Zprávy KPP

1) Jak vznikal a zrodil se Váš krásný model Pardubic? V první řadě to byl veliký dojem, když jsem před lety uviděl v pražském městském muzeu model historického jádra Prahy, obdivuhodně přesný a detailní od Antonína Langweila z let 1826 až 1834. Jelikož jsem štukatér-modelář, památkové fasády jsem opravoval, začal jsem již asi před 25 lety vytvářet plastické průčelí modelů fasád. Ovšem ve větším měřítku než je zhotovený model. Pak jsem si uvědomil, že v tomto měřítku, kdybych ho realizoval, by celé náměstí bylo na veliké ploše a nikam by se nevešlo. Proto jsem zkoušel měřítko zmenšovat. Pak jsem viděl plány průčelí fasád Pernštýnského náměstí v měřítku 1:100 od architekta Jana Kováře. Okamžitě jsem pochopil, že by to mohlo být měřítko, které by mně vyhovovalo. Podle těchto plánů a samozřejmě se spoustou fotografií jsem ve svém volném…

Když jsme v létě 1995 dokončovali s kameramanem Jaroslavem Novákem a redaktorem Janem Řeháčkem dokumentární film o průzkumných pracích vykonaných od ledna do dubna 1995 v chrámu sv. Bartoloměje 1), shlédli jsme spolu všechny záběry natočené v tomto období. Bylo při tom možno precizovat dva hlavní závěry: Konstatování pracovníka Archeologického ústavu CAV Mgr. Martina Ježka, že nejstarší dějiny kostela se nemusely odehrávat v dnešních místech, rozvířilo opět diskusi otevřenou na stránkách Pardubických novin rozhovorem pracovníka VČM v Pardubicích p. Tomáše Čurdy z 27. července 1994 o nálezech v Pardubickách (druhý kostel jako součást kláštera cyriaků) a replikou ředitele VCM PhDr. Františka Šebka z 30. srpna až 2. září 1994, která oprávněně operovala známou papežskou listinou Bonifáce VIII. z 15. prosince 1295 o klášteře cyriaků u sv.…

Tento známý znak našeho města tvoří přední polovina stříbrného kor/ě na červeném štítě, pochází ze 14. století, jako rodinný erb pánů z Pardubic. Město jej používá od poloviny 16. století. Tento symbol byl v minulosti umísťován na různých významných objektech, ale také i domech. Kůň byl zobrazován ve skoku i v kroku. V rámci fotodokumentace, kterou jsem zpracoval, uvádím všechna jeho umístění, která jsem zjistil. A) KŮŇ VE SKOKU 1) Zelená brána - Zelenobranská ulice - autor M. Baše rok 1912 2) Kostel Zvěstování Panny Marie (nad vstupními dveřmi) 3) Morový sloup - Pernštýnské nám. (nad vstupními dveřmi) 4) Dům č. p. 60 - Pernštýnské nám. (Bílý koníček) 5) Dům č. p. 80 - Pernštýnské nám. (nad vstupními dveřmi) 6) Radnice - Pernštýnské nám. (na chodníku před vstupními dveřmi) 7) Dům č. p. 518 - Čechovo nábřeží …

K významným počinům promovaného historika Zdeňka Bičíka (1926-1990), znamenitého znalce pardubické vlastivědy, patřilo mj. i sestavení přehledu držitelů titulu „čestný občan města Pardubic". Podjal se úkolu sestavit jejich komplexní přehled od r. 1861, kdy v našich zemích došlo ke změnám v obecním zřízení, až po současnost, a to i přes riziko, že seznam nebude eventuálně úplný a přesný. První variantu seznamu zveřejnil počátkem roku 1969 v pardubickém listu „Zář".1) Uvedl zde 38 osob v abecedním pořadí s udáním profese a datem udělení čestného občanství (někde jen rokem nebo jen poznámkou „neznámo kdy"). Prvními držiteli titulu v tomto seznamu jsou dr. František Palacký a dr. František Ladislav Rieger (20.4.1861), posledním pak sovětský letec P. A. Sibirkin (1965).

Na úvod se zeptám, jaká je vlastně náplň Vaší práce při zabezpečováni zahraničních styku našeho města? Doufám, že to nevyznívá jako nezdvořilá otázka, jestli máte vůbec co dělat? Umím si představit, že ano. Hlavní náplní je příprava vzájemných návštěv oficiálních delegací představitelů města. To znamená připravit pozvání, program a vše, co je kolem toho potřeba při návštěvě delegace partnerského města nebo města, s kterým mají Pardubice nějaké kontakty. Na druhou stranu zase připravit návštěvu našich představitelů města v zahraničí. Mým úkolem je také sjednávat kontakty pro různé zájmové, umělecké, kulturní nebo sportovní organizace, školy nebo podnikatele. To jsou hlavní směry naší práce. Dále zajišťuji překlady.

Dne 10. 12. 1992 se konala výroční schůze Společnosti, která zhodnotila druhý rok samostatné činnosti. Zde bylo připomenuto, že Společnost navazuje na 20 let činnosti „Odboru pro rozvoj a životní prostředí Pardubicka“, který působil v rámci Klubu přátel Pardubicka. Vzpomenuti byli jeho dřívější představitelé: stavitel Jaroslav Krupař, Ing. Zdeněk Pluskal, František Koten a Zdeněk Stehno, který krátce předtím zemřel. Ten se s malým okruhem členů s určitým rizikem snažil koncem 80. let důrazněji prosazovat zájmy Pardubicka za nepříznivých podmínek režimu a především nepřátelského kraje. Osamostatnění Společnosti bylo odůvodněno potřebou pracovat důrazněji a operativněji, což v klubu, pro určité obavy a váhavost výboru, možné nebylo. Některé připomínky nebylo možno podat jménem klubu a museli je prosazovat jednotliví členové, bez …

František Kaván, jeden z nejvýznamnějších českých malířů-krajinářů, byl typickým malířem východních Čech, který na tisíci obrazech zvěčnil nám známou a blízkou krajinu. Zemřel na začátku 2. světové války. Válka i období poválečné zasunuly předchozí dobu daleko do minulosti. A tak se stalo, že se tento náš malíř téměř vytratil z povědomí současné generace. Bude tedy účelné připomenout, že František Kaván prožil mnoho let v našem kraji v Železných horách a měl i blízký vztah k našemu městu. Narodil se ve Víchovské Lhotě u Jilemnice (1866) v rodině chudého chalupníka s mnoha dětmi. Nadaný žák se opakovaným naléháním učitele na rodiče teprve ve čtrnácti letech dostal na hradecké gymnázium. A již zde vznikly jeho první obrázky a také básně, které posílal své platonické lásce. Po maturitě a jednoleté vojenské službě byl na…

Snímek z dob 2. světové války pochází z pardubické válečné nemocnice, která stála na místě dnešní čtvrti Dukla a přilehlých ulic, včetně jižní části nádraží. Osobně mě tento vynikající lékař a profesor velice zajímá, protože je rodákem z Dolních Královic, kde se narodil v roce 1855. Dnes je město zatopeno vodami Želivky a odtud se zásobuje Praha i další města pitnou vodou. Nedávno se mi podařilo dokonce objevit vnučku prof. Hlavy, kterou je paní Olga Hrzánová, žijící v městečku na břehu Sázavy. Bohužel se narodila až po smrti dědečka, takže každopádně jeho pamětnicí není.

28. července 1997 oslavil pan profesor Macháček osmdesátiny svého života v dobré svěžesti. Při dřívějších kulatých životních jubileích bylo ve „Zprávách" důstojně vzpomenuto „pilíře" Klubu přátel Pardubicka (KPP) tradiční charakteristikou. Abychom se neopakovali, pokusme si připomenout osobnost pana profesora netradičně ve vzpomínkách. Ačkoliv se v Bohdanči nenarodil, prožil v něm svoje dětství a rád o něm mluví jako o svém druhém rodišti. Staří bohdanečtí občané se na něho dosud dobře pamatují, jak s nimi chodil do školy, učil jejich děti a vnuky v hudební výchově ve své privátní škole, později na různých státních a lidových uměleckých školách. Permanentně navštěvoval a navštěvuje Lázně Bohdaneč, ačkoli svůj celý život prožíval a prožívá v Pardubicích. Na přednáškách KPP a turistických soustředěních našel řadu příznivců pro svoji…

O této publikaci již byla stručná zmínka na těchto stránkách (2). Avšak bezesporu bude potřebné si o ní povědět o něco více. Prvním handicapem je skutečnost, že mohla vyjít až po půl století od dob, kdy je autor prožíval, druhým pak i to, že pro většinu mladší generace je to vyprávění, které jim připomíná líčení třicetileté války. Už ony časy nepamatují a desetiletí odpírání historie našeho odboje také udělalo své. Proto je potřeba na tyto publikace upozorňovat a propagovat je. Tak aspoň splatíme dluh těm obětavcům, kteří věděli, co je vlastenectví a národní hrdost. Nejednou obětovali svůj život nebo za to byli po válce potrestáni. Paradoxy dějin totiž neznají mezí. Autor dělí knihu se spoustou obrázků a mapek na řadu kapitol. Předně uvádí do děje tím, jak prožil mládí a jak se jako branec dostal 1. října 1935 k jedné ze dvou eskadron…