Zprávy KPP

Poté, co v roce 1560 prodal Jaroslav z Pernštejna panství Pardubice a Kunětickou horu arciknížeti Maxmiliánovi, pověřil nový vlastník správou svého majetku hejtmana, úředníka z řad nižší šlechty, kterého řídil a kontroloval prostřednictvím královské komory. Prvním pardubickým hejtmanem se stal v roce 1563 (do té doby spravoval panství bývalý pernštejnský úředník Burjan Svítkovský ze Škudel) Jiří Adelsbach z Damsdorfu, pocházející ze starého slezského rodu, původně žijícího v okolí Svídnice. Jiří Adelsbach z Damsdorfu přišel do Pardubic se svou ženou Evou Nyncovou, která zemřela v roce 1574 a zůstala po ní dcera Anna Marie. Podruhé se oženil v roce 1578 s Annou Cedlicovou (Zedlitz v. Wilkau). V Pardubicích žily také dvě Jiřího sestry: Dorota, provdaná za Hynka z Konecchlumí a Eliška, provdaná za Jiřího Branchyze. Dcera Anna…

Majestát je státoprávní listina, kterou jsou poddaným zaručována práva, výsady a svobody. Tak udělil císař Karel IV. roku 1357 arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic a jeho bratřím právo vybírat mýto „super fluvio Albae penes opidum predictum in Pordobitz“, tedy mýto na Labi. Král Vladislav II. schválil roku 1494 stavbu mostu přes Labe a potvrdil právo na mýto, které se v těch místech vybíralo na přívoze již počátkem 14. století. Majestáty z let 1507, 1509 a 1510 věnovaly městu různá cla, tržní poplatky (sůl, váhy, šenk), věčný plat na 5 chudých a patronátní právo při kostele sv. Jana Křtitele; důležitý je majestát z 18. června 1512, jímž byly Pardubice postaveny na roveň městům královským.

25. října 2021 byl otevřen pro zvané (VIP) bunkropamátník na bývalém nacistickém popravišti na Zámečku – betonový landart architektů Žalského a Podráského. Byl jsem také pozván novým panem ředitelem V. Janákem, ale chtěl jsem si záměrně udělat pokud možno nikým nerušený dojem při normálním klidnějším provozu v návštěvních dnech (úterý až čtvrtek od 13 do 17 hodin). Povedlo se mi to 2. listopadu m.r.

1/ Ve své knize jste se pěkně přihlásil ke svému rodnému městu. Zapomněl jste v ní ještě něco, co k Pardubicím taky neoddělitelně patří? Zapomněl jsem hned několik věcí. Nezmínil jsem se třeba o nepřehlédnutelné dominantě Pardubicka Kunětické hoře, cíli svých dávných pěších, později cyklistických, a ještě později automobilových výletů. Někde v místě, kde dnes Východočeské divadlo pořádá své open-air inscenace, jsem v roce 1946 u táboráku skládal skautský slib. V hospodě pod Kuňkou jsme měli v roce 1951 maturitní večírek. A právě sem – a to už vlastně nedávno – jsem vozil své návštěvy z USA. Aby nejprve v podhradí okusili něco jiného než své oblíbené nezdravé pochutiny z McDonalds a pak se „nahoře“ podívali na to, co v zemi neomezených možností nemají, ani mít nemůžou, i kdyby se rozkrájeli. Obvykle jsem ty Američany, nezvyklé…

V pondělí 25. října 2021 slavnostně otevřelo statutární město Pardubice společně s tvůrčím týmem nový Památník Zámeček. Práce na něm trvala pět let. Sestupuji tedy do příběhů obětí exekucí v Pardubicích. Skoro se jim až nechce věřit. Majitel lomu Hluboká František Vaško spáchal sebevraždu na cirkulárce. A pak byl popraven. Hoteliér Arnošt Košťál po sebevraždě zastřelen u kůlu. Václav Šťulík po popravě dorazil živý do Osvětimi. Žena, která se vzepřela přírodním zákonům a porodila v prvém roce svého života dítě. I ona byla v těchto místech zastřelena. Možná proto, že se narodila až rok po svém sňatku? Antonín Skalický spěchal do Ležáků za svými zatčenými rodiči, kteří byli již přes dvacet let mrtví. A v neposlední řadě je tu příběh o bigamii, incestu a z něho zrozeného dítěte, které mělo být taktéž popraveno. Městu Pardubice…

Nachází se nedaleko Pardubic, v Ostřešanech a byl součástí komplexu cihelny, jejíž majitel byl otcem malířky Evy Filoménové. Ta vyzdobila rodný dům sgrafity ve stylu antiky. Velmi dobře tam také zpodobnila i svého milovaného manžela Emanuela Kuksu, dirigenta Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů. Oba byli velcí umělci, pro svůj původ a přesvědčení pronásledovaní komunistickým režimem. Půvabný dům, jehož obytná část prý bývala v minulosti kaplí, skrývá i hodně plastik, soch, fresek, obrazů a grafik, převážně surrealistických.

Poslední předválečný velitel letiště Alexander Hess V mé nedávno vyšlé knize „Svítkov v proměnách času“ (recenze publikace vyšla v čísle 23 Týdeníku Pernštejn – pozn. red) chybí v heslu „Letiště“ jedna význačná osobnost, čehož lituji. Následným textem se snažím tuto chybu napravit. Do okupace českých zemí (15. března 1939) velel letišti v Popkovicích (byla zde dislokována III. peruť Leteckého pluku 4 skládající se ze 46., 47. a 48 stíhací letky vyzbrojené letouny Avia B-534) major Alexander Hess. Po okupaci se s tímto stavem nesmířil a vyzval při rozpuštění jednotky mužstvo a důstojníky k zapojení do odboje, což mnozí učinili.

Býval tajemníkem Zemského úřadu v Praze. Jako kontakt dostal toto jméno a adresu Vladislav Bobák 1/ od svého řídícího Leonida Mochova (Rudolf I.). Volek byl vytipován jako možný spolupracovník. Při schůzce Bobák předstíral, že pracuje pro Francii. Volek na spolupráci přistoupil a dostal krycí jméno „Král“. Zprávy, které dodával, byly rázu zpravodajského o německé armádě, letištích (Pardubicích a Hradci Králové), zbrojním průmyslu v Protektorátě. V červenci 1940 přiznal Bobák, pro koho opravdu pracuje. Spolupráce pokračovala nadále. Volek sehnal plán hradeckého letiště a stanovišť dělostřelectva. V srpnu se v bytě Jana Volka (Za Albisem 140, Opatovice nad Labem) uskutečnila schůzka V. Bobáka a dělníka ve skladu olejů v Pardubicích Josefem Žákem, který se stal Bobákovým spolupracovníkem. 2/ Jan Volek byl zatčen v noci ze 14.-15. března…

K roku 1992 jen opakování z predchozí cásti, že to byl rok, kdy se mi na jeho pocátku za pomoci pár lidí podarilo po dvouletém úsilí vydolovat od státu areál pardubického závodište po témer ctyriceti letech zpet do majetku mesta Pardubic, a tím jsem si vlastne rekl o to, že se o tento areál budu ted muset také sám postarat, aniž bych znal ty nejpodstatnejší úkony a cinnosti, potrebné pro provoz závodište Ing. arch. Miroslav Petrán, Pardubice: JAK JSEM SE STAL KONÁKEM, VZNIK DOSTIHOVÉHO SPOLKU a porádání dostihu. Naštestí na závodišti tehdy pusobili v rámci tréninkového strediska tri dostihoví trenéri pánové Janda, Horák a Lisek, s jejichž vydatnou aktivní úcastí se nám podarilo nejen zajistit poradatele dostihu agenturu Century, ale spolu s ní sponzora snu; Martell – Seagram, tehdejšího sponzora britské Velké národní v…

Přetiskujeme z pamětního sborníku Spolku divadelních ochotníků (vyd. V. Vokolek Pardubice 1934) nepodepsanou studii o Juliu Mitlöhnerovi (1900-1945), osobním příteli fotografa Josefa Pírky. Lze předpokládat s velkou pravděpodobností, že autorem textu byl JUDr. Karel Krpata. V návaznosti na rok 2020 – rok Krpatových výročí (nar. 1900, zemř. 1972) si čtenář jistě rád oživí svěžest jeho jazyka. Za spolupráci děkuji JUDr. M. Mitlöhnerovi z Prahy a jeho pardubickému synovci Jiřímu, kteří mi laskavě poskytli fotografie J. Mitlöhnera, jenž se podle P. Theina stal obětí střelby v pražských ulicích roku 1945. J. Kotyk