých regionálních rozhlasových studií. Bylo tehdy vypsáno výběrové řízení na obsazení funkce ředitele pro rozhlasová studia v Hradci Králové a v Pardubicích. Vítězem se stal právě Pavel Kudrna, který je tak od září roku 2013 ředitelem obou východočeských regionálních…

část XXI. Do roku 1920 Slovan Vladimír Patrně jeden z organizátorů přednášky Ing. Gustava Victora Fingera uspořádané pardubickým Akademickým spolkem Arnošt v roce 1895 v Praze. Dne 1. června 1895 uveřejnil v Pardubických novinách 1) obsáhlý referát o přednášce. Pseudonym, ke své značné lítosti nevím, kdo se za ním skrývá. Je patrné, že tou dobou měl o problematiku létání velký zájem. Sochod Josef Městský radní (1911), náměstek starosty města (1913). V roce 1911, pravděpodobně v květnu, se stal členem Aviatického družstva v Pardubicích. 2) Jeho členem byl nejméně do roku 1913. 3) Srazil Alois Vrchní geometr z Chrudimi. VK roce 1911 vstoupil do Aviatického družstva v Pardubicích, 4) ale své členství patrně brzy ukončil.

(Kdo to mluvil jako politický vězeň?) V březnu 2016 vyšlo další číslo jinak sympatické tiskoviny, vydávané již 9. rokem jako "regionální list pro Pardubický kraj". Tyto noviny otiskují kvalitní vnitřní přílohu o regionální historii Pardubicka připravovanou ve spolupráci s regionální studovnou Krajské knihovny v Pardubicích. V březnovém čísle sem přispěl svými dvěma články i "bývalý politický vězeň a amatérský sinolog" Pavel Křivka. Své články nadepsal "Čemu se učit od lidové Číny" a "Hrdlořezové z tibetských klášterů", v nichž poučil čtenáře, že občanská společnost je vlastně na obtíž (viz ČLR), protože po ní touží jen "Havlův sirotčinec" a že Tibet byl v podstatě čínskými bolševiky "osvobozen od středověku". Jako amatérský sinolog vyjádřil své pohrdání nad "Dějinami Tibetu" vydanými profesionálními historiky v nakladatelství…

Hostem prvním březnových Hovorů o Pardubicku byla ředitelka pardubického letiště Ing. Hana Šmejkalová. Prezentovala záměry na rozvoj pardubického mezinárodního civilního letiště. Jak hned v úvodu připomněla, nový letištní terminál měl na pardubickém letišti stát již dávno: "Bohužel města Brno a Ostrava investovala do svých regionálních letišť v minulosti daleko více a proto jsou dnes již dále. Přitom Pardubice mají naprosto ideální polohu v centru republiky a zároveň nedaleko od Prahy. Proto je výstavba nového odbavovacího terminálu naprostou nutností pro rozvoj celého regionu."

Kraj Pardubicím pro spěl Jedním z dlouholetých členů Klubu přátel Pardubicka je i současný 1. náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek. Byl historicky prvním hejtmanem obnoveného Pardubického kraje od roku 2000, ale do pardubické politiky vstoupil už těsně po sametové revoluci, ve svých 26 letech jako nový městský zastupitel a později náměstek primátora Pardubic. Od té doby prošel velký kus cesty na různých postech u nás i v Evropské unii, je o to zkušenější, ale také dál žije svůj rodinný život s manželkou Šárkou, který jim v posledních letech obohatily čtyři vnučky od dvou dcer. To, co zůstává stejné, je jeho patriotismus. Stále bydlí na stejné pardubické adrese, pokud může, vyráží do práce na kole a snaží se svému rodnému městu a kraji být užitečný. Je také dobrým vypravěčem, a tak stačilo, abychom vždy jen nadhodili…

Ing. Petr REJFÍŘ se narodil 23.května 1938 v Pardubicích. Základní školu a obchodní akademii absolvoval v Pardubicích. Po maturitě se přihlásil na Vysokou školu ekonomickou v Praze. Prakticky celou svoji pracovní kariéru strávil u jednoho zaměstnavatele ? České národní banky v Praze. V roce 2005 odešel do důchodu a vrátil se do Pardubic. Zde bydlel společně s rodinou své dcery až do svého odchodu ze života. Zemřel 9.ledna 2016. Byl členem Klubu přátel Pardubicka a zúčastňoval se akcí naší pobočky v Praze. Jeho kamarádství a přátelská povaha nám bude chybět. Čest jeho památce!

Víte, že dnešní území kolem Sukovy třídy se nazývalo U Valchy? V 16. století v místech mezi dnešní Sukovou třídou, Pernerovou ulicí a Arénou bylo malé průmyslové centrum, kde vodní kola poháněla soukenickou valchu, pilu, prachovnu, hamr, mlýn a v místech dnešního Dumu hudby i "huť dělovou". Do počátku 20. století přetrval pouze mlýn "Valcha" a několik stodol a hospodářských objektů. Poté, co na počátku 20. století probíhala regulace Chrudimky a byl zasypán vodní příkop kolem historického centra, byl zrušen i mlýn Valcha.

Velkou pozornost a zájem veřejnosti vzbudil v Horním Jelení na Pardubicku pohřeb Adama Víta Bubna-Litice, který mimo Českou republiku mohl požívat i výhody spojené s dědičným titulem hraběte. Narodil se v roce 1927 v rakouském Semmeringu, mládí ale strávil ve východních Čechách na rodovém zámku v Doudlebech nad Orlicí. V roce 1948 emigroval, v rodném Rakousku ale dlouho nezůstal, většinu života strávil v australském Perthu. V roce 1991 se vrátil do Československa, v restituci mu byl navrácen zámek v Doudlebech, polnosti a především hluboké lesy v okolí Borohrádku a Horního Jelení. Tady také prožil poslední roky svého života. Mnozí z nich se přijeli s ním rozloučit. V kostele bylo namačkáno na tři sta smutečních hostů, z lavic zněla kromě češtiny i tlumená polština, italština nebo německý šepot.

Léta 1932-1934 byla v činnosti orchestru 30.let zřejmě nejúspěšnější. Přesto však těleso v roce 1934 opět upadlo do krize. Jednatel Beránek o tom na jedné schůzi poznamenal, že se opět projevuje nízká účast na zkouškách a ?v druhé řadě různé podniky přeloučské způsobily, že jsme připravujíce koncert (České filharmonie ? poznámka M.P.) museli ustoupit se svým programem, což mělo v zápětí ochabnutí a zastavení činnosti?. 1/ Členové orchestru byli v této době často také členy sboru Josef Bohuslav Foerster, což jeho činnost samozřejmě omezilo. Členové navíc kritizovali práci dirigenta Doubka, takže přišla opět do diskuse případná redukce orchestru. ?Pan Doubek vytyčuje předně požadavek pevného smyčcového kádru (smyčcový kvintet) s menším počtem dechových nástrojů, což sympaticky přijato jako jediné řešení za dosavadní situace orchestru?. 2…