Zprávy KPP

V tyrolském Wensu se v r. 1628 narodil Georg Matheus Vischer, podle oblasti narození zvaný "Tyrolensis", významný rakouský kreslíř a zeměměřič. Ve svých 60. letech zhotovil na objednávku k úředním, správním a hospodářským potřebám pardubického (v té době již císařského) panství jeho podrobnou mapu, zachycující zejména pardubickou rybniční soustavu, nejstarší v Cechách, s 238 rybníky a jejich českými názvy. Mapa vznikla v období, kdy mapy byly zhotovovány ještě bez přesných geodetických podkladů. Nemá zeměpisnou síť a její orientace k severu je pouze přibližná. Nemohla být a není proto přesná. Přesto je dílem velmi významným v mnoha směrech, mimo jiné i z hlediska historického. Představuje perspektivní plastické zobrazení krajiny s městy, městysy a významnými obcemi panství, tehdejším zalesněním a vodními toky. Ikonografcky jsou na…

V roce 1995 si Pardubice připomněly 700. výročí první písemně doložené zmínky o své existenci. V rámci oslav tohoto "kulatého" jubilea byla Východočeským muzeem v Pardubicích a Historickým ústavem Akademie věd v Praze vydána reprezentativní publikace, přinášející nový pohled na historický vývoj Pardubic tentokrát z hlediska kartografických pramenů. Na tisk rozhodující měrou přispěl Magistrát města Pardubic. Soubor faksimilií historických map města Pardubic a obrazové dokumentace vychází jako součást rozsáhlého celoevropského projektu městských historických atlasů, jež započal již v 70. letech Institut fúr vergleichende Geschichte v Múnsteru. V České republice se realizace tohoto úkolu ujal Historický ústav AV CR v Praze a pro nejbližší období navrhl realizaci pěti svazků pro města Litoměřice, Pardubice, České Budějovice, Děčín a…

Seriál, kterým chceme čtenářům Zpráv přiblížit jednotlivá partnerská města Pardubic, začínáme Schónebeckem. To proto, že jeho přátelské vztahy s námi patří ke třem nejstarším vůbec a také proto, že jsou v povědomí pardubické veřejnosti nejznámější. Okresní město Schónebeck na Labi má téměř 50 000 obyvatel a leží asi 15 km východně od Magdeburku.Při troše nadsázky se dá říci, že tvoří vlastně jedno z předměstí této labské metropole, s níž ho spojuje i příměstská rychlodráha S-Bahn. S Pardubicemi má Schónebeck překvapivě mnoho společného. Je to například řeka Labe, na níž obě města leží. Vzato čistě teoreticky, mohli byste třeba u nás u Labského mostu vhodit do řeky láhev s dopisem a za několik dnů, nebo spis týdnů, by ji mohli vylovit pod Labským mostem v Schónebecku. Labe nás tedy spojuje, ale zatímco schónebecký a magdeburský…

Pardubice jsou stotisícovým městem, které nejen leží uprostřed mezi městy Hradcem Králové a Chrudimí, ale po osamostatněni Slovenska se ocitly přímo v geografickém středu České republiky. Vzhledem k oběma hlavním železničním koridorům v ČR (Drážďany $ Praha - Pardubice - Česká Třebová - Brno - Vídeň, Norimberk - Praha -Pardubice - Česká Třebová - Ostrava - Varšava), které vedou přes Pardubice, napojení na dálniční síť kolem roku 2000 (Dli cca 16 km) i existenci smíšeného leteckého provozu na vojenském letišti (v únoru 1994 byl udělen statut mezinárodního letiště) a Svobodného bezcelního pásma mají Pardubice jinde téměř neopakovatelné možností. Své hraje i velký potenciál pracovních sil, který se v této částí Polabí nachází. Pokud k tomu připočteme naprosto reálnou možnost dosplavnění Labe do Pardubic a vybudování územním piánem…

Jsou jistě důležitější předěly mezi generacemi, závažnější mezníky, nežli právě ty, které mám na mysli. Ale i ty mají pozoruhodnou souvislost, jak se v nich všechna činnost generačních vln zvedala či opět klesala. V jakém společenství, v jaké době jsme vyrostli my, moje generace, jaké odrazy, vývoj a přerůstání společenského dění dnes z toho všeho zůstalo a v čem žijeme? Co jsme zažili? V mých dojmech, ve vědomí zůstaly nezapomenutelné zážitky z údobí válek, které se zatím v průběhu mého věku nepředstavitelně oddělily a odtrhly od obvyklého generačního vývoje jiných lidí. Přede mnou či později po mně. Protože jsem se narodil v době, pro kterou dnes zbývá jen posměch, útrpnost i kruté odsuzování všeho toho, v čem jsem žil, jelikož - při nejmenším to byl maloměšťácký život, provázen bídou a nouzí většiny lidí, chudých. Bylo to mládí…

V roce 1934 jsem byla přijata jako úřednice ke Krajskému soudu v Chrudimi. Kontrolorem tam byl pan Čížek, který se znal s mým otcem od soudu z Přelouče a byl jeho přítelem. Díky těmto vztahům vymohl mně pan kontrolor, že jsem mohla vzhledem k jízdnímu řádu začínati pracovní dobu o čtvrt hodiny později a o půl hodiny dříve odcházet. President měl jedinou podmínku, aby se o tom nemluvilo. Za první republiky bylo mnoho politických stran, každá z těch stran měla svůj tisk a navzájem se mezi sebou potíraly. Noviny šly na odbyt a lid se bavil.

Druhá polovina sedmdesátých let minulého století byla obdobím krize společenského i politického života. Chrudimský týdeník „Český vychoď' v článku „Tužby vlastenecké" z 19. dubna 1879 píše: „Život náš společenský je mrtev. Divadelní představení dosvědčila nanovo, jak mizerný a špatný krasocit naše obecenstvo ovládá. Dává-li se klasická tragédie nebo veselohra, je prázdno, dává-li se věneček ve prospěch Národního divadla, je prázdno. Zato však, je-li tu cirkus Schmidt nebo tomu podobné věci, bývá přeplněno. Sosáctví a tak zvaná loyálnost se vymáhá úžasně. Spolek veteránů vzkvétá, Sokol upadá. A tak bych mohl žalovati do nekonečna."

MUDr. František Hausmann (nar. 3. 4. 1805 v Hronově, zemř. 29. 6. 1884 v Pardubicích) Marie Magdalena Hausmannová (zemř. 27. 7. 1889 v Pardubicích) Kráčíme-li od centrálního kříže tzv. Staré části Městských hřbitovů k průchodu na jejich novou část, vpravo u ohradní zdi na hrobce rodiny Bon to vy a Stichauerovy nás upoutá starý náhrobní kámen manželů Františka a Magdaleny Hausmannových, který ještě roku 1986 spočíval na místě I. A 45 (plánek J. Jaruše). Sektor I. A odpovídá dnes poloze náhrobní desky, jen její umístění v tomto sektoru se změnilo. František Hausmann se narodil v Hronově 2. dubna 1805 ze sňatku chirurga Antonína Hausmanna (Hronov čp. 2) a Barbory, dceru domkáře Martina Tomeše (Úpice čp. 8). Syn zdědil otcovské povolání ranhojiče, které vykonával v Úpici, odkud se r. 1833 přestěhoval do Pardubic (údaj dr. P. Theina…

Vážení a milí přátelé, opravdu je mi líto, že ocitnuv se v tak mimořádně milém prostředí, o kterém jsem v Pardubicích tolik hezkého slyšel, musím začít státoprávním ohrazením. Já jsem si skutečně téma dnešní besedy nezvolil, naopak: když mi bylo navrhováno, tedy jsem jej odmítl. Odmítl ze dvou důvodů: a) především nepovažuji svou literární činnost za tak významnou, aby se o ní veřejně mluvilo, b) a za druhé měl jsem nepříjemný pocit, obavu, že mluvě na tento námět, padnu v podezření, že si sám vytvářím propagandu. A to by mně bylo velmi trapné. A tak jsem navrhoval všelicos. Třeba že promluvím, jak pardubičtí festival Jiráskova Hronova v roce 1931 zahajovali a po té na něm sedmkrát naprosto suverénně zvítězili, aneb že zavzpomínám na rozpustilá léta kabaretu ASP, který se v Pardubicích zrodil pod nezapomenutelným otcovstvím Jiříčka…

ŽIVOT Jiří Sahula se narodil ve Skutči 27. března 1874 v rodině provaznického mistra Hynka Sahuly. Gymnázium absolvoval ve Vysokém Mýtě. Vystudoval bohosloveckou fakultu, roku 1899 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1900 působil v Adalbertinu v Hradci Králové. Redigoval katolické časopisy ŠTÍT a OBNOVA, vycházející v tomto městě. Působil v duchovní správě v Proséci, Rychmburku a ve Vysokém Mýtě. V období let 1919-22 byl ředitelem katolické záložny „Eliška" v Hradci Králové. Roku 1922 jako biskupský notář, čestný konsistorní rada a děkan obdržel z Vatikánu Zlatý kříž s vyznamenáním „Pro ecclesia et pontifice". Byla tak vysoce oceněna jeho publicistická a veřejná činnost, práce ve Svazu katolických novinářů i ve Všeobecném sdružení katolického dělnictva. Je známo, že J. Sahula byl i nadaným zpěvákem a hudebníkem. Byl žákem Dobroslava…